Demokratické straně se hlásí další a další zájemci, kteří by rádi vyzvali současného prezidenta ve volbách v roce 2020. V tomto případě by bylo možná přesnější napsat, že se množí zájemkyně, protože i když se mezi známými jmény objevili i muži, obecně se zatím největší šance přisuzují některé ze čtyř žen, jež se do souboje pustily. To tedy platí, když se v průzkumech vynechají tři muži, kteří kandidovat již nejspíš nebudou, bývalý viceprezident Joe Biden, uchazeč o nominaci v roce 2016 Bernie Sanders a těsně neúspěšný kandidát na Senátora za stát Texas Beto O´Rourke.
Jenže tito tři se zatím nevyslovili a krom O´Rourka se to ani příliš neočekává. V průzkumech, které zohledňují jen ty, co už touhu utkat se o nominaci vyjádřili, je zatím v čele Elizabeth Warrenová. To je ale zatím způsobeno spíš tím, že jde z celostátně známých osobností se vyjádřila jako první. Tak jako tak to zatím vypadá, že primárky Demokratické strany pro příští prezidentské volby budou převážně ženskou záležitostí. Vzhledem k historicky vysokému počtu žen, které za stranu kandidovaly do loňských voleb do Kongresu, jde o přirozený vývoj. Zatímco v roce 2016 jen těsná většina, konkrétně 51 %, vysokoškolsky vzdělaných bílých žen volila Hillary Clintonovou, o dva roky později demokratické kandidáty a kandidátky stejná demografická skupina podpořila v 58 % případů.
Kirsten Gillibrandová zatím akcentovala především ženská témata. Například se velice aktivně postavila za hnutí MeToo a dokonce se nebála jít ani proti vlastní straně, když tlačila na rezignaci oblíbeného kolegy demokratického Senátora Ala Frankena. Mnoho liberálů také v této věci rozhněvala, když prohlásila, že řešit rozdíly mezi znásilněním, sexuálním obtěžováním a osaháváním je nepřípadná debata. Nejde o to, že by tyto tři výše zmíněné problémy nebyly důležité, ani o obhajobu nevhodného chování. Panují ale obavy, aby tato neschopnost rozlišovat závažnost různých činů nevedla k vychýlení na opačnou stranu, od současného velice častého zlehčování sexuálního násilí k tomu, že za znásilnění bude považováno jakékoliv obtěžující chování.
Konec konců, do slovníku částí americké feministické levice už nějakou dobu patří například termín „stare rape,“ tedy znásilnění pohledem. To dává podobný smysl jako sousloví „legitimate rape,“ tedy opravdové znásilnění, které si oblíbili někteří z druhé strany politického a ideologického spektra. To naopak hlásá, že některá znásilnění vlastně skutečnými znásilněními nejsou a žena si je vlastně užije.
Problematika sexuálního násilí však bude jen jedním z téma. Dvě čerstvé uchazečky totiž budou krom hlasů žen, které tvoří tři pětiny registrovaných straníků, bojovat i o další skupiny. Současné Demokratická strana se dá rozdělit mnoha způsoby. Početně významnými zástupci v jejích řadách jsou afroameričané, hispánci, tradiční straníci, levicová frakce a mileniálové. Podle Natea Silvera ze serveru fivethirtyeight.com právě přelévání hlasů mezi těmito demografickými kategoriemi stranické primárky rozhodne.
Tento server se tedy zaměřil na to, jak jsou jednotliví kandidáti u těchto skupin oblíbení. Levicově orientované straníky nejvíce přesvědčil nepřekvapivě Bernie Sanders, který si zároveň vede velice dobře u mileniálů. Obdobné statistiky má pak Elizbaeth Warrenová, byť je u všech kategorií blíž průměru. Joe Biden oslovuje hlavně tradiční straníky, ale nadprůměrně oblíbený je i u afroameričanů. Těm nejvíce učarovala Kamala Harrisová a v těsném závěsu za ní je Cory Brooker, který ale taktéž kandidaturu zatím neohlásil. Beto O´Rourke pak má největší podporu mezi mileniály a velice vysokou mezi levicově orientovanou částí strany. Hispánce pro změnu naprosto bezkonkurenčně ovládl Julian Castro.
Jsme teprve na počátku kampaně. Někteří z výše zmíněných kandidovat nejspíše nebudou a naopak přibudou jiná jména. Už teď to ale vypadá, že kandidátů v primárkách bude mít strana hodně, možná ještě víc než v roce 2016 Republikáni. Hlavní otázkou tak možná nebude ani tak to, kdo nakonec stranickou nominaci získá, ale zda se podaří jednotlivé segmenty strany s odlišnými favority sjednotit před samotnými volbami. V roce 2016 se to i vinou Bernieho Sanderse, jenž svou kampaň protahoval dlouho do doby, kdy už neměl šanci nominaci získat, nepodařilo. To přitom velice brzy ostatní kandidáti odpadli. Proto bude daleko důležitější, jak se zachovají ti v primárkách poražení, než kdo bude vítězem či vítězkou.
