Všude samý uprchlík a všude samé problémy. Jak to ale je? Kolik jich je, kdo dostane azyl, co provádějí? Je velmi nepopulární, když teče krev a někteří lidé volají po radikálních řešeních, říci: „Dejte sem statistiku, ať víme, jak to je.“ Krev a statistika. Jasná prohra předem. Koho by to zajímalo.
Na Facebooku už jeden přispěvatel (pod příspěvkem křesťanského duchovního, který také muslimy „nemusí“), sdělil, že „by je pozabíjel všechny“. Míněno nejspíš imigranty a muslimy. Duchovní na to nic. I duchovní jsou lidé zvláštního ražení.
Ale k věci. Kdo se skrývá pod pojmem imigrant, azylant, uprchlík atd. U nás je to nula, nula nic, protože – jak známo – od nás prchají i uprchlíci, čemuž se můžeme částečně divit i nedivit. To ať si vyřeší jiní.
Většinou je řeč o Německu, které si nabralo dobrovolně největší porci hořkého imigrantského koláče.
Když budeme vycházet z toho, co říká Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, je to ohledně skladby žadatelů o azyl v Německu podobné jako před rokem. Podívejme se na nejnovější údaje za období leden – listopad 2016. Syřané tvoří 37,3 procenta, Afghánci 17, 8 procenta, Iráčané 13,4 procenta. Dohromady je to 68, 5 procenta. Pro představu, Syřanů je 262 268.
Ne všichni uchazeči o azyl ho dostanou. V listopadu 2016 to bylo necelých 60 procent. Za celý rok 2016 je to zatím 63,3 procenta. Proč tolik? Jsou tu i uchazeči z balkánských a afrických zemí, kteří na kritéria azylu nedosáhnou. Pro přesnost, existují i další kategorie, lidé s dodatečnou ochranou a ti, kteří nemohou být vyhoštěni.
Trend je tedy stejný, jako byl dosud, uprchlíci ze tří zemí postižených ozbrojenými konflikty převažují. Také je stejné to, že kolem dvou třetin tvoří muži mladších věkových kategorií. Odpovídá to nejspíš modelu, že ženy, které chybějí v „německých“ statistikách, budou v nějakém uprchlickém táboře v Libanonu nebo Turecku a jinde, protože muži jeli napřed.
Často diskutovanou otázkou je, jak se uprchlíci podílejí na kriminální činnosti. O tom jsou také poměrně přesné statistiky. Předem je potřeba říci, že kvantitativní data ale musíme umět číst i kvalitativně. To znamená, že když čteme o „trestném činu“ imigranta, nesmíme si pod tím hned představit znásilnění nebo vraždu. Patří sem do značné míry i to, když se muži v azylovém zařízení porvou mezi sebou a musela přijet policie.
Nicméně pro přesnost to za první pololetí vypadalo takto: V Německu šlo o 142 500 trestných činů „příchozích“. V tom nejsou jen uprchlíci z velké vlny, která dorazila do Německa v roce 2015 a poté, ale úplně všichni včetně Balkánců, lidí z Eritreje, Pákistánu, Ruska a podobně. Dobrá zpráva je, že během půlroku je zaznamenám pokles o 36 procent. Zhruba třetinu (29 procent) tvoří krádeže, 28 procent další majetkové přečiny a podvody. Trestné činy proti životu tvoří 0,14 procenta. Největšími provinilci byli lidé z Alžírska, Maroka, Tuniska a Gruzie.
V případě fyzického napadení se asi v polovině případů jednalo o útok na člověka stejné národnosti.
Podrobnosti a statistiky za každý měsíc si zájemce může najít na stránkách BAMF.
Pro přesnost je třeba uvést, že počet imigrantů a počet žadatelů o azyl není formálně totéž. Kolik lidí vlastně přichází se stále průběžně upřesňuje, zatímco žadatelé o azyl představují přesná čísla.
Abychom se vrátili k úvodní otázce, problém imigrace do celé Evropy je složitý a nemá jednu příčinu a jedno řešení. Evropa, především Německo, Francie, Británie a severské země čelí problému, který prostě je a bude se řešit těžko, dlouho a bude to stát spoustu peněz a energie. Je ale třeba pochopit jádro problému a nevykládat hloupé rozumy. Občanská válka na Středním nebo Blízkém východě není totéž jako sucho v Africe a Tunisan není totéž jako Syřan. Hledá se složitý balanc mezi nezvládnutelnou invazí a stavěním zdí, které problém jen izolují kilometr před hranicemi a stejně nás pak dostihne. Je taky třeba se oprostit od formalismu a mýtů.
Jak by se asi tvářil visegrádský hrdina Orbán, kdyby Rakousko a Německo řekly: „Ok, trváme na pravidlech, tady máte zpátky pár set tisíc uprchlíků. Hranice jsou hranice, pane.“
Asi to takhle nepůjde, že?
