Zasloužilý umělec v novém, to je dříve populární Dracula, Daniel Hůlka. Kamarádství s Milošem Zemanem mu vyneslo státní vyznamenání, ale také velkou kritiku. Přitom stačilo málo a z někdejší hvězdy populární hudby a muzikálů mohl být národní hrdina. Kdyby zvítězil zdravý rozum před obdivem k současnému prezidentovi, měl zpěvák nakročeno vysoko. Klidně i ke Slavíkovi. Místo toho musí doufat, že mu Zeman zařídí koncertní šňůru v Číně nebo Rusku.

Hůlkovi se musí nechat, že nepřevlékl kabát v momentě, kdy se konečně občané začínají bouřit proti hulvátskému chování hlavy státu, a zůstal prezidentovým podporovatelem. Je se Zemanem přítel dlouho a stále nedokáže pochopit, že bezmezně podporovat člověka, který se neumí chovat, nemůže přinést velkou popularitu. Stejně však s velkou hrdostí a ctí převzal vyznamenání, které mu vypálilo cejch, jehož se už zřejmě nezbaví.

Přitom stačilo málo a byl by zase po letech miláčkem národa. Kdyby se probral ze svého poblouznění a uznal, že metál od člověka, kterému není proti mysli lhát a urážet všechny své oponenty, má na své straně ohromnou podporu. Možná i takovou, která by mu zajistila skvělé umístění v Českém Slavíkovi. Jak je všeobecně známé, tuto cenu nezískáte za skvělý zpěv, ale především za popularitu.

Je sice téměř nemyslitelné překonat Božského Karla, ale Hůlka to už dokázal. Pokud by letos 28. října prozřel a odmítl si připsat další kolonku do Wikipedie, lidé nespokojení se Zemanem by to určitě ocenili.