Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Dejme tomu, že by Andrej Babiš odstoupil kvůli svému střetu zájmů z funkce premiéra, jak o tom mluví europoslanci z kontrolního výboru Evropského parlamentu. Je to jedna z možností, jak jeho střet zájmů vyřešit. Druhá by byla odříznout se od svého podnikání. Obojí by mu způsobilo značnou bolest a pocit křivdy.
Odstoupit se Babišovi nebude chtít, ale kdyby se to stalo, měl by pořád ještě velký prostor k manévrování.
Dění tohoto týdne je ale dost jasné. Europoslanci z kontrolního výboru Evropského parlamentu projednali zprávu z únorové mise v Česku. Výbor vyzval premiéra, aby buď odstoupil, nebo přestal přes firmy spojené s holdingem Agrofert inkasovat peníze z unijního rozpočtu. Evropská komise by zase podle nich měla zastavit platby holdingu a důsledně uplatňovat nulovou toleranci. Výbor ve zprávě vyzval Babiše, aby se „zbavil svých obchodních podílů a přestal dostávat jakékoli veřejné dotace či finance distribuované jeho vládou včetně fondů EU, nebo odstoupil z funkce premiéra“.
Doporučení se mohou odrazit v usnesení europarlamentu, o němž by se mohlo hlasovat už na červnovém plenárním zasedání.
Tak dejme tomu, že Babiš funkci (se skřípáním zubů, které by bylo slyšet až pod Tatrami) opustí. S koncem premiéra ale končí celá vláda. To by nalilo živou vodu na prezidenta Miloše Zemana, který manévry kolem jmenování vlád miluje a užívá si je nadoraz. Sotva by tomu teď bylo jinak. Navíc Zeman, jemuž zřetelně ubývají fyzické i duševní síly, ví, že je to jedna z posledních možností do něčeho přímo zasahovat. Prostě „chance“, jak to kdysi nazval jeho služebník Jiří Ovčáček.
Mohl by třeba konečně dotvořit vládu podle svých představ. Třeba se zbavit nenáviděného ministra zahraničí Tomáše Petříčka a dosadit tam někoho, kdo by měl větší pochopení pro „politiku mnoha azimutů“, tedy loajální k Rusku a Číně. Mohl by ze svých nesčetných zásob vyhrabat nějaké vhodné kandidáty z řad bývalých komunistů, svazáckých funkcionářů a prostředí státních statků. I nějaký ten zbrojař by se tam našel. Nová vláda by závisela s podporou na Sněmovně v tom samém složení, jako posledně. Důvěru by nejspíš dostala, což by bylo hrozné, nebo nedostala, a pak by ji Zeman klidně nechal vládnout tak dlouho, jak by se mu líbilo. Taky nevábná představa. Pokud jde o takzvané ústavní zvyklosti, nebral by na ně ohled, protože ty jsou podle jeho mínění „idiotské“.
Ještě je přece třeba vykonat spoustu drobné zemanovské práce, třeba zařídit, aby se v Dukovanech a možná i jinde stavěly ruské reaktory. Nebo pokračovat v dodávce spolehlivých prokremelských a pročínských kádrů do struktur státu.
Babiš by byl najednou zase v oslabení. Mohl by ovšem zvolit variantu Fico nebo Kaczyński. Jako šéf strany by neměl žádnou vládní funkci, ale premiérka Alena Schillerová by kladla jeho nápadům asi takový odpor, jako ho klade Monika Babišová ve svěřenských fondech. Totéž platí o věrném Karlu Havlíčkovi. Vlastně by tam mohl být kdokoli. Marketéři by museli zapracovat na PR obrazu mučedníka, který nesmí dokončit své velké dílo národní obnovy a blahobytu. Neúspěchy, které samozřejmě vzhledem k temným ekonomickým vyhlídkám budou, by se snáze svalily na někoho jiného. To je zase metoda Putin, kdy ruský prezident tepe před zraky národa nebohé ministry v přímém přenosu, jako by za jejich jmenováním do funkce nestál on sám.
Nemá ale cenu se na všechny možné budoucí varianty dívat strnule jako zajíc na kobru. Opozice by měla vědět, co se může dít, a nejen na to reagovat, ale být připravena předem. Koneckonců budou snad přece jen ještě nějaké volby. Miroslav Kalousek ve čtvrtek na Rádiu Z řekl, že když opozice nepůjde do voleb jako maximálně dva subjekty, nedopadne to dobře. Všichni realističtí lidé to vědí a mluví o tom. Chtělo by to se podle toho zařídit.
