KOMENTÁŘ / Jsme uprostřed pověstné okurkové sezóny, prezident Pavel ale na zavařování okurek zjevně není. Opakovaně ve svých projevech varuje, že se vede intenzivní válka nejen na Ukrajině, ale i proti nám. A v ní že nejde o nic méně než o naši mysl. Pokud se tomuto problému nebudeme věnovat, zavaříme si sami, i tak by se dala vyložit prezidentova slova.

V tomto týdnu se s podobným apelem ozvala i skupina vládních poslanců, včetně ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové. Vláda si ostatně ve svém programovém prohlášení vytkla za cíl mj. podporu mediální gramotnosti a kritického myšlení a avizovala přípravu legislativních i nelegislativních opatření, která umožní lépe se bránit proti škodlivým dezinformacím.

Obávám se, že v době (dez)informační záplavy a sociálních sítí už jen stěží můžeme hovořit o okurkové sezóně. Na sociálních sítích jsou dnes a denně spřádány nové konspirační či účelově zkreslené příběhy o Putinově agresi na Ukrajině, chemtrails, dopadech covidu či placatosti planety.

Jejich utváření a rozšiřování bude stále více zjednodušovat a urychlovat nečekaně rychlý nástup umělé inteligence. Ta pomůže také ve vyhledávání zranitelných cílových skupin.

Sečteno a podtrženo, dezinformace představují dnes opět o něco větší hrozbu než v době, kdy vláda sestavovala programové prohlášení. Přestože se vláda objektivně musí vypořádávat s nebývalým množstvím problémů, podceňování vlivu dezinformací se jí (i celé české společnosti) může šeredně vymstít.

Role ve veřejné diskusi

Ve hře není totiž o nic méně než důvěra v instituce, na nichž naše společnost stojí. Hraje se o její soudržnost, kterou dezinformace soustavně podrývají.

Univerzity mohou nabídnout odbornou, neutrální a důvěryhodnou platformu, která by mohla společnost bránit proti dezinformacím nejen výukou a výzkumem, ale i spoluúčastí na tvorbě veřejných politik.

Pokud rezignujeme na udržení společenské smlouvy/soudržnosti a veškeré naděje budeme upínat pouze a jen k ekonomickému oživení, můžeme se dočkat soumraku demokracie. Nebyli bychom zdaleka první postkomunistickou zemí, kterou by tento scénář dostihl.

Ale abych nezůstal jen u lamentu, zkusím nabídnout jedno z možných řešení. V posledních měsících se v souvislosti s návrhem rozpočtu vedou debaty o (pod)financování veřejných vysokých škol a užitku, který z nich společnost má. Domnívám se, že v oblasti obrany proti dezinformacím by mohly veřejné VŠ státu významně pomoci a prokázat i takto svůj význam, potřebnost.

A dostát i liteře zákona o vysokých školách, v jehož úvodu se píše mj. o jejich aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, podílu na rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupráci s různými stupni státní správy a samosprávy.

Jak už jsem zmínil, chápu zaneprázdněnost vlády v době, kdy jedna krize střídá druhou. Ale snad i proto možná nazrál čas na to, aby se vláda obrátila na centra vzdělávání, do nichž stát investuje.

Kapacity českých univerzit

Univerzity mohou nabídnout odbornou, neutrální a důvěryhodnou platformu, která by mohla společnost bránit proti dezinformacím nejen výukou a výzkumem, ale i spoluúčastí na tvorbě veřejných politik.

Mohly by zároveň pomoci koordinovat početné, ale často roztříštěné snahy na tomto poli. Mohly by rozptýlit obavy o svobodu slova a politizaci, které v souvislosti s obranou proti dezinformacím u některých stále panují. Kdo jiný by mohl garantovat apolitičnost těchto snah?

Nejde primárně přeci o to říkat, co je pravda a co lež. Cílem je rozvíjet schopnosti a mechanismy, které nám pomáhají odlišit důvěryhodnou informaci od účelově zkreslené či lživé, rozeznat spolehlivý zdroj.

Univerzitní laboratoře pro studium dezinformací jsou v některých zemích běžnou záležitostí. Proč se touto cestou nevydat i u nás? Jsem přesvědčený, že některé české univerzity již disponují odbornou kapacitou i ochotou se tímto směrem vydat. Co na to vláda?

Autor je rektorem Ostravské univerzity

Vyšlo na webu Hlídacípes.org, převzato s laskavým svolením