Když hasiči po dvaceti dnech uhasili rozsáhlý požár lesa v Českém Švýcarsku, nastoupili na „místo činu“ kriminalisté. Dokonce krajští, mají speciální vyšetřovací tým Park a speciální zadání. Viník – tedy nejspíš neukázněný turista – musí být nalezen a potrestán za každou cenu. Tedy možná i za cenu menšího znásilnění občanských svobod, jak jsme je znali ještě před pár lety.
Je to zhruba dvacet let, kdy se vedla velmi vzrušená debata o plošných odběrech DNA. Týkala se mimořádného případu brutálně zavražděné a znásilněné školačky u Kmetiněvsi. Policie tehdy nasbírala téměř 700 vzorků a až jejich rozšíření na chlapce mladší 15 let vedlo k dopadení pachatele.
Debata o vhodnosti používání plošných odběrů, byť se souhlasem obyvatel okolních obcí, se přesunula do akademické roviny. Menšinově znělo varování, že příště mohou kriminalisté dostat chuť u méně závažných trestných činů nebo na plošnější sběry. Pak jsme si prošli tradičním kolečkem populistických návrhů na snížení hranice trestní odpovědnosti u dětí a šlo se dál.
Teď, u nesrovnatelně méně závažného případu, řeklo by se obyčejné nedbalosti s velkými materiálními škodami, slyšíme mediální potlesk nad plošným sběrem dat. „Satelity určily čas, teď stačí čísla mobilů, říká expert k vyšetřování požáru,“ píšou Seznam Zprávy. „Expert prozradil tajemství policie: Takhle chytí „žháře“ z Hřenska!“ přidal se emotivně Blesk. Policie na stopě, policie už ví, atd. Stačí už jen tak málo – chytit pachatele a usvědčit ho.
Představa „expertů“ a nejspíš i policistů je zhruba následující. Satelity určily poměrně přesně čas, kdy v Malinovém dole u Hřenska začalo hořet. Jde zhruba o dvě hodiny. Policie si teď může u operátorů vyžádat čísla mobilních telefonů přihlášených na okolní buňky a alespoň u některých z nich, kde má majitel například paušál, dohledá jejich držitele. Pak si všechny podezřelé osoby pozve k výslechům a bude doufat, že to někdo z nich „položí“. Nebo dodá významné svědectví o pohybu dalších osob.
Všechno, co policie v tuto chvíli ví, pochází z datových sběrů. 99 procent práce odvedl takzvaný SIGINT, signální inteligence, tedy informace sesbírané elektronicky. Satelity vyměřily čas, kdy začalo hořet, policie se pokusí nebo již pokouší sesbírat data o mobilech přihlášených na buňky. Teprve potom začne tradiční policejní práce, tedy výslechy. Je to alarmující zjištění, když si uvědomíme, že se pohybujeme stále prakticky na půdě nedbalostního trestného činu. Nebo ne?
Plošný sběr jakýchkoli dat není samozřejmost. Policie dobře ví, že dojít si jen tak pro data o mobilních telefonech je průlom do svobody, který musí někdo posvětit. Ideálně soud, nebo aspoň státní zástupce. A tak je třeba přiložit polínko závažnosti trestného činu. Zatímco na konci července policie případ vyšetřovala jako obecné ohrožení z nedbalosti, v polovině srpna přiznala, že nedbalostní kvalifikace trestného činu zmizela. Přeloženo do srozumitelné řeči se tak mohlo stát třeba proto, že zjistila úmyslnou motivaci. Nebo prostě jen vytváří tlak na to, aby se dostala ke kýženým datům.
Byl kdysi policejním prezidentem člověk, jmenoval se Jiří Kolář, který měl k občanským svobodám podivný vztah. Kromě toho, že měl v popisu práce krýt ministrovi vnitra Stanislavu Grossovi zakládání policejních týmů na „politickou“ práci, proslul také následujícím výrokem: „Mě ta myšlenka vůbec netrápí. Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“
Kolář tehdy reagoval na rostoucí počet telefonních odposlechů. Což je mimochodem také varta, kterou se obráncům soukromí nepodařilo udržet. Teď se v Českém Švýcarsku hraje o další. Plošné sběry dat u nedbalostního trestného činu, jenom kvůli tomu, že existuje velká veřejná a politická poptávka, jsou dalším krokem směrem k informačně-policejnímu státu. Ve jménu iluze absolutní bezpečnosti a plné objasněnosti. Kdo nic neudělal, nemá se čeho bát.
Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.