NÁZOR / „Tak nám vyhodili Petráčka, paní Müllerová.“ „Toho kněžskýho progresivistu? Toho, jak podporuje manželství pro všechny? Liberálního rejpala? Tak toho není žádná škoda.“ Názory paní Müllerové sdílí i dost našich katolických a jiných občanů, a zejména naše ctěná hierarchie, její část. Prý se ten Petráček rozchází s učením církve, a navíc je to nevychovaný drzoun. A děkan Katolické fakulty Univerzity Karlovy se rozhodl konat. Propustit.
Udělal to dost mazaně. Propuštění pro nadbytečnost a z důvodů finančních. Fakulta musí šetřit. Jenomže zapomněl na známé heslo, že pomsta chutná nejlíp za studena, a trochu to přepálil. A to hned několikrát. Kdybych se měl – podle C. S. Lewise – proměnit ve zkušeného ďábla a dávat (byť zpětně) panu děkanovi nějaké rady, tak bych mu řekl asi toto:
„Jasně, potřebujeme dostat chlapa z baráku, dost nás irituje, je zpupnej, háže vlny a kalí vodu, navíc má veřejný ohlas, tak pojďme hledat nějaký neprůstřelný důvod. Finance, máme to, navíc když se s chlapem sveze ještě pár dalších lidí. To bude nenapadnutelné. Před širší veřejností – ta neví, která bije – klid, tuhle hru na slona v místnosti uhrajeme. A před tou užší, všelijakými těmi halíky a liberály, se o nic snažit nemusíme, ti by po nás šli tak jako tak. Ale musíme to hrát takticky, v tom my, zkušení ďáblové, vynikáme. Takže, děkánku milej, nic dalšího, držet lajnu – peníze, peníze, nadbytečnost. A rvát to tímto způsobem důsledně do médií. Zopakujte to po mně.“
Jenomže náš pan děkan, odmítnuv tyto dobré rady, si řekl, že bude postupovat samostatně. Proč? Nejspíš proto, že si chtěl prof. Petráčka vychutnat a předsevzal si, že svou mstu potřebuje poněkud přihřát. A tak se rozhodl vzít prof. Petráčkovi i jeho doktorandy; navíc dost odpudivým způsobem: vedení je obeslalo e-mailem a suše jim oznámilo, že jim bude přidělen školitel nový. Dva z nich navíc mají těsně před obhajobou.
A tady děkan udělal fatální chybu aneb Zkušený ďábel si v pekle rve vlasy. Kdyby se tak nestalo a doktorandy mu nechal, měl by argument jak víno: „Podívejte, musel jsem chlapa dostat z baráku, ale bylo to jen a jen – mrky mrk – pro nadbytečnost; fakt je mi to líto, ale nechal jsem mu jeho doktorandy, ať si je doškolí do obhajoby. Vidíte, jak jsem velkorysý.“ Poznámka pod čarou: z doškolených doktorandů má profit hlavně fakulta. I na tuhle studenou racionalitu náš pan děkan ve své emoční excitaci zapomněl.
A pak tu máme další chybu. Protože vyhazov musí být projednán s odborovou organizací, tak si zavolal její fakultní předsedkyni a předložil jí předem připravený zápis. A milá předsedkyně si to nenechala pro sebe. A je tu ještě jedna fatální chyba – veřejnost. Panu děkanovi muselo být jasné, že vstupuje do veřejného prostoru, v němž bude váha jeho rozhodnutí patřičně otestována. A taky že byla – a byla shledána lehkou.
Vyhazovat profesora, byť s částečným úvazkem, je nedůstojné tak nějak obecně. Ale vyhazovat profesora s dvěma doktoráty ze dvou různých oborů, s obrovskou publikační činností, velkou reputací, schopností oslovovat širší kruhy… tohle je učiněná sebevražda. To jste, pane děkane, skutečně netušil, do čeho se pouštíte? Když budu trenér Barcelony v její největší slávě a budu chtít z kádru vyřadit Messiho, tak musím mít důvod nikoli na sto, ale na tisíc procent.
Takže co? Máme na stole vzbouření na vsi i vzbouření v baráku. Očekávatelní halíci (dokonce i ten s velkým H) povstali, navíc se to věru moc nelíbí ani páně děkanově univerzitě, která se rozhodla celou věc znovu prošetřit, a ozvali se v petici i sami studenti, kteří vyzvali celé vedení Katolické teologické fakulty UK k odstoupení: „Náhlá výpověď kvůli údajně organizačním změnám je závažný personální zásah, který hluboce poškozuje nejen studenty oboru a doktorandy, kteří přicházejí o vysoce erudovaného pedagoga, ale i fakultu a univerzitu jako celek.“
Pod otevřeným dopisem na petice.com se hromadí lidé i jejich svědectví a názory. Kritické stanovisko ke způsobu, jakým bylo zacházeno s Petráčkovými doktorandy, vyjádřila i rektorka UK prof. Králíčková.
U nás na Moravě se zpívá „Strelil na lišku, trefil Maryšku“ a taky se říká „trefil kozla“. A máme tu ještě i pár expresivnějších rčení, leč těmi veřejný prostor zamořovat nebudeme. – Tak jako tak panu děkanovi nic zlého nepřejeme, třebaže moc nevíme, zda tuto polízanici ještě lze nějak zachránit. Nějak jinak než…
Sám osobně bych panu děkanovi přál, aby mu někdy někdo – také ve veřejném prostoru – sdělil něco takového: „Prof. Petráčka si vážím a je jedním z mála kněží a odborníků, kteří u nás dávají katolické církvi důvěryhodnost v současném světě. Má odvahu ke svobodnému a poctivému zkoumání, uplatňuje kritické myšlení, ukazuje cestu, jak lze dva tisíce let staré učení dávat do souladu se současným stavem poznání. Vymezuje se proti klerikalismu, zaslepenosti, fanatismu, fašizujícím tendencím. A to je dnes nesmírně potřeba – i na akademické půdě KTF.“ (Petra Šobáňová)
Prof. PhDr. Jiří Trávníček, M. A. je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a externě přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.