Na éře Zemana a Babiše je nejnebezpečnější ten fakt, že se jejich pozice proťaly v jednom čase. Souběh jejich kariér je visačkou současné České republiky. Když k nim ještě přidáme jejich věrné přisluhovače, pak máme na očích dnes a denně hotové panoptikum. Vyznačuje se pokročilou buranokracií, neskrývaným příklonem k Rusku a Číně, selektivní tolerancí různých zlořádů, včetně kolosálního střetu zájmů, a nekonečnou manipulací všeho druhu. Průvodním jevem je i nemalý sentiment na husákovskou normalizaci.

Jejich účely světí jejich prostředky.

V roce 2002 napsal a pak nahrál Martin Kraus (český Mick Jagger) se svojí skupinou Krausberry prorockou píseň s názvem „Na Hrad!“.

Některým jevům současnosti se dá těžko rozumět, a to nemám na mysli jen totální koronavirovou proměnu s mnoha fatálními dopady. Když si někdy říkáme, že by hodně věcí mohlo mít jinou podobu, tak tím myslíme, jaké by to asi bylo, kdybychom měli jiného prezidenta a jiného předsedu vlády.

Dále čtěte

Generál Petr Pavel: Jsem připraven sloužit této zemi

V novém čísle Revue FORUM přinášíme rozhovor s generálem Petrem Pavlem, který potvrdil, že je připraven v roce 2023 kandidovat…

Silná personifikace není jen osudem naší země, ale o to více se pak projevují zásadní rozdíly v osobnostech různých vůdců. Nejde jen o politické pozice, ale ze všeho nejvíce o dispozice a nastavení konkrétních vládnoucích osob a o to, jak se to pak projevuje v reálné každodenní praxi. Méně zralé společnosti tendují k manýrům autoritativních náčelníků i s jejich poklesky. Hrubá síla pak přitahuje lid v podhradí. A sem tam nějaký faul k tomu tak nějak patří. Vznikají tím zvrácené vzory – „Když může on, tak proč bych nemohl já!“

Pokud nepatříte do jejich fan klubů, pak si položte otázku, kdo po nich a jak toho dosáhnout. Zásadní podmínkou reálnosti takové úvahy je shoda podstatné části politické a občanské opozice. Sdělení budoucím voličům musí být srozumitelné a jednoznačné. Samotná dohoda je cennou hodnotou. Víme, proč někdo ne, tak bychom stejně silně měli vědět, kdo jiný… Stojí to za trochu námahy, vzájemné tolerance, důvěry a respektu.

Čas na takovou úvahu dozrál již dávno. Pokud to teď opoziční alternativy nezvládnou, pak ta dnešní konstelace protáhne svoji dočasnost o další destruktivní roky, které nás budou stát nejen čas, ale i naději. Nejde o samoúčelný program anti-Zeman a anti-Babiš. To je regulérní a zásadní úvaha o tom, v jaké zemi chceme žít. Takže slovy Martina Krause – Na Hrad! (a na Strakovu akademii!).