Bavíte se se svými kamarády, známými či kolegy často o tom, co máte rádi v posteli? Já ne. Protože normální člověk si vybírá své přátele podle názorů, společných zájmů nebo třeba proto, že se s nimi dobře pije. Zdá se ale, že pokud mě něčí sexuální orientace nebo preference nezajímá, jsem prostě homofob.

Co se snaží v naší tolerantní společnosti dokazovat Prague Pride, to nevím. Samozřejmě – vzhledem k pořádání různých přednášek může jistě v něčem pomoci lidem s jejich konkrétními příběhy. Rozhodně ale nijak nemění společnost, která by přece v ideálním případě neměla sexuální orientaci vůbec řešit. Právě Prague Pride přitom sám na odlišnosti upozorňuje, naprosto nesmyslně je zdůrazňuje a zdá se, jako by se účastníci průvodu cítili tak, že někomu přinášejí svobodu. Přitom je tu stále znovu nastolováno v západních demokraciích vyřešené téma.

Ano, některé rodiny jsou třeba méně otevřené comingoutu svých dětí. Takovou věc ale rozhodně nezmění průvod v maskách, ale prostě otevřená debata – debata, která se odehraje doma, nikoli na ulici, protože intimní život není něčím, co na ulici patří.

Každý z nás někdy asi slyšel debatu lidí, kteří rozebírali svůj sexuální život. Zejména pokud člověk zná oba partnery, o kterých je řeč, jsou to informace na veřejnost nepatřící a zejména dehonestující jakékoli soužití dvou lidí, protože sexuální život a blízkost není žádná věc k rozebírání s ostatními.

Je mi úplně jedno, kdo z mých přátel je gay, lesba, kdo si při tom nechává zavazovat oči nebo kdo potřebuje mít každý týden jiného milence. Je to život každého jednoho z nás a není to nic, co člověka určuje a podle čeho by měl být hodnocen. Bohužel se zdá, že bychom se na to měli dívat jinak.

Co je netolerantního na nezájmu o cizí intimitu? To je snad spíše slušnost.