Volodymyr Zelenskyj FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Česká média převzala v posledních dnech zprávu amerického serveru Politico o neklidu na prestižní Georgetownské univerzitě v USA (univerzita je renomovaná, studovala zde svého času mj. i Madeleine Albrightová). Řada studentů fakulty mezinárodních vztahů univerzity (nikoli všichni, převážně prý ti ukrajinští a gruzínští) se ohradila proti rozhodnutí vedení školy vybrat pro nadcházející promoci na fakultě mezinárodních vztahů jako řečnici dceru uvězněného ruského disidenta Alexeje Navalného Darju. Měla by zastoupit svého otce, který zrovna přijet nemůže, protože od roku 2021 sedí v ruském kriminále.
Vedení školy údajně předpokládalo, že slečna Navalná, která t.č. studuje na Stanfordově univerzitě, by mohla být vhodnou osobou, jež dokáže zdůraznit svobodu slova a vymezit se zároveň proti chování Kremlu. Tématem jejího proslovu má být těžké postavení politických vězňů ve světě. Rozhodnutí vyvolalo odpor mezi studenty: nikoli mezi všemi, nýbrž především mezi ukrajinskými a gruzínskými. Protestující poukazovali na to, že pan Navalnyj zastává, resp. v minulosti zastával i kontroverzní názory (označoval přistěhovalce do Ruska z bývalých sovětských republik za šváby, urážel homosexuály a teprve nedávno (!) řekl, že by měl být Krym navrácen Ukrajině). Některé názory pana Navalného byly v minulosti (např. od Amnesty International) považovány za kontroverzní.
Jiné ovšem ne: např. odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině nikoli nedávno, nýbrž hned po invazi, a vyzval své stoupence k pouličním protestům. Kromě toho podotýkám, že slečna Navalná má hovořit sama za sebe, ne za svého otce, a nikoli o přistěhovalcích do Ruska, nýbrž o těžkém postavení politických vězňů (jakým je mj. i její otec) ve světě. Názory některých protestujících byly dosti pozoruhodné: např. jedna ukrajinská studentka podle serveru Politico prohlásila, že hodlá v budoucnu pracovat v ukrajinském parlamentu a její vyobrazení s ruskou politickou osobností, ať už proválečnou, či nikoli, by ji přitom mohlo poškodit. A taky nehodlá podat ruku slečně Navalné, „ani kdyby musela“(!).
Ti, kteří proti zařazení slečny Navalné coby předřečníka při promoci protestují (v Politico zdůrazňují, že to nejsou všichni studenti), chystají jakousi demonstraci: protestující se hned na začátku seřadí před slečnou Navalnou s ukrajinskými vlajkami a obrátí se k ní zády (protest by se dal ještě o fous vylepšit, ale raději to nebudu rozvádět).
Vedení univerzity se snažilo konflikt zmírnit tím, že pozve dva další řečníky z jiných částí světa. O vyřazení slečny Navalné z programu ovšem neuvažuje, což je ctí.
Shodou okolností ve stejné době přinesla ČTK zprávu o vystoupení ukrajinského prezidenta Zelenského na summitu G7 v Hirošimě. Na okraj, nepřímo, ale výrazně srovnal zničení ukrajinského města Bachmut ruskými vojáky s americkým svržením atomové pumy na Hirošimu z konce druhé světové války.
Taky jen na okraj musím poznamenat, že takové srovnání považuji za nehorázné. Něco podobného jsem totiž v rámci cvičení na téma „americký imperialismus“ musel poslouchat od svých dětských let. Dnes se to snad konečně u nás může říci nahlas, případně napsat.
Nechci v žádném případě bagatelizovat strašné utrpení japonských civilistů, kteří se tehdy stali obětí náletu na Hirošimu a Nagasaki. Ale přece jen nemohu zdůraznit mimo jiné taky: náletem na Hirošimu a Nagasaki skončila velmi rychle (během čtrnácti dnů) válka, kterou zákeřně a bez jejího vyhlášení (podobně jako dnes Rusové vůči Ukrajině) rozpoutal tehdejší japonský stát vůči Spojeným státům (a dalším zemím, které byly o hodně bezbrannější než USA). Válku vedl neuvěřitelně brutálním způsobem (dnešní postup ruských vojsk proti Ukrajincům je jistě výrazně mírnější, ale tu jde jen o kvantitu, nikoli o kvalitu).
Na konci druhé světové války šlo o to, do jaké míry se do bojů účinně vmísí i Rusové, což by byla pro Japonce katastrofa naprosto nesrovnatelná s obsazením pěti ostrovů z Kuril (nehledě k tomu, podotýkám poněkud zlomyslně, že „tradiční“ bombardování Japonska technikou, jakou Spojenci použili v Německu, by přineslo nejspíš víc civilních obětí než nálety na Hirošimu a Nagasaki). Japonsko se poměrně rychle vyrovnalo s válečnými škodami a ztrátami a změnilo se v silnou demokratickou zemi, již např. my Češi můžeme sledovat jen s obdivem.
Jistě, pokud jde o škody a utrpení války, jde o porovnávání menšího zla s větším zlem, po této stránce třeba Japonce chápu. Trochu chápu ruské impérium, ať už s bolševismem nebo bez něho, ale jen v tom nejhorším slova smyslu. Ale hlavně: vůbec nechápu pana Zelenského s jeho nynějšími paralelami. Lituji, ale je to lehce nestydaté. Člověk by tu a tam očekával třeba trochu loajality. A tak se ptám: jde to vůbec? Umí to?
