Klaus byl kritizován, že 28. října přišel uctít památku státního svátku bez roušky a mluvil bez ní s lidmi, kteří spadají do rizikové skupiny obyvatel. Bývalý prezident si nemyslí, že by to byla chyba. „Já to dělám programově a záměrně, a když člověk něco dělá programově, tak za A to nepovažuje za chybu, a za druhé považoval bych za nedůstojné, kdybych dělal to, co dělá řada našich politiků, že se začne omlouvat,“ řekl. K omluvě nevidí důvod. „Mám svou představu o významu roušek, ne že bych si ji já sám vymyslel, přeci medicínská profese má mezi sebou vášnivé bojovníky za roušky a stejně vášnivé odpůrce roušky,“ dodal.
Klaus si myslí, že takzvané rouškaře je možné definovat pomocí „celé řady dalších významných charakteristik“ podle „soubojů“ v dalších oblastech. „Rouškaři jsou samozřejmě lidi, kteří jsou vítači migrantů, rouškaři jsou lidi, kteří si přejí posilu Evropské unie a rychlé přijetí eura, já bych viděl řadu takových doplňujících charakteristik,“ řekl. „Rouškaření“ podle něj něco říká o sebevědomí člověka, jeho politickém světonázoru či o hodnocení světa.
Své názory chce představit v pokračování jarní knihy Karanténa. „Protože myslím, že druhý lockdown, druhé umrtvení života v naší zemi vyžaduje druhou knížku od nás na toto téma se zásadním, širokým názorem o těchto věcech,“ poznamenal.
Podotkl, že názor jeho a jeho spolupracovníků odráží název vydaného článku Covid-19: Pouhá nemoc, nebo instrument k přeměně společnosti a světa. „Myslím, že je naprosto zjevné, že my říkáme, že je to víc než pouhá nemoc, a zneužití této nemoci a opatření, která státy zavádějí, je nástroj k přeměně světa tak, jak ho známe,“ řekl k chystané knize.
Kritizovat také chce tzv. číslo R, které ukazuje rychlost šíření viru v populaci. Zdůraznil, že hodnota tohoto čísla není bezprostředně měřitelná. „Je to velký matematický model založený na hromadě předpokladů a založený na celé řadě neměřitelných a nekvantifikovatelných údajů a který je velmi, velmi sporný,“ uvedl.
Podle Klause by se Česko při hledání cesty boje s epidemií nemělo inspirovat u jiných států, ale na základě studování „tisíce článků, textů, studií a analýz“ by si lidé měli vytvořit svůj názor.
Při přijímání opatření státu podle něj platí pravidlo tzv. trade-off, tedy „něco za něco“. „Existuje dilematické rozhodování mezi dvěma nebo eventuálně více konkurenčními cíli,“ podotkl. Za konkurenční cíle považuje minimalizaci ztrát lidských životů a minimalizaci rozvrácení společnosti, ekonomiky, státních financí či školství. Na pomyslné křivce by se posunul „o kousek jinam“, než jsou současná vládní opatření.
Klaus zkritizoval deficit navrhovaného státního rozpočtu. Deficitní financování označil za „zhoubu lidstva“. Řekl, že on jako ministr financí a předseda vlády žil v kategoriích stamilionů korun. „Dnešní vlády žijí ne v kategoriích miliard, ale žijí v kategoriích stovek miliard. To je pro mě konec světa, a to já nemohu přijmout ani vteřinku,“ zdůraznil. Za podstatu seriózní přípravy rozpočtu považuje škrty, ke kterým se současná vláda nedobrala. Zároveň zkritizoval ministryni sociálních věcí Janu Maláčovou (ČSSD), kterou označil kvůli jejím návrhům, například na zvýšení minimální mzdy či zvýšení důchodů, za antiškrtovou bojovnici a skutečnou zhoubu lidstva.
