„To make our cause their own.“ Mnozí z nás znají, zejména díky filmu Králova řeč, slavný válečný projev britského krále Jiřího VI. Ten projev byl dobrý od začátku do konce, a jakkoliv nemám rád přirovnávání naší dnešní situace k válečnému úsilí, byl zejména od své druhé poloviny něčím, co potřebujeme nutně jako národ slyšet.

Celou dobu tu řešíme, při pohledu na rozvíjející se katastrofu, kdo za to může. Může za to vláda, která nedokázala správně nastavit pravidla? Bezesporu. Může za to vláda svou absurdní komunikací? Dozajista. Mohou za to občané, protože nedokázali myslet za sebe a žít podle principu předběžné opatrnosti, a místo toho všechno hodili za hlavu, protože se vláda tvářila, že je vyhráno? Ano, mohou. Je to naše celostátní, kolektivní selhání, které spustila vláda, ale ve kterém jedeme všichni. A teď klíčová otázka, abychom tu jen nerozhazovali obviněními nalevo napravo: co udělat pro to, aby bylo mrtvých a nemocných co nejméně?

Dále čtěte

Babiš nastoupil cestu ke svému konci. Je čas počítat s koalicemi demokratů

Ivan Bartoš nebo Petr Fiala. Dva muži, kteří mohou vejít do Strakovy akademie příští rok hlavním vchodem a usednout na…

Posledního půl roku dáváme slovo lékařům, epidemiologům a plukovníkovi. Dohadujeme se o tom, kolik životů může zachránit plošné nošení roušek nebo to či ono opatření, ale zapomínáme na to nejpodstatnější – to, z čeho král Jiří učinil základní poselství svého projevu. „To make our cause their own“ – tedy zařídit, aby lidé chápali, že zájem náš, jako státu, jako společnosti, je i jejich zájmem osobním.

To nejenže se nepodařilo, o to se tu hlavně nikdo od začátku ani nepokoušel. A neberu Babišovy projevy s argumenty o konjunkci, já nevím čeho s čím, ani neupřímné apely na to, aby lidé zůstali doma, když sám se tím odmítá řídit. Lídr, který nedokáže vést vlastním příkladem, který nedokáže lidi přesvědčit, že k nim mluví, Jiřího slovy, „jako bych mohl překročit váš práh a mluvit k vám osobně“, je lídr, kterému lidé nebudou věřit a za kterým půjdou jen z donucení. Do momentu než moc, která je nutí, k tomu přestane mít sílu.

Říká se, že když dlužíte bance milion, máte problém vy, zatímco když dlužíte bance sto miliard, má problém banka. Podobným způsobem funguje i tohle – pokud bude společnost vaše pravidla ve své většině nebo aspoň kritické mase uznávat, budete moct represí udržet ty, kteří konformní nebudou, v nějaké disciplíně a ochotě pravidla dodržovat aspoň z donucení. Problém je v tom, že Babiš svou nekompetencí, chaotičností a pak Prymula svým zupáctvím tuhle kritickou masu lidí ztratili: a teď není žádný způsob, jak je přimět k tomu, aby dodržovali aspoň ta základní rozumná pravidla, tedy roušky v uzavřených prostorách, rozestupy a dezinfekci.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Těžko se někdy dozvíme, kolik nás krize důvěry, za kterou je přímo odpovědný Babiš, stála životů. Životů lidí, kteří tady s námi mohli ještě dlouho být, kteří se mohli dočkat vnoučat nebo pravnoučat, životů lidí, kteří akorát měli smůlu, že nevěděli o tom, že mají nějakou další skrytou diagnózu. Nebo těch, co byli zdraví úplně, ale vytáhli si statistického černého Petra. Ale nebude to málo.

Tato vláda selhala na celé čáře. Nedokázala přesvědčit lidi o tom, proč mají opatření svůj smysl. Měla by, jsou-li jí životy našich občanů milé, podat demisi, měla by se ustanovit vláda odborníků (skutečných odborníků, a neměl by tam chybět ani psycholog), než bude ještě hůř. Morální kapitál této vlády je už tak nízký, že žádný odborník, kterému je jeho CV milé, pro ni nebude pracovat.

Je konec, můj nemilý jmenovče. Odejdete-li teď, zachráníte si aspoň jakž takž kůži, protože až si lidé uvědomí, že za jejich mrtvé příbuzné můžete osobně Vy, žádný plot okolo Čapího hnízda Vám nebude dost vysoký.