V čem je problém s prezidentem Zemanem? Dá se popsat poměrně snadno. Je legitimně zvolen jako hlava státu, zároveň je to nedůstojná až skandální postava. Jeho mentální úpadek je zjevný a žádné lékařské pseudozprávy na tom nic nezmění. Miloš Zeman je troska, která se do tohoto úřadu dostala souhrou nešťastných okolností. Sám o sobě je typický fenomén postkomunismu. Plod 80. let, na které někteří lidé vzpomínají jako na zlatý věk, protože díky Gorbačovovi došlo v druhé polovině onoho desetiletí k jakési oblevě. Jistě, estébáci byli pořád ve formě, mlátili a vydírali poddané a nutili je výhrůžkami podepisovat spolupráci, ničili lidem život. Tak to dělal bolševik až do listopadu 1989, někde dokonce ještě v prosinci, protože bolševik nepochopil, že už skončil, tak jel podle toho samého programu dál. Miloš Zeman je plodem této epochy.

Nechme stranou, zda byl Zeman od počátku robotkem Kremlu. Na tom nezáleží, vždycky se tak choval. Stejně jako Václav Klaus byl vždy věrným přítelem východní říše. Ne nadarmo dostal Klaus Puškinovu/Putinovu cenu.

Potřebovali bychom důvěryhodného prezidenta, za kterého bychom se nemuseli stydět. Nemáme ale jinou moc, než je moc občanů, tak je to v demokracii správné. Občany není možné vyměnit, není to možné, není to správné, tak demokracie nemůže fungovat. Jsme obětí situace.

Našim velkým privilegiem je, že můžeme tuto situaci změnit. Můžeme při příštích prezidentských volbách volit někoho jiného. Jiná možnost není. Kdo by měl být takovým kandidátem, je otázkou budoucnosti. Je možné, že se najde nějaký nový neotřelý kandidát, nejspíš ale ne.

To je demokracie, že totiž někdy záleží na tom, o kom rozhodne malá menšina. Zbytek to bude muset přijmout. I když to bude hořké rozhodnutí.