Nedávno jsme se dozvěděli, že na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) bude dohlížet poslanec Zdeněk Ondráček, komunista a bývalý policajt, který za minulého režimu mlátil demonstranty. To je sama o sobě dost špatná zpráva. Ještě horší je, že ruku v ruce s ní jde relativizace minulosti lidí, jako je Ondráček.

Jak taková relativizace vypadá v praxi? Na facebooku se proti Ondráčkovu angažmá ozvala řada lidí. V reakci na jejich kritiku byl uveřejněn i text na Ondráčkovu obranu:

Jen pro zasvěcené… Kolik z Vašich fotrů bylo v Praze v uniformách lidových milicí v roce 1969 a 1989, kolik z vás sedělo v kasárnách v roce 1980, když se měla potlačit Solidarita a kolik dalších na vojně sedělo a neceklo, když se mělo táhnout na Prahu v listopadu Teď mnozí vyčitate tenkrát dvacetiletemu klukovi, že byl řádovej esenbak v době kdy tu bylo 2 miliony komunistů a 3 miliony přátel sovětského svazu. Ač bolševik je Zdeněk Ondráček férovej chlapík a na co dá ruku to platí. Čumím, že policajti, vězeňská a hasiči pro které poslední roky tolik udělal zase držej….. pusu (konec citátu; text byl ponechán v původní znění)

Podle mého to je nechutná snůška manipulativních figur. Hned druhá věta, kolik vašich fotrů bylo … v lidových milicích…, má navodit dojem, že synové nesou vinu za činy otců. Nemístné, nepřijatelné.

Pak přichází na řadu nenápadné srovnání nesrovnatelného – vojáci v kasárnách seděli a necekli… Autor, a jistě ne omylem, opomenul fakt, že vojáci základní služby byli za socialismu nuceni narukovat, protože za odpírání vojenské služby jim hrozilo vězení. Oproti tomu, soudruhem příslušníkem SNB (pro mladší ročníky, Sbor národní bezpečnosti, tedy komunistická policie) se stávali lidé zcela dobrovolně. Tedy, na vojnu se chodilo z donucení, k policii z vlastní volby. Je to jasné?

A samozřejmě platí zásada, že policajtem v totalitním režimu se slušný člověk nestane (čest výjimkám z oddělení vražd apod.).

Apologeti všech šejdířů a lumpů také vždy vytáhnou relativizaci množstvím. Dva miliony komunistů. To číslo má samozřejmě snížit, rozmělnit vinu a špatnost jedince Ondráčka. Stačí se jen trochu zamyslet a každému soudnému člověku dojde, že nesnižuje nic. Za prvé proto, že jen to, že špatně koná mnoho lidí, nesnižuje ještě míru jejich špatnosti. Za druhé, a to především, jen zlomek z dvou milionů komunistů byl u komunistické policie, u tzv. pohotovostního pluku, a mlátil demonstranty demonstrující za svobodu.

V obhajobě za Ondráčka nechybí nakonec ani pokus vyvolat emoce. Přece jen úplný zloduch by něco mohl vyčítat chudáku dvacetiletému klukovi. Skoro dítě, a řadový policajt k tomu. Sice mlátil mladé i staré a moc pěkně a uvědoměle o tom lhal do kamery, ale přece byste na něj nebyli zlí.

No a na závěr jsme se pak dozvěděli, že je Zdeněk Ondráček vlastně férovej chlapík, co umí držet slovo.

Co se to u nás děje? Nic moc, jen ti, kteří budovali a bránili socialismus, začínají vystrkovat růžky. Zkoušejí, co můžou. Tu zpochybní Miladu Horákovou, potom zkoušejí inteligenci a paměť lidí tvrzením, že za socialismu bylo líp, a nakonec začínají nenápadně sbírat funkce a ovládat, nebo alespoň kontrolovat bezpečnostní síly. Tak nějak přebírali komunisté moc v letech 1945 až 1948.

Obhajoba uveřejněná na fb mne iritovala a reagoval jsem, přibližně v duchu tohoto článku. Celý příběh pak rámuje fakt, že se mi nakonec ozval i poslanec Ondráček. Ne, neomlouval se, nevysvětloval. To je na komunistických školeních neučí. Naopak, nejlepší obrana je útok. Odvést pozornost, pokusit se diskreditovat, znevěrohodnit soupeře, to jim jde. A tak mi férovej chlapík Ondráček napsal, cituji: Pane Bábek, co jste dělal před rokem 1989 Vy? Podělíte se s námi?

Pominu tu drzost, že se vůbec na něco takového se svou minulostí a (ne)morálním profilem může ptát, a odpovídám:

Poslanče Ondráčku, můj táta nebyl lidový milicionář. Vy, komunisté, jste mne donutili absolvovat dva roky tzv. prezenční vojenské služby. Nebyl jsem, na rozdíl od Vás, komunistickým policajtem. Nebyl jsem členem SSM a na rozdíl od Vás jsem nebyl členem komunistické strany.

Fakt, že Vy, komunista bez ochoty sebereflexe za svou minulost i přítomnost, budete kontrolovat stav a práci GIBS považuji od Vás za drzost a za fatální signál úpadku této společnosti.