Jedna z nejohavnějších postav ruské propagandy u nás, Tereza Spencerová, odpovídá na Parlamentních listech (23. 4.) na otázku: ,,Jak vidíte českou diplomatickou ofenzivu? Proč to děláme? Dělají to jiní? Zdá se mi to, nebo slova ,,Tibet“ či ,,lidská práva“ slyšíme najednou méně?“
Spencerová na to praví: ,,A Tibet? Kolik lidí si opravdu myslí, že by Čína někdy Tibet ještě pustila? A když jsme mimochodem u toho: Kdo si opravdu myslí, že třeba Izrael vyklidí Palestinu nebo že se Krym vrátí Ukrajině? Mám dojem, že některé věci omíláme jaksi ze setrvačnosti, aniž bychom se podívali na realitu. Ano, otázka lidských práv Tibetu je sice v teorii oprávněná, ale v době, kdy v praxi na planetě existuje jen málo států, které by jako naprosto čisté měly morální právo ‚hodit kamenem‘, je nadhazování těchto problémů v Pekingu jen projevem západního pokrytectví.“
Normálně by se řeklo, že na snůšku takových obludností musí mít člověk silný žaludek, v tomto případě nejlépe žádný. Autorka míchá dohromady několik věcí, které spolu nemají nic společného. S lidmi bez žaludku je únavné polemizovat, ale budiž.

Běžný trik

Spencerová používá běžný trik, totiž že podsouvá druhým něco, co neříkají, a pak s tím polemizuje. Ptá se: ,,Kolik lidí si opravdu myslí, že by Čína někdy Tibet ještě pustila?“ Otázka dost zbytečná. Jednak si to nikdo nemyslí, totalitní režim v Číně (ne snad že by Spencerová byla nějak známa kritikou porušování lidských práv v této zemi) nepustí dobrovolně nikdy nic, jednak o to nikdy nešlo. Nikdo, ani dalajlama, ani Západ, neříká, že by Čína měla Tibet pustit. Jde o to, aby Tibet dostal spravedlivou autonomii, aby Čína neměnila tamní demografické poměry přistěhováváním Číňanů, aby se komunistický režim nevměšoval do náboženské svobody, třeba tím, že komunistické stranické komise budou rozhodovat, kdo je pravý božský převtělenec. Takto už si dosadili Číňané svého loutkového lžipančenlamu a rádi by totéž provedli s dalším dalajlamou. K tomu je ale Spencerová ve svém protizápadním fanatismu zticha.
Do problému Číny také míchá izraelsko-palestinské vztahy, které s tím nemají nic společného. Protože ale p. Spencerová o reáliích Blízkého východu buď nic neví, nebo lže, je třeba jí toto doučování na úrovní základní školy udělat. Předně by měla vyjasnit, co myslí pojmem Palestina. Stát Izrael leží na historickém území Palestiny a Izraelci jsou také Palestinci. Pokud si Spencerová myslí, že mají Izraelci odejít ze své vlastní země, myslí si nejspíš totéž co Hamas, takže je zbytečné se s ní bavit. Pokud jde o další území, Izrael už vyklidil pásmo Gazy, za což se mu tamní mocenská klika odměnila několikaletou raketovou střelbou a hloubením tunelů na pašování zbraní a unášení Izraelců, za které tam vládnoucí teroristické hnutí Hamas požaduje neskutečné výkupné.

Lidská práva? Jen někde

Palestinci, pokud o tom p. Spencerová někdy slyšela, autonomii mají. To jen když je srovnává s Tibeťany. Izrael také v principu jejich právo na vlastní stát nezpochybňuje, spor se vede hlavně o bezpečné hranice. Nic takového v Číně nehrozí. P. Spencerové je třeba také připomenout, že Palestinci je označení palestinských Arabů, je to, na rozdíl od Tibeťanů, politicky vytvořená fikce národa, protože říci, že má vzniknout arabský stát, by znělo dost hloupě, když jich mají několik. Takto se ale podařilo z Palestinců vyrobit menšinu a z Izraelců většinu, byť je to přesně naopak. A hned máme z Davida Goliáše a ani to nebolelo. Pokrokovému intelektuálovi (škoda toho slova) stačí věc přejmenovat a hned se nadchne pro kdejakou blbost.

O Krymu škoda mluvit. Nikdo si asi nemyslí, že by ho Rusko vrátilo. Mávnout rukou nad ruskou agresí je ale ohavné, tím spíš, že se ještě nezastavila. Kremelské lži už byly dávno odhaleny, to ovšem protizápadní fanatička Spencerová nějak nereflektuje.
Vrcholem cynismu je její tvrzení: ,,V době, kdy v praxi na planetě existuje jen málo států, které by jako naprosto čisté měly morální právo ‚hodit kamenem‘, je nadhazování těchto problémů v Pekingu jen projevem západního pokrytectví.“
To je přesně v intencích toho, co provozuje Moskva ve své propagandě. Naznačit, že všichni jsou vlastně stejní, takže mluvit o nějakých lidských právech nelze. Pozoruhodné je, že jak jde o Ameriku nebo Izrael, Spencerové pusa ohledně lidských práv jede jak namazaná produkty Lukoilu.

Někteří lidé popírají fakta, jiní slušnost. Spencerové se dlouhodobě daří popírat obojí. A tuto bytost nedávno na internetu jistí lidé oslavovali jako úžasnou novinářku, která se nebojí. (Čeho by se tak asi bála, nežije v Rusku ani v Číně.) Naštěstí ji obdivují ti samí, co tvrdí, že 11. září si Američané naplánovali sami, a věří v to, že nás imperialisté chtějí zotročit práškováním z letadel a očkováním. Intelektuálně to tak odpovídá.

Kdyby se ty ruské hlásné trouby aspoň naučily lhát pořádně, paní Spencerová. Tohle nás uráží, takhle pitomí zase nejsme. Snažte se trochu víc.