Pieta před filozofickou fakultou FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Je to jedna z těch událostí, u níž si nejspíš každý z nás bude pamatovat, kde byl, když se o ní dozvěděl. Lidská zrůda zabíjela nevinné – nejprve v Klánovickém lese, pak v Hostouni a nakonec v budově Filozofické fakulty UK. Zmařené životy nevinných lidí, jejich rodin a blízkých, šok, bolest, strach. A vzápětí také přemýšlení nad tím, co bylo špatně. Některé soudy byly fascinující. Skutečné selhání ale přišlo až nyní, rok po tragédii.
Jistě i laskaví čtenáři četli mnoho rádoby zasvěcených sdělení o tom, co bylo špatně. Teď není řeč o policii, ale o novinářích. „Seriózní“ radilové přesně věděli, o čem by ve chvíli, kdy podobná nečekaná událost probíhá, psali právě oni. Pokud se někdo nedržel jejich názoru, byl to bulvárista, který se honí za čteností, což je strašný hřích. Názor měli úplně všichni, studenti žurnalistiky o tom sepsali dokonce tklivý dopis.
Kdyby nešlo o tak strašnou tragédii, mohli bychom se snad i pousmát. Chyby se dějí, protože takováto věc je naprosto ojedinělá (naštěstí), nečekaná a nikdo z nás novinářů není neomylný. Ti, kteří jsou oddaní své práci, ale vědí, že na prvním místě mají povinnost veřejnost informovat o tom, co se děje, ať se to někomu líbí, nebo ne. To je prostě naše práce.
Rozhodně se nedá říct, že by se v médiích stalo před rokem něco zásadně strašného či odsouzeníhodného. Informace přicházely, bylo nutné je zpracovávat a předávat dál, nebylo možné předstírat, že ve světě plném chytrých telefonů neexistují autentické fotografie či videa, ačkoli ukazují i situace, které bychom raději neviděli. To prostě k událostem 21. století patří.
Střih.
O rok později se na uvažování nad selháními zapomnělo. Naopak se zjevně přemýšlelo, jaký je nejlepší způsob připomínky toho, co se stalo. A některá média, a to včetně těch nejčtenějších, zvolila žánr „děláme rozhovory s pozůstalými rodiči“. Právě tady je prostor pro pohoršení a pro kritiku toho, že jde jen a pouze o čtenost.
Co myslíte, jak se asi odpovídá na dotaz: „Dobrý den, loni vám zastřelili dceru, jaké máte letos Vánoce?“ Zní to absurdně, ale podobné věci na některých webech vycházely každý den. Informační hodnota je nulová. Lidé, jejichž život je nenávratně zničený otřesnou tragédií, jsou samozřejmě nešťastní, snaží se nějak přežít a vyrovnávají se s nastalou situací po svém. Ovšem interview o jejich neštěstí je něco, co nikomu nic dobrého nepřinese. A rozhodně ne společnosti, pro kterou má novinář pracovat.
V České republice máme mnoho lidí, kteří rozumějí všemu. Policejnímu vyšetřování, libovolnému vystoupení odpovědných politiků, novinářské práci během kritické situace, která se mění z minuty na minutu. A tak je trochu zvláštní, že titíž chytrolíni aktuálně mlčí a vůbec jim nevadí zneužívání neštěstí jiných. Nepředstavitelného neštěstí.
Tak snad za rok budeme zase poučenější. Doufejme.
