Bývalý ministr kultury Daniel Herman si v posledních dnech získal pozornost díky svému rozhodnutí přijmout post v Radě pro lidská práva, ze které na protest proti zvolení Heleny Válkové do jejího čela odešel filozof Daniel Kroupa. Martin Fendrych na webu aktuálně.cz napsal, že Herman ukázal, jak mluvit s druhou stranou a také svou schopnost ”překračovat hranice”, a označil jej za jakéhosi stavitele mostů. 

To je jeden úhel pohledu. Tím druhým je, že Herman prostě a jednoduše legitimizuje nejen komunistickou minulost Válkové, ale prostě pokračuje ve své činnosti, kterou provozoval posledních pár let – v omlouvání podobných věcí výměnou za funkci.

Herman byl ministrem kultury v Sobotkově vládě, v níž seděl Andrej Babiš jakožto ministr financí. Už to samo o sobě je poněkud problém, jelikož současný český premiér je trestně stíhaný, bývalý agent StB. A paní Válková? Vůbec nejde jen o její členství v KSČ, i když to samo o sobě by mělo být diskvalifikující pro jakoukoli podobnou funkci (ovšem ne v zemi, kde byli v KSČ premiér i prezident), ale o to, že ona sama je zavilou obhájkyní všeho, co provádí Babiš. A dělá to způsobem, za který se soudný člověk, když její projevy slyší, musí stydět.

Daniel Kroupa ukázal, že v České republice stále ještě existují lidé, kteří se nebudou vší silou držet nějaké funkce, když na jinou židli usedne nemorální člověk. Patří mu za to poděkování. Odhalování zla totiž není žádné boření mostů, je to chování, které bychom měli čekat od spousty dalších lidí. Jmenujme třeba novináře, kteří pro Babiše stále pracují a kteří se nechají řídit lidmi, jako jsou Jaroslav Plesl či István Léko. 

Nepostavit se zlu znamená zlu napomáhat. A paní Válková je nebezpečná, zaslepená osoba, která nepokrytě slouží bývalémuagentovi StB i poté, co ji sám zlikvidoval pomocí vlastních novin. Opravdu by někdo takový měl být tím, kdo ve státní instituci hájí lidská práva? Prvořadým zájmem bývalé ministryně spravedlnosti doposud byla lidská práva Andreje Babiše, a to zejména jeho právo podvádět, být ve střetu zájmů nebo lhát o svém kariéře agenta tajné komunistické policie.

Daniel Herman, ten, který je modlou mnoha slušných lidí kvůli svému vztahu k dalajlámovi a kvůli svému postoji v případě státního vyznamenání pro pana Bradyho, prostě a jednoduše zklamal. Jsou totiž případy, kdy se s druhou stranou nemluví, a tohle je jeden z nich.