Bývalý generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny Ťiang Ce-min se dostal do stálého výboru politbyra v roce 1993 a působil jako prezident a svrchovaný velitel čínské armády po dobu deseti let.

Společně s Luo Kanem a dalšími členy politbyra rozběhl v roce 1999 celostátní pronásledování duchovního hnutí Fa-lun-kung, které v tu dobu v čítalo na sto milionů Číňanů. Každá čínská domácnost tehdy represe silně pocítila a pronásledování sympatizantů hnutí probíhá v menší míře dodnes.

V poslední době bylo Ťiang Ce-minovo jméno skloňováno ve spojitosti s laboratoří v čínském městě Wu-chan v provincii Chu-pej, která byla označena za možný zdroj epidemie nového koronaviru. Jeho rodina má k laboratoři s nejvyšším stupněm bezpečnosti P4 velice blízko.

Kdo je Ťiang Ce-min

Ťiang Ce-min je často skloňován jako člověk „nebezpečný“, ale také silně toužící po moci, a na videu posuďte sami, i poněkud „afektovaný“. Post vůdce komunistické strany zastával v letech 1993–2003, ale pomocí svých lidí dosazených ve stálém výboru politbyra komunistickou stranu fakticky ovládal až do roku 2013.

Výše na unikátním videozáznamu opatřeném anglickými titulky můžete sledovat jeho osobnost a projev.

Obří čistka ve straně po roce 2012

V roce 2012 se připravovalo střídání moci, kdy měl do čela komunistické strany zasednout nový prezident Si Ťin-pching. A v tom roce se také stalo něco nepředvídatelného. Na americký konzulát ve městě Čcheng-tu uprchl policejní ředitel Wang Li-ťün, který nově působil ve funkci 1. náměstka primátora obřího velkoměsta Čchung-čching ležícího na středozápadě Číny.

Americkému konzulovi v Čcheng-tu údajně předal informace o připravovaném spiknutí a ozbrojeném převzetí moci skupinou okolo Ťiang Ce-mina.

Ačkoliv tyto informace nebyly oficiálně potvrzeny, hovořilo se o tom, že Wang požádal USA o politický azyl, ale byl odmítnut a vydán i se svým tajemným kufříkem plným nebezpečných informací do rukou tehdejšího prezidenta Chu Ťin-tchaa.

Všichni zatčení a odsouzení měli jedno společné – byli to přívrženci Ťiang Ce-mina a jeho mocenské frakce.

Ať už se stalo cokoliv, faktem zůstává, že poté začala obří čistka na život a na smrt, která zasáhla celou komunistickou stranu. Zatýkalo se ve velkém, padaly hlavy policejních ředitelů i armádních generálů.

Kandidát na premiéra Po Si-laj a jeho žena Ku Kchaj-laj dostali doživotí a stejně skončil i naftový magnát a člen stálého výboru politbyra Čou Jung-kchang a jeho rodina. Všichni zatčení a odsouzení měli jedno společné – byly to přívrženci Ťiang Ce-mina a jeho mocenské frakce. Více informací najdete v článku Dominový efekt pádu mocenské frakce Ťiang Ce-mina.

Výbuch v Tchien-ťinu

V roce 2015 se údajně schylovalo k zatčení samotného Ťiang Ce-mina, který se „opevnil“ v Šanghaji. V tu dobu, 12. srpna 2015, došlo k obřímu výbuchu v čínském pobřežním velkoměstě Tchien-ťin. Je to desátý největší přístav na světě a sedmý největší v Číně.

Výbuch byl údajně výstrahou prezidentovi, aby nezacházel při pronásledování Ťiang Ce-mina příliš daleko.

Tisícovka nových aut na přilehlém parkovišti byla výbuchem ve chvilce proměněna na vyhořelé vraky a přepravní kontejnery létaly vzduchem jako kusy dětské stavebnice. V okruhu několika kilometrů byla rozbita všechna okna.

Tehdy se na veřejnost také dostaly informace o tom, že výbuch byl údajně výstraha prezidentovi Si Ťin-pchingovi, aby nezacházel příliš daleko při pronásledování Ťiang Ce-mina.

Síla výbuchu podle profesora Čcheng Kanga ze stavební fakulty Technologické univerzity ve Wu-chan překročila jednu kilotunu TNT.

Kdo je skutečným šéfem wuchanské laboratoře?

Spojitosti mezi vedením laboratoře ve Wu-chanu a rodinou Ťiang Ce-mina sledoval investigativní reportér deníku The Epoch Times Joshua Philipp, který odhaluje výsledky vyšetřování v televizním dokumentu (viz níže). Okolo 36. minuty začíná rozkrývat hierarchii vedení a dopracovávat se ke konkrétním jménům a institucím.

Wuchanská laboratoř P4 je dceřinou společností Wuchanského virologického institutu, který je ovládán Čínskou akademií věd.

Na akademii věd působili ve vedoucích pozicích postupně následující lidé:

Společně vytvořili a dostali pod kontrolu hlavní, masivně financované výzkumné projekty v Číně.

(2000–2007) viceprezident Chen Zhu, současný prezident čínského Červeného kříže.

(1999–2011) viceprezident Ťiang Mien-cheng (Jiang Mianheng), nejstarší syn exprezidenta Ťiang Ce-mina (Jiang Zemin), který následně vytvořil Šanghajský institut humanitních věd. Poté společně s Čínskou akademií věd, šanghajskými vysokými školami a univerzitami, šanghajskými nemocnicemi, vojenskými nemocnicemi a výzkumnými institucemi vytvořil profitující uskupení.

Pod jejich vedením nechal Jüan Č‘-ming (Yuan Zhiming), pozdější ředitel wuchanské laboratoře P4, vystavět a rozběhnout virologický institut i laboratoř.

Do struktury nebo sítě výzkumu a vývoje zapadá také Ťiang Č‘-čcheng (Jiang Zhicheng), syn Ťiang Mien-chenga, který je majoritním vlastníkem akcií společnosti WuXi AppTec, která kontroluje Fosun Pharmaceutical, distributora léku Remdesivir* v Číně.

* Remdesivir je experimentální antivirotikum, které účinkuje jako analog adenosinu. Vyvinula jej americká společnost Gilead Sciences k léčbě infekcí způsobených viry Ebola a Marburg, ukázalo se však být účinné i proti jiným RNA virům včetně koronavirů. Ověřuje se též jeho účinnost proti onemocnění COVID-19.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením The Epoch Times.