V souvislosti s aktuálními případy, kdy probíhá soud v kauze Opencard s celým vedením Prahy včetně dvou exprimátorů Svobody a Hudečka a hejtman Rozbořil byl obviněn v tzv. olomoucké kauze, si připomeňme bilanci úspěšnosti podobných kauz nedávné minulosti. Výsledky jsou zarážející.

Populární hon na politiky

Shodou okolností se v obou případech angažoval protimafiánský útvar (ÚOOZ) Roberta Šlachty, který se proslavil především mediálně exponovanými kauzami s vážnými politickými dopady.

Oč blyštivější je jeho mediální gloriola praporečníka populárního křížového tažení proti nešvarům politické scény, o to více selhal při tragické metanolové aféře, kvůli které přišlo o život padesát lidí a další desítky utrpěly trvalé poškození zraku. K sérii otrav metanolem došlo koncem roku 2012 a Šlachtovi reálně hrozilo odvolání. Teprve později vyšlo najevo, že ÚOOZ měl v té době jiné preference, což se projevilo v červnu 2013 razií na úřadu vlády.

Obžaloba v kauze Opencard tvrdí, že radní neoprávněně zvýhodnili firmu Haguess, když hlasovali pro uzavření dvou nových smluv. Policie ani státní zástupci přitom nepřihlédli k tomu, aby byla náležitě zhodnocena reálná situace projektu a škody, které hrozily jeho zastavením.

Tento případ je typický i pro řadu jiných. Unie obhájců proto reagovala na stoupající počet trestně stíhaných zastupitelů měst a obcí a zpracovala analýzu zkoumající oprávněnost těchto stíhání.

[ctete]18955[/ctete]

80 procent nezákonně stíhaných zastupitelů

Unie obhájců shromáždila informace k 75 trestním řízením vedeným proti 266 zastupitelům měst a obcí v letech 1995 – 2014. Zjistila, že od roku 2010 výrazně stoupl počet stíhaných zastupitelů. Ovšem nikoliv za korupci, ale zjednodušeně řečeno za to, jak hlasují o majetku obce. Zatímco v roce 2010 bylo obviněno 5 zastupitelů, v roce 2012 jich policie obvinila 29, v roce 2013 již 78 a v roce 2014 celkem 72.

Jednání zastupitelů, jímž nakládají s majetkem obce, jsou v naprosté většině kvalifikována jako trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Z uvedených 75 kauz (stíhání jednoho či více zastupitelů) bylo pouze 9 vedeno kvůli korupci. Do konce února letošního roku jich bylo pravomocně ukončeno 43 a týkaly se 100 zastupitelů. V 19 případech přitom skončily rozhodnutím o vině obžalovaného. Vezmeme-li v úvahu pouze trestní řízení týkající se nakládání s majetkem obcí, pak 65 procent těchto řízení bylo vedeno nezákonně.

Podíváme-li se na totéž jinou optikou počtu stíhaných lidí, bylo ze 100 zastupitelů 24 shledáno vinnými. Odečteme-li opět případy týkající se korupce, pak 80 procent těchto stíhání bylo vedeno nezákonně.

Represe stoupá

Zjištěné skutečnosti prokazují stoupající míru trestní represe členů zastupitelstev měst při rozhodování o nakládání s majetkem, a co je nesmírně znepokojující, s velmi nízkou mírou oprávněnosti.

Tyto posuny v práci policie a státního zastupitelství, zejména v několika posledních letech, vedou ke zvyšujícím se obavám volených zástupců měst a obcí, ale i krajů. Stěžují si na mizející právní jistotu, i když budou jednat čestně a o záležitostech obce rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nemalý počet situací totiž podle nich nelze vyřešit bez rizika trestního postihu, jak ukazuje třeba kauza Opencard nebo obavy vedoucí k průtahům s otevřením tunelu Blanka.

Poukazují na případy, kdy zastupitelé rozhodli o nakládání majetku obce za cenu podle znaleckého posudku, a přesto byli stíháni. Znalec policie totiž dospěl k jiné ceně. Nedostatečně jsou podle nich vyhodnocovány také okolnosti vylučující odpovědnost, především v případech, kdy rozhodují v krajní (časové) nouzi.

Selektivní výběr

Policie navíc zjevně postupuje selektivně. Trestní stíhání se vyhýbá například ministru dopravy Danu Ťokovi (ANO). Zadal zakázku na pomoc při přípravě tendru na výběr mýta bez výběrového řízení společnosti Deloitte za 52 milionů korun a argumentoval právě časovou nouzí. Tato zakázka je ovšem zároveň dvakrát dražší, než nabídl za jeho předchůdce Antonína Prachaře vítěz soutěže, kterou Ťok zrušil.

Zároveň platí, že proti zastupitelům se postupuje velmi tvrdě a nekompromisně, zatímco vůči policii a státním zástupcům to rozhodně neplatí. Zastupitelům za porušení povinnosti při správě majetku hrozí tresty od dvou do osmi let. Represivním orgánům nehrozí v případě neúspěchu u soudu nic. Náhrada škody zaplacená státem, která vznikla nezákonným trestním řízením, přitom ve většině případů nepokryje veškeré náklady ani nenapraví újmu na osobnostních právech.

Ačkoli se analýza týkala zastupitelů, platí totéž pro celostátní úroveň. A teď pomiňme soudem osvobozenou Věru Jourovou nebo nezákonné vazby pro tři exposlance a z toho vyplývající škodu státu 1,9 milionu korun, která jde na vrub Šlachty a Ištvana.

Nikdo samozřejmě nezpochybňuje úsilí trestat porušování zákona na všech úrovních státní a veřejné správy. Zároveň je však na místě požadovat, aby byla vyvozována odpovědnost u těch, kteří způsobili nezákonné stíhání, a neoprávněně tak zasáhli do osobnostních práv obviněných i do rozhodování celých obcí.

A totéž by pochopitelně mělo platit nejen pro mediálně vděčné kauzy týkající se politické scény.

[ctete]31243[/ctete]