Před 70 lety, 5. května 1945, dva dny před německou kapitulací na západní frontě, spontánně vypuklo Pražské povstání. Ačkoli o výsledku druhé světové války v Evropě nebylo pochyb, Němci v českých zemích dosud měli mohutné síly, jež vrhli na potlačení revolty.
Je nezvratným faktem, že v nejkritičtější okamžiky špatně vyzbrojeným a nevycvičeným povstalcům vydatně pomohla 1. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) generálporučíka A. A. Vlasova. Velel jí generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko, mimochodem Ukrajinec. Před listopadem 1989 se z politických důvodů o účasti vlasovců v Pražském povstání mlčelo, poté se zase objevil opačný extrém, kdy se bagatelizoval podíl Rudé armády a spekulovalo se o tom, jak naše hlavní město mohla osvobodit americká armáda, nebýt té zpropadené demarkační čáry.
Zasáhli v pravou chvíli
Stanislav A. Auský, jenž se historií vlasovců podrobně zabýval, napsal: „První divize Ruské osvobozenecké armády se nezapojila do pražských bojů neočekávaně. Její účast byla výsledkem rozhovorů s vojenským velením, které vědělo, že zásah pravidelné armády je absolutně nezbytný, jinak bude povstání utopeno v krvi. Do 7. května útvary 1. divize držely pod kontrolou západní část města, v níž pořád ještě zůstávaly silné ostrůvky německé obrany ve čtvrtích Strahov, Hradčany a Dejvice. Na východním břehu útvary ROA nastolily kontrolu nad střední částí města, od linie Jiráskův most–Vinohrady–Strašnice směrem na jih.
Hlavní zásluha divize ROA spočívá v tom, že v kritický moment rozdělila město na dvě části – severní a jižní –, díky čemuž ve své následující činnosti ve městě bránila spojení mimopražských ozbrojených útvarů. Bez účasti divize v Pražském povstání by západní část města byla obsazena již 6. května a samo povstání by určitě bylo udušeno následující den.“
Jak známo, Česká národní rada musela s ohledem na okolnosti pomoc vlasovců, bojujících zároveň proti Rudé armádě, odmítnout. Jejich ztráty v Květnovém povstání činily asi 300 mrtvých.
Rudá armáda přichází
Sovětské velení zahájilo pražskou strategickou útočnou operaci den po vypuknutí povstání – 6. května. Trvala do 11. května a vrhlo do ní obrovské síly: na jejím začátku 1 770 637 sovětských, 139 495 rumunských, 69 522 polských a 48 400 československých vojáků. Ve výzbroji bylo 29 496 děl a minometů, 1808 tanků a samohybných děl a 3014 bojových letounů. Proti nim stojící skupina armád „Střed“ polního maršála Ferdinanda Schörnera čítala 900 000 vojáků, 9700 děl a minometů, 1900 tanků a útočných děl a tisíc bojových letounů.
Sovětská vojska ztratila podle oficiálních ruských údajů z roku 1993 49 348, 1. a 4. rumunská armáda 1730, polská 2. armáda 887 a 1. československý armádní sbor 533 osob. (Zde se nabízí srovnání: Bojové ztráty 3. americké armády generála Pattona při osvobozování západních a jihozápadních Čech dosáhly za období od 18. dubna do 7. května 1945 116 padlých a 353 raněných.) Materiální ztráty činily 59 800 pěchotních zbraní, 1006 děl a minometů, 373 tanků a samohybných děl a 80 bojových letounů. Zato se však zmocnila bohaté kořisti. Podle záznamu v deníku bojové činnosti 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jenž osvobodil Prahu, z 15. května 1945 tento operační svaz zajal 256 659 důstojníků a vojáků, zmocnil se 620 tanků a samohybných děl, 2889 děl, 1344 minometů, 6647 kulometů, 118 696 pušek a samopalů, 41 020 automobilů, 781 letounů, z nich 365 shořelých, 510 lokomotiv, 12 759 vagónů a 445 různých skladů.
Nelze ovšem pouštět ze zřetele, že operace se odehrávala na rozsáhlém území. Boje bezprostředně v Praze, do níž Rudá armáda vstoupila 9. května za nadšeného uvítání obyvatelstvem, které zasypávalo obrněnou techniku i s vojáky rozkvetlými šeříky, připomínaly spíše rozsáhlou vyčišťovací operaci, mající za cíl zbavit naše hlavní město posledních německých ohnisek odporu, odstřelovačů apod. V bojích na přístupech ku Praze zahynulo 662 sovětských vojáků a v pouličních střetech přímo ve městě třicet. Němci přišli asi o tisíc mrtvých. Civilistů zahynuly přibližně čtyři tisíce.
Donedávna se ztráty českých povstalců uváděly ve výši 1694 mrtvých, ale Vojenský historický ústav nyní k 70. výročí Pražského povstání vydává publikaci zahrnující 2898 padlých účastníků Pražského povstání, tedy téměř dvojnásobek. Svobodu jsme tudíž nedostali zadarmo na stříbrném podnose.
