Teroristický útok ve francouzském městě Nice v roce 2016 FOTO: ČTK/AP
FOTO: ČTK/AP
Všimli jste si toho, že v posledních několika letech prakticky zmizely zprávy o větších teroristických útocích páchaných radikálními islamisty? Pokud ano, tak nejde jen o váš dojem a příčinou není to, že by média nechtěla o těchto věcech psát. Roky 2014 až 2016 byly skutečně extrémní.
Podle zjištění Thomase Hegghammera, norského politologa a odborníka na terorismus, zemřelo v této době při útocích džihádistů v Evropě 273 lidí, což je více než za všechny předchozí roky dohromady (267). V posledních letech ale v Evropě větší útoky tohoto druhu prakticky ustaly.
Pokud už k nějakým útokům džihádistů došlo, jednalo se především o akce menšího rozsahu provedené osamělými vlky, kde počet obětí na životech lze spočítat na prstech jedné ruky. Mimochodem, poslední velký útok džihádistů se odehrál před pěti lety – v Barceloně v srpnu roku 2017, kdy zemřelo 24 lidí (včetně 8 útočníků) a 152 bylo zraněno. Od té doby Evropa žádný útok islamistů v podobném rozsahu nezažila.
Ticho před bouří?
Znamená to ale, že Evropa nad islámským terorismem definitivně zvítězila a nemusí už mít z této hrozby žádné obavy? Bohužel pravdou se zdá být pravý opak. Jedná se spíše o klid před bouří. Hrozba trvá z více stran a nechat se ukolébat v klamném pocitu, že se nám nemůže nic stát, opravdu není namístě.
A platí to třeba i pro Česko, které může mít veliký problém, pokud dojde k nejhoršímu. Z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která zjišťovala, jak ministerstva vnitra, kultury a zdravotnictví rozdělovala mezi lety 2016 a 2021 peníze na systém ochrany měkkých cílů, totiž vyplývá, že Česko stále postrádá komplexní systém ochrany takzvaných měkkých cílů před teroristickými a dalšími útoky.
Měkkými cíli se rozumí místa, kde se nachází hodně lidí a která nejsou chráněna před teroristickými útoky. Jedná se například o školy, veřejná prostranství, nemocnice nebo kulturní zařízení. Bude samozřejmě potřeba to změnit, protože v sázce mohou být životy civilistů.
Varující je pro celou Evropu také zpráva o extremismu v EU za rok 2022, kterou v Haagu zveřejnila unijní policejní organizace Europol. Podle ní je nebezpečí terorismu v Evropě navzdory klesajícímu počtu útoků stále velké. Nebezpeční mají být především jednotlivci z radikálního prostředí a pravicoví extremisté. Namístě je ale dodat, že zapomínat není možné ani na hrozbu radikálního islamismu, která rozhodně nezmizela a stále existuje.
Podceňovaná hrozba islamismu
Britský expert na extremismus Liam Duffy si v článku Europe is blind to the next jihadi threat všímá toho, jak celá Evropa podceňuje schopnost džihádistů poučit se z vlastních chyb a zároveň neztratit zápal pro ideologii. Radikální islamisté jsou nepochybně fanatici, ale rozhodně nejde o žádné primitivy. Podceňovat jejich schopnost úsudku by bylo obrovskou chybou. V článku měl Duffy několik poznatků, o nichž se bohužel málo ví, a proto bych je rád zmínil.
Džihádisté se především dokážou poučit ze svých minulých chyb a někteří uznali, že to s útoky, které se odehrály v letech 2015 až 17, přehnali. Teroristé totiž předpokládali, že vyvolají rozbroje v evropských společnostech. To se jim ale naštěstí nepovedlo, protože přecenili svoji podporu u muslimské komunity. Teroristické útoky vyvolaly ve společnosti odpor a na Západě posloužily jako záminka k leteckému bombardování Islámského státu, což jen urychlilo jeho faktický zánik.
Navrátilci z Evropy a výchova nové generace
Hlavní starostí bezpečnostních služeb byla hrozba, kterou představují navrátilci z ISIS. Cesty zahraničních bojovníků do oblastí džihádistických konfliktů nejsou nic nového, ale do Sýrie a Iráku za džihádem vycestovalo 5000 evropských muslimů, což je dle zjištění už citovaného Thomase Hegghammera více než u všech předchozích džihádistických povstání dohromady.
Celkový počet islamistických zahraničních bojovníků z Evropy byl za celé období 1990–2010 pravděpodobně nižší než 1000. Ne všichni samozřejmě přišli zpět z bojiště domů, ale mnozí se již vrátili nebo se ještě v budoucnu vrátí. Rozhodně to také neznamená, že většina navrátilců z řad zahraničních bojovníků bude útočit doma, ale to by nutně nemělo být důvodem k nadšení.
Mnozí se pochopitelně obávají recidivy teroristů, nicméně ta představuje spíše malý problém. Podíl lidí, kteří jsou za teroristické činy opakovaně chyceni, nebývá vysoký. Problém je někde jinde. Skrývá se ve vlivu, který mohou mít navrátilci z řad bojovníků tzv. Islámského státu na další generaci džihádistů. Každá generace navrátilců ze zahraničních konfliktů úspěšně pomáhá vychovávat novou a početnější generaci extremistů.
Ústup ze scény? Kdepak, spíše změna strategie
Prozatím západní džihádisté utichli. Mohlo by se však ukázat, že by bylo velkým omylem vykládat tento útlum jako jejich konečný ústup. Útoky tak páchají osamělí vlci bez vazeb na teroristické sítě. Mnozí se proto uklidňují tím, že příčinou útoků je ve skutečnosti narušené duševní zdraví pachatelů. Hnutí džihádistů je ale schopné přemýšlet v delším časovém horizontu a nebude spěchat.
Mnozí z evropských džihádistů a myslitelů, kteří mají skutečné zkušenosti, jsou ve vězení nebo uvízli v Sýrii. Zapomíná se ale na to, že ti, kdo jsou nyní ve vězení, se dostanou ven a další se ze Sýrie vrátí. A pokud se generaci navrátilců podaří vychovat novou a radikálnější generaci salafistických džihádistů, pak může trvat roky, nebo dokonce desetiletí, než pocítíme plnou sílu poslední vlny navrátilců. O to horší ale mohou být důsledky.
Dva hrozivé scénáře
Skutečnost, že džihádistické skupiny již nepodnikají velké útoky na Západě ani je neorganizují, nemusí být jenom známkou jejich slabosti, ale i toho, že se dokázaly poučit. Liam Duffy zmiňuje také nedávnou studii o evropských bojovnících, kterou napsali dva francouzští autoři Hakim el-Karoui a Benjamin Hodayé. Ti ve své studii s názvem Les militants du djihad, věnované především vývoji ve Francii, přišli se dvěma možnými scénáři budoucnosti džihádismu v Evropě a oba znamenají důvod k velkému znepokojení.
První z obou scénářů má násilnější podobu. Podle něho hrozí, že se veteráni syrského džihádu a jejich následovníci zaměří především na Evropu a půjdou cestou otevřeného boje. Džihádisté, kteří nebyli zabiti nebo zajati během války na území Sýrie, a ti, kteří byli propuštěni z vězení, se spolu se svými novými stoupenci soustředí na Francii a Evropu a učiní z ní nové dějiště své svaté války.
Druhou – pro Evropu ještě znepokojivější – vyhlídkou má být hrozba, že se džihádisté v Evropě přemění v sociální hnutí. Džihádismus by se vyvinul směrem k méně násilné, více politické formě, ale neméně nebezpečné, která by znamenala oddělení od zbytku společnosti založené na identitě a separatismu, které již v některých čtvrtích funguje.
V tomto scénáři by džihádisté vytvořili uzavřené komunity, které by se vzdálily většinové společnosti a vystupovaly by vůči ní otevřeně nepřátelsky. Jen občas by o sobě daly vědět násilím, ale znamenalo by to, že v Evropě určitě zemře více lidí kvůli „rouhání“ či karikaturám.
Rozhovory s uvězněnými džihádisty
O změně taktiky svědčí podle Duffyho i zjištění francouzského akademika Huga Micherona, jenž měl nedávno možnost hovořit s desítkami uvězněných džihádistů. Někteří z nich naznačili změnu strategie, která už zde byla naznačena ve druhém scénáři. Namísto pouhé radikalizace ostatních za účelem útoků je jejich cílem spíše dosažení úplné homogenizace západní muslimské víry pod jejich radikálním výkladem islámu. Až poté by začali prosazovat oddělení od zbytku společnosti. Cílem je podle uvězněných extremistů vložit salafisticko-džihádistický projekt přímo do Evropy namísto vzdáleného bojiště.
Ano, stále je možné, že džihádistické hnutí může někdy v budoucnosti upadnout v Evropě do naprosté bezvýznamnosti. V současné době ale není příliš mnoho důvodů si myslet, že se tak skutečně stane. Všechny relevantní informace, které jsou prozatím k dispozici, bohužel nevyznívají vůbec optimisticky a ukazují spíše opak a současný nízký počet teroristických útoků by nás neměl klamat.
Měli bychom naopak vzít na vědomí varování britské bezpečnostní expertky Suzanne Raineové, podle jejíchž slov se západní vlády musí probudit do nepohodlné reality, že kdykoliv teroristé utichnou, mohou plánovat něco velkého.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.
