Ve dnech, kdy se zdá, že Babišovu potápějící se loď opouštějí i dosud věrné krysy, zapomínáme na jeho nečekaného spojence: sníh. Nejsem první ani poslední, kdo se obává, neukolébán preferencemi, možného zvratu. Zejména mladší a nejmladší voliči z velkých měst, kteří by jinak volili jasně Pavla (nebo kohokoli, kdo reálně může Babiše porazit), ochuzeni letos potměšilou zimou-nezimou o svou každoroční radost z lyžování, vezmou už v pátek frontálním útokem hory, konečně zasněžené. A v celých partách dají přednost lyžím před urnou.

Mám v rodině výstražný případ z posledních prezidentských voleb. Můj syn, podobně jako tisíce dalších, vyrazil tehdy už v pátek ráno s kamarády na hory. Zařídil si ovšem včas volební průkaz a šel na horách volit. Pochválil jsem ho. Vzápětí mi ale zatrnulo z jedné jeho věty. Že totiž byl z celé velké party jediný, kdo si nenechal volby ujít: ostatní místo toho už brousili na svahu čerstvý prašan a večer mejdanili.

Dále čtěte

V historických okamžicích je třeba jednat. Zdrženlivost neslouží demokracii

Zdravím Tě, příteli, Michaeli Kocábe! Filosof Jan Patočka kdesi napsal, že historický či politický stůl nebude nikdy čistý. Tento významný…

Syna měli trochu za blázna, že dal „přednost politice“ před horskými radovánkami. A přitom prý nebyl mezi nimi nikdo, kdo by to byl býval „hodil“ Zemanovi. Fandili jasně – pokud se vůbec zajímali o politiku – Drahošovi. A jeho vítězství měli vzhledem k preferencím automaticky za jisté. A tak se nikomu z nich nechtělo udělat pro Zemanova protikandidáta aspoň to minimum, že zvednou zadek a dorazí k urně.

Myslíte, že jsou mé obavy zbytečné? Aby byly, musíme každý ve svém okolí udělat všechno pro to, aby úprkem mladé generace na hory (od vlastní zodpovědnosti) nezačal u nás úprk mnohem osudovější, úprk od demokracie.

Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.