
Premiér Petr Fiala (ODS). FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz

NÁZOR / Naprosto zásadní otázkou posledních voleb je naše národní bezpečnost. Nemá smysl hovořit o důchodech, bydlení, zdravotním pojištění, všech těchto jinak velmi důležitých věcech, když mohou přiletět ruská letadla a naše města upraví způsobem, který skutečně nebude odpovídat předpisům památkářů. Na druhou stranu si ale třeba mladí lidé celkem právem kladou otázku, jak budou chtít bydlet, jak budou chtít vychovávat své děti, jak zařídí svůj život.
„Úterý 1. dubna bylo dnem, kdy nám další z respektovaných finančních autorit sdělila, že se mladá generace musí smířit s faktem, že na vlastní bydlení dost možná nebude mít nikdy peníze. Dodejme, že pro mnohé nebudou desítky tisíc korun patrně dost ani na výsostný pronájem. Vyjasněme si terminologii. Kupříkladu na vlastní 3+kk pár s průměrnou pražskou mzdou (která tryská vysoko nad republikový průměr) nenaspoří dřív než za desítky let,“ píše na Seznam Zprávy Jan Stránský.
Sněmovna zároveň ani ve středu nedokončila třetí čtení návrhu nového zákona o podpoře bydlení, který by měl pomoci lidem v bytové nouzi. „Drahé a nedostupné bydlení je jedním z největších problémů,“ nechal se slyšet šéf SPD Tomio Okamura. Nejlepší podpora bydlení podle něj je, když vláda bude dělat takovou politiku, aby sami občané měli dost peněz na bydlení. Zlatá slova.
Existuje několik způsobů, jak se dají s velkou jistotou prohrát volby. Za normálních okolností, které, pravda, už úplně neplatí, jsou politické strany organizacemi, jež zastupují zájmy lidí, především ekonomické. Už několik let to úplně přesně neplatí. Volby se dají vyhrát nebo prohrát také na základě kulturních válek, masivní propagandy na sociálních sítích, nadhazování pseudoproblémů, které ve skutečnosti neexistují, a tak dále a tak podobně.
Ve Spojených státech něco takového právě zažili. Ekonomika v zásadě velmi dobře fungovala, nakonec přišla nějaká inflace, která by stejně časem pominula, ale nedělo se nic takového, co by vyžadovalo tak radikální změnu politického režimu, jaká nastala.
U nás je to velmi podobné. Vláda Petra Fialy sice dělá celou řadu velkých chyb, opozice (i bývalý šéf TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek) jí jdou poměrně nemilosrdně po krku. To je svým způsobem správné, protože tak to má opozice i Kalousek dělat. Za některé věci ovšem nemůže ani Petr Fiala, ani jeho ministři. Dědictví Babišova dluhu je strašné, není z čeho rozdávat. Drzost Aleny Schillerové, když hovoří o penězích, je neskutečná.
Tato země má ovšem dlouhodobě některé problémy, do nichž se nikomu nechce sáhnout. Jsou to vyloučené lokality, jsou to statisíce lidí v exekucích, je to problém s bydlením. Ten existoval už v 90. letech, pak se situace o něco zlepšila, načež jsme se znovu dostali do velmi nepříznivé situace. Jedním z témat voleb bude jednak národní bezpečnost, což by mohlo současnou vládní koalici zachránit, ale zároveň to může být i otázka bydlení.
Lidé mohou o něco méně jíst, pít, kouřit, ale nemohou o něco méně bydlet. To, k čemu došlo, má samozřejmě jasná vysvětlení. Velký boj proti „zločinným developerům“ vedl k tomu, že se staví málo bytů. Čechů sice příliš nepřibývá, ale kupodivu jsou tady pořád lidé, kteří chtějí někde bydlet. Je normální, že lidé vynakládají na své bydlení zhruba třetinu svého příjmu. Je ale velmi špatné, když ani toto nestačí. Pak už skutečně nezabírá nějaké pravicové vysvětlování, že se lidé mají více snažit řešit svou osobní situaci.
Pokud někdo nabídne funkční řešení této situace a udělá to dobře, může být vítězem příštích voleb. Bylo by ale sympatické, kdyby to byla nabídka, která bude realistická a funkční. Přesně tohle bychom od současné vládní koalice čekali. Jsou to dvě otázky. Zajistit, aby nám ruská bomba nezničila dům. Ta druhá, ten dům vůbec mít.
Jak upozorňují analytici, ve Spojených státech došlo k tomu, že poslední generace zjistila, že se nejenom nebude mít aspoň stejně jako jejich rodiče, ale že se bude mít hůř. Sociální nůžky se rozevřely obrovským způsobem, obě velké politické strany se na to vykašlaly, místo skutečných problémů řešily obskurní záležitosti kulturních válek a výsledkem je vládnutí prolhaného a neschopného Donalda Trumpa, který samozřejmě vůbec žádné problémy nevyřeší. Něco takového by se mohlo stát i nám. Hrozí nám to už za pár měsíců.