Tak už je to tady, celospolečenská nenávist vůči muslimům kulminuje podporována z mnoha stran. Nehorázné využívání a podporování strachu z muslimů českými ústavními činiteli si vybírá svou daň. Prezentování muslimů jako hlavních nepřátel naší kultury a našich „demokratických hodnot“ už vede k napadání muslimských matek v burkinách na koupališti, či přímo k fyzickým útokům. Muslimové jsou pro nás zřejmě takovým rizikem, že je nutno se vyzbrojit, a nakonec pod náporem naprosté hysterie na ně i zaútočit.
Pokud však Česko přijde o liberálně-demokratické uspořádání společnosti, nebude to rukou byť jen jediného muslima. Rozhodnou o tom dost možná demokratické volby. A to by nebylo v naší v historii poprvé.
Cesta od zloby a nenávisti až k násilným činům závisí jen na tom, jaký prostor zlobě dáme, jak ji zaléváme, podporujeme a živíme. Zdá se, že již přecházíme od slovní nenávisti k činům. Ve středu byla napadena žena – muslimka jinou ženou, incidentu přihlížely děti. Zdá se, že nenávist je u nás živena velmi dobře, a slovní nenávist vůči ženám v burkinách a šátcích již překonává všechny meze. Zásadně neomluvitelné je poté jednání ústavních činitelů, kteří místo toho, aby situaci mírnili a přispívali k uklidňování zjitřených nálad ve společnosti, se chovají zcela opačně. Nenávist ve společnosti záměrně podporují, získávají na ní totiž politické body. Když nenávist přináší ovoce, proč se ji zbavovat, že? Naopak dá se přece tak skvěle využít.
Ustrašené společnosti se nabídnou zbraně, aby se mohla bránit před jasně definovaným nepřítelem – muslimy, které tu máme v minimálním počtu a kteří se u nás sami bojí a mají k tomu oprávněný důvod. Pod vlajkou obrany naší kultury a údajných hodnot, které nám muslimové prý chtějí vzít, se útočí na muslimské matky na procházce s dětmi či u bazénu. Toto je náš boj? Žena v šátku je totiž „skutečnou“ hrozbou a musí se proti ní zakročit. Takovou moc má nenávist.
Je zajímavé, jak se společnost nechá zaslepit tímto přebujelým strachem, který není u nás ničím jiným než obří nafouknutou bublinou. Dopustí se tady to, aby si politici z tématu strachu udělali obří politickou kampaň proti vymyšlenému a u nás neexistujícímu nepříteli. A je opravdu ještě více udivující, jak se skutečné hrozby destrukce svobodné společnosti bagatelizují. Pokud totiž skutečně dojde k posunu od liberální demokracie k autoritářství, nebude to vinou byť jen jediného muslima, ale jen a jen naší vlastní vinou. Udatný Čech tak bojuje s muslimem a zároveň vstupuje do dobrovolného chomoutu oligarchy.
Tato hrozba se však bagatelizuje, mnozí brání Andreje Babiše s tím, že co říká mnohdy vlastně ani tak nemyslí, nebo naopak, když například tvrdí, že média neovlivňuje, může se na scéně stokrát objevit nahrávka, která dokazuje opak, společnost stále pochybuje. Exministr financí není na rozdíl od muslimů definován jako jasný nepřítel, má obrovskou výhodu v tom, jaký mediální prostor je mu věnován. Může se na rozdíl od muslimské menšiny hájit, může vytvářet svůj pozitivní mediální obraz, což jeho tým dělá bravurně. Babiš slzící při odchodu z ministerstva financí přece nemůže být hrozbou, vzbuzuje lítost, ale rozhodně ne strach a zlobu, tu u nás vzbuzují matky v burkinách.
Protimuslimské nálady se využívají proti politickým protivníkům. Jiří Ovčáček toho využil při snaze pokřivit obraz Daniela Hermana v očích veřejnosti, protože je prý pro přijímání uprchlíků. Ten, kdo jasně nestojí na straně nenávisti, je sám označen za nepřítele demokratického státu. Ministr vnitra Milan Chovanec lobbuje za zbrojení, ač ještě nedávno vystupoval na veřejnosti s otázkou, zda není ve společnosti zbraní příliš mnoho.
Paradoxem je, že až se vyléčíme z této společenské islamofobie, sundáme maskáče a uložíme zbraně do skříní dost možná zjistíme, že jsme svůj boj o Českou republiku beztak prohráli. Nebyl by to jediný takto prohraný boj v historii Evropy, k němuž vedla mylná definice nepřítele. Bez správného pochopení podstaty ohrožení není možné se dobře bránit. Někdo se brání před muslimskými matkami s dětmi na koupališti a neví, že oni jeho nepřítelem skutečně nejsou.