KOMENTÁŘ / Andrej Babiš se opět vysmál úplně všem. Rozpustil svěřenský fond a znovu drží akcie firem Agrofert a SynBiol. Už tedy, doufejme, nebude ve svých výlevech používat směšné spojení „moje bývalá firma“. Ta firma nikdy nebyla bývalá. Všichni to viděli. Ale bohužel jen někdo byl ochoten to říkat – a zde sledujeme absolutní selhání veřejnoprávních médií.
O tom, že je Andrej Babiš ve střetu zájmů, nepochyboval žádný soudný člověk. Ale co víc – konstatoval to Ústavní soud, v několika zdrcujících rezolucích Evropský parlament, psala o tom zahraniční a výjimečně některá česká média. Pak se ale čas od času zdálo, jako by někteří měli povinně klapky na očích i na uších. A Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář byly v tomto na prvním místě.
Ve zpravodajských relacích jsme bohužel pokaždé v souvislosti s dotacemi pro holding Agrofert slyšeli cosi o „údajném“ střetu zájmů. To bylo vskutku rozkošné zejména v nejslavnějších dobách Babišových médií, kdy téměř každá titulní strana papouškovala jeho propagandu, případně kdy se v nich rovnou nepokrytě lhalo, což šlo některým konkrétním zaměstnancům této holdingové divize více než dobře.
Stejně tak se člověk styděl, když tohle nekonečné zakrývání sledoval během doby, kdy do Babišových firem proudily miliony a miliony evropských dotací a Evropská unie musela měnit pravidla, aby to zastavila. Protože vláda, ve které seděl Babiš, se k něčemu takovému logicky neměla. To byla realita babišistánu, na kterou mnozí bohužel pomalu zapomínají pod dojmem, že někteří ministři vlády Petra Fialy jsou poněkud k ničemu.
Z mnoha kauz předchozích let známe situace, kdy média soustavným tlakem zabránila politikům pokračovat v něčem, co bylo přinejmenším neetické, někdy ale samozřejmě i za hranou zákona. Tito politici pak odstupovali, končili v propadlišti dějin, někdy byli dokonce vyšetřováni policií. A skutečně nejde o rádoby investigativní žurnalistiku, které je všude plno, ale o jasný případ typu expremiéra Stanislava Grosse.
Bohužel celá řada médií rezignovala na svou roli a zakrývání problému jménem Babišův střet zájmů prostě podporovala, protože to tak pro ně bylo jednodušší. Stejným způsobem k věci přistoupila řada demokratických politiků, nejspíš proto, že si poslechli sdělení Babišova marketingového týmu o tom, že hlavně není možné být Antibabiš.
A výsledek? Výsledkem je, že poslední operace, při které Babiš sám sobě vrátil akcie Agrofertu, mu zase jednou umožnila, aby se nám všem vysmál do obličeje. Vody se zavlnily a dál nejspíš nic. Že to nehne s voliči hnutí ANO, to je jasné. Ovšem rezignace dopadá i na ty, kteří takového člověka v čele státu nechtějí.
Doufejme, že si novináři napříště uvědomí svou zodpovědnost. I ti veřejnoprávní, za které často bojuje ta část veřejnosti, která chce slyšet pravdu. Bylo by skvělé, kdyby si toho zástupci České televize i Českého rozhlasu dokázali dostatečně vážit.