Čínská nemoc má spojence. Jakkoliv si v ničem nezadá se sériovým vrahem, ve špinavých koutech nejedné mysli je zjevně vítána. Zatímco na sebe strhává veškerou pozornost světa, manipulacím a lžím se za ní daří jako nikdy. Zdaleka přitom nejde jen o konspirátory se staniolem na temeni proti cizáckému záření a Gatesovými čipy v trupech. Bez větší mediální pozornosti si teď přijde na své i sofistikovanější ohlupování občanů: skrze veřejné funkce.
Příklady táhnou, praktiky manipulátorů v čele státu věrně následuje také jejich pěchota v mediálních radách. V Radě České televize má už pár týdnů na programu gumování historie coby součást politické strategie „ultrakonzervativců“ (rozuměj extremistů) a proruských kolaborantů. Zkrátka „bratrů ve zbrani“. Zatímco vir denně ruinuje životy, mají pré a zvesela přikládají pod kotel. Fatální krize s nemocnými a mrtvými mezi spoluobčany se jich očividně nedotýká a dál vyrábějí vylhanou legendu, v níž druhoválečné udavače vydávají za oběti a přeživší aktéry temných kapitol dějin mají za maskoty své politiky. Proto zaklekli i na smutný příběh Reportérů ČT o lidické ženě, která před vypálením obce udala svoji podnájemnici. Přesto se jméno udané Židovky, Štěpánky Mikešové, neobjevilo mezi oběťmi lidické tragédie. Její osud neseděl komunistické propagandě.
Historie se opakuje. Ač se Česká televize v reportáži opřela o jasná fakta zkušeného historika Vojtěcha Kyncla včetně publikace Akademie věd, tažení analytičky z Bobošíkové institutu a ausgerechnet radní ČT Hany Lipovské proti Marku Wollnerovi a Reportérům ČT dál pokračuje. Pandemie nepandemie. Spolu s Danielem Váňou, exšéfem komunikace Babišova ANO a mluvčím kontroverzního děkana Ševčíka, mj. zosnovatele „přednášek“ Jiřího Ovčáčka na VŠE, ostřeluje Lipovská reportáž s nevídanou razancí a zuřivým nasazením. Neštítí se ničeho. Za oběť televizní zvůle mají bezmála devadesátiletou dceru lidické udavačky, jež má u veřejnosti vzbudit soucit a snést na tvůrce reportáže hněv lidu. Jakkoli za čin matky nemůže. Za strůjce udání pak naopak mají četníka, jenž měl prý nebohou Židovku sám předhodit gestapu a po válce i její udavačku. Důkazy samozřejmě nikde, jen tvrzení chlápka z archívu pražského magistrátu, o jehož článek ve „Slánských obzorech“ se Lipovská a spol. opírají.
Motivace radních je přitom průhledná už na první dobrou. Argumenty Lipovské se takřka na chlup shodují s výroky její zaměstnavatelky, která má s Wollnerem nevyřízené účty z časů „televizní krize“. A právě Bobošíková byla v rámci záliby ve funkcích až donedávna předsedkyní lidické pobočky Svazu bojovníků za svobodu, kde se také podílela na pádu ředitelky tamního památníku. Ta totiž Kynclem objevenou oběť udavačství, Štěpánku Mikešovou, chtěla veřejně zařadit mezi oběti lidické tragédie. Skončilo to po bolševicku. Z funkce ji „pro klid“ odvolal ministr Zaorálek. Váňovy motivy mohou být podstatně prostodušší: v květnu 2021 mu končí mandát v Radě ČT a poslanci ANO se dosud nesmířili s loňským odmítnutím jejich stížnosti na reportáž ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a tehdejší Rady ČT. Bez jejich hlasů znovu zvolen nebude. Šel tedy až za hranu kompetencí: bez mandátu rady a bez důkazů se jel dceři udavačky za reportáž omluvit.
Kdo by teď předpokládal tečku za trapnou situací, nezná radní Lipovskou. Prohra se nepřipouští. Minulý týden na schůzi rady procítěně deklamovala dopis dcery lidické udavačky, Marie Šupíkové, Radě České televize. Mimo jiné plný povědomých obratů. Jde v něm hlavně o city, jen málo o fakta a vůbec ne o důkazy. Že by matka nikoho neudala, ví dcera prý ve svém srdci. Jasně, kdo by nehájil čest svých rodičů! Pokud to ovšem jde.
Autorovi těchto řádek se současně ozval vnuk zmíněného četníka z příběhu. Evžena Ressla. S prosbou o přečtení jeho dopisu Radě ČT. „Pan dr. Vojtěch Šustek svá obvinění mého dědečka a jeho kolegů ze záměrného zatčení Štěpánky Mikešové- Löwingerové a účelového poválečného udání Alžběty Doležalové z udavačství ničím nedoložil a pouze si je vymyslel… Jako vnuk vrchního četnického strážmistra Evžena Ressla nesoucí jeho jméno musím protestovat proti neustálému zpochybňování jeho věrohodnosti a zastat se jeho občanské cti. Ve své těžké službě pod nacistickou vládou vystupoval vždy jako loajální občan Československé republiky, který ctil její demokratické principy. Během okupace spolu se svými kolegy ze stanice zahlazoval přečiny obyvatel, které mohly mít fatální následky. Jako spolehlivému Čechovi mu také lidické ženy v radě obce Lidice udělily na jaře 1946 potvrzení o státní spolehlivosti. Bylo tomu v době, kdy vyšetřoval řadu zločinů z doby války. Nikdy nebyly jeho činy a jeho svědectví zpochybněny a nikdy nebyl nikým vyšetřován, nebo dokonce obviněn, ba naopak vystupoval jako důležitý svědek a vyšetřovatel. Jako čestného člověka jsem jej také jako dítě zažil… Vážení radní, očekávám, že naprosto nepodložené a účelové dehonestaci mého dědečka Evžena Ressla na půdě rady učiníte neprodleně přítrž, a žádám o přečtení tohoto dopisu na nejbližším zasedání Rady České televize. Vzhledem ke skutečnosti, že předseda Rady ČT je současně externím poradcem vládního politika, jenž se v kauze personálně angažoval, žádám o přečtení Vás, pane doktore,“ napsal na obranu svého dědečka Evžen Ressl.
Žádné pocity, jen fakta. Kéž by hanba fackovala. V Radě ČT by ji už dávno bolela ruka.
