KLDR vyzývá USA k aktivitě – proč? A proč zrovna teď? Na otázku „proč“ lze odpovědět, že podle KLDR je vhodná chvíle. A proč právě teď? Prezident Trump začíná mít doma problémy, a i když je, podle mého soudu, nakonec ustojí, bude mu to brát čas a energii. Může to ale poškodit jeho vyhlídky na znovuzvolení, což by nebylo v zájmu KLDR. Severní Korea mu tedy v podstatě hází lano a sama přitom chce vypadat, jako že se snad i chce na něčem dohodnout. Trošku víc se možná dozvíme v pondělí z projevu severokorejského ministra zahraničí na Valném shromáždění OSN.

Severokorejský diktátor Kim Čong-un nemá ve zvyku o něco prosit, a už vůbec ne přímo. Od toho je ministerstvo zahraničí. To ovšem také o nic neprosí. Káravým tónem sděluje prostřednictvím své mise v OSN, že USA selhaly v úsilí pokračovat v summitech mezi vůdci obou stran a že ze strany USA „nenásledovaly žádné praktické kroky k naplnění toho, co bylo dohodnuto na summitech“. Současně nabízí cestu ze slepé uličky – vkládá naději v „moudré postoje a odvážná rozhodnutí“ amerického prezidenta. 

Ze strany KLDR jsme těch praktických kroků viděli velmi málo, pokud vůbec nějaké, kromě předání ostatků amerických vojáků. Jistě mezi ně nepatří pokračování ve výrobě jaderných zbraní. Podle D. Smithe ze stockholmského think tanku SIPRI bude mít KLDR příští rok asi 30–40 jaderných hlavic. Nezdá se to být mnoho, ale ještě loni jich měla jen asi dvanáct. Těžko se pak může Kim a jeho lidé divit, že politici ve Washingtonu trvají na podmínce „nejdřív nukleární odzbrojení“ a až potom uvolnění sankcí. Přesto to Korejci zkoušejí a dožadují se „nového průlomu“ ve vztazích mezi KLDR a USA.

Severokorejské výzvy mají podporu u delegace Číny, jejíž ministr zahraničí se v OSN nechal slyšet, že KLDR „demonstrovala svou připravenost k povzbuzení dialogu“ a že „doufejme, že USA se s ní sejdou na půl cesty“. 

Nikdo neví, kde vlastně se ta „polovina cesty“ nachází. Jasno nepřineslo ani včerejší prohlášení Ministerstva zahraničí KLDR, podle kterého budou rozhovory o denuklearizaci možné jen tehdy, když budou „bez jakékoliv pochybnosti odstraněny hrozby a překážky ohrožující bezpečnost našeho systému a zabraňující našemu rozvoji“. To je výrok, jenž naopak americké straně klade jasné podmínky, které tato stejně jasně odmítá už dlouho.

Jsou to sami Severokorejci, kdo Američanům přidává argumenty, proč nebrat Kimovy sliby vážně a proč být mimořádně opatrný při formulování i těch nejnevinnějších stanovisek. V těchto dnech se například objevila v jihokorejském tisku zpráva, že KLDR rozšiřuje ponorkovou základnu na ostrově Majang. Údajně by na ní měla být umístěna nová ponorka o výtlaku 3 000 tun, která může nést tři až čtyři balistické rakety. Zatím jsou ovšem zaregistrovány jen menší pozemní práce. Může jít jen o budování nových palebných postavení pro dělostřelectvo. Spekulace tisku i odborníků se ale celkem přirozeně věnují těm nejhorším možným variantám.

Americká strana nepochybně registruje, že se do KLDR rozšířil z Číny africký mor prasat. Údajně už byla v zemi vybita všechna prasata. KLDR infekci ohlásila včas mezinárodním institucím i Jižní Koreji. Tam se mor také šíří, ale i podle jihokorejských úřadů nejde o nákazu ze severu, ale z Číny.

O běžných poměrech v KLDR vypovídá i současná epidemie paratyfu (infekční střevní onemocnění). Začala se šířit v jižních provinciích po tamějších velkých záplavách, mimo jiné i v důsledku používání infikované soli ze skladů, které byly částečně zaplaveny. Nemoc není vyloženě nebezpečná, ale pro lidi oslabené podvýživou může být fatální. V provinciích postižených záplavami se čeká slabá nebo žádná úroda rýže a obilí.

Zničená úroda a nedostatek vepřového masa dávají šanci Jižní Koreji a USA poskytnout občanům KLDR materiální a technickou pomoc. Její případné přijetí bude zase pro změnu vyžadovat „odvážné rozhodnutí“ ze strany Kim Čong-una.