Už dávno přiznaný spojenec všeho, co souvisí s Ruskem, se Státní bezpečností a zastánce vybraných komunistů Jan Schneider, si také konečně odnesl metál z Pražského hradu. Tak si připomeňme, koho to vlastně prezident Miloš Zeman ocenil.

Připomeňme si něco ze života a díla pana Schneidera. Když například přijde do Českého rozhlasu, což je samo o sobě nepochopitelné, odvolává se na názory „zkušeného diplomata“ Miroslava Polreicha. Polreich ovšem byl coby „diplomat“ (čtěte špion) v USA nikoli pouhým spolupracovníkem StB jako třeba Milošem Zemanem ocenění Karel Srp, Jaromír Nohavica či Zdeněk Zbořil, ale přímo zaměstnancem první správy StB. (Více zde)

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Schneider ale také vede boj proti tomu, aby se veřejně říkalo, že premiér Andrej Babiš byl agentem StB (což je asi jeden z důvodů, proč byl na Hradě oceněn on sám). Publikuje o tom v Babišových Lidových novinách. Slovenský Ústavní soud označil příslušníky bývalé StB, kteří svědčili v Babišův prospěch, za soudně nedůvěryhodné. A co napsal Schneider? „Plošně jako třídu – a to na základě zákona páchnoucího totalitní praxí, kterým novodobí zákonodárci hodnotí historii. Označili StB zákonem za zločineckou organizaci a Ústavní soud k tomu nyní vyřkl apriorní soudní nespolehlivost každého jednotlivého příslušníka StB.“ Označit estébáka za nedůvěryhodného je podle Zemanem oceněného člověka „totalitní praxe“. (Více zde)

Schneider se ale zastal například také stalinistky Marty Semelové (taktéž v Lidových novinách). Semelová vystupovala v Knihovně Václava Havla, proti čemuž se ohradil ředitel KVH Michael Žantovský. To Schneidera zvedlo ze židle, Žantovského slova mu prý připomínají normalizaci a Semelové se „bezpečnostní analytik“ hrdinně zastal, přičemž zkritizoval i trestní oznámení na ni. Sice zpochybnila justiční vraždu Milady Horákové, ale to Schneiderovi nevadí, naopak. (Více zde)

A nyní několik citací z díla Jana Schneidera:

„Dokonce i státní instituce například šíří lež, že konflikt mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 vyvolalo Rusko.“ (regionální Deník)

„Co se vztahu k válečným pomníkům týče, v těchto dnech bylo připomenuto americké bombardování Ostravy, jemuž podobně jako zejména Prahy a Plzně padlo za oběť mnoho set nevinných civilních obětí. Bude-li naše společnost tolerovat vandalství proti památníku maršála Koněva v Praze, nelze vyloučit, že by mohlo postihnout i spojenecké pomníky, včetně amerických.“ (Česká pozice)

„Například ředitel Bezpečnostní informační služby plukovník Koudelka dští oheň a síru opakovaně a pouze proti Číně (a Rusku). Jeho jednostranně zaměřená varování však z bezpečnostního hlediska nedávají smysl (pakliže to není úmyslná sabotáž). Vzbuzuje totiž dojem, že zbytek světa se k nám chová přátelsky a my se před ním – zejména co se týče hospodářské špionáže – na pozoru mít nemusíme. Smysl to dává pouze jako chatrně maskovaný hospodářský protičínský lobbing.“ (Pravyprostor.cz)

„Spojené státy třískly podobně jako v tom biblickém příběhu a zpřevracely stoly penězoměnců před chrámem a ve fundamentalistické víře, že tak se kdysi opravdu stalo a že to je návod k praktickému jednání a že právě ony jsou povolány být světovým hegemonem, vyhlásily, že budou po světě prosazovat své zájmy, protože jsou bohaté a silné, což je prý neklamným znamením božího požehnání. A že tudíž přitom nestrpí, aby se někdo choval podobně, protože ostatní jsou chudší a slabší, takže je logické, že ani to boží požehnání nemají. Od té doby mají přemýšliví lidé zase hlavu ustaraně v dlaních, protože je tíží mnoho staronových otázek. Jakým právem vyhlašuje hegemon své zájmy kdekoliv na světě? Jakým právem nedovolí totéž jiným?“ (Neviditelný pes)