GLOSA / Zrovna jsem překračovala severní polární kruh, když mi nezávisle na sobě přišlo několik zpráv od známých z Česka, jak trpí horkem a ať jim pošlu trochu toho chládku. Jeden se ozval i z Řecka, kde už si prý ve slunečním žáru na balkóně málem usmažil vajíčka.
Žádný chládek si ale podle mě nezaslouží. Ti, které zmáhá vedro doma, se totiž za pár týdnů odjedou rekreovat k jižním mořím, kde budou strádat ještě víc. A další rok si to zopakují. „Když my to tady máme rádi,“ reagoval známý na otázku, proč martyrium s více než čtyřiceti stupni ve stínu, čas od času doprovázenými lesními požáry, pravidelně s manželkou podstupují.
Podle statistik nejsou zdaleka sami, naopak patří k většině. Nejoblíbenějším letním destinacím Čechů stále vévodí chorvatské pobřeží a další místa u teplých moří v Evropě. Tamní vlny veder jsou přitom v posledních letech frekventovaným prázdninovým tématem a letos jsou podmínky obzvláště vypečené.
V deníku FORUM 24 vyšel 20. července článek s titulkem Nelítostná vlna veder se valí napříč Evropou. Vlády omezují venkovní aktivity. Česká televize informovala o tom, že třeba v Chorvatsku skoro nepomůže ani koupel v moři, protože Jadran je o pět stupňů teplejší, než je průměr. Někteří živočichové z něho mizí, a naopak se sem stěhují invazní druhy z Rudého moře.
Turista libující si v masochismu má však zjevně tužší kořínek a žádná změna klimatu ho odtud jen tak nevyžene. Bude se dál škvařit ve vlastní šťávě a v krajním případě vedrem i umírat, trčet v zácpách směrem na jih a v populárních letoviscích bojovat o svůj metr čtvereční na pláži – jediném místě, kde se dá jakž takž přežít.
Mezitím na severu
První vlaštovky, které by mohly pomoci změnit toto stereotypní a v podstatě zdraví škodlivé chování, už míří na sever, konkrétně na polské pobřeží Baltu. Jenže tím to prakticky končí.
Během letošní dovolené jsem projela Polsko, baltské státy, Finsko, Švédsko, Dánsko a Německo. Na úseku dlouhém bezmála šest tisíc kilometrů jsem nespatřila žádné vozidlo s českou SPZ, češtinu jsem zaslechla čtyřikrát. A to jsem se nepohybovala v žádné divočině.
Zatímco v Česku bylo ten den šestatřicet ve stínu, na severním polárním kruhu mě krátce po poledni přivítalo příjemných jednadvacet. Tuto hodnotu bych v rámci celé cesty označila za průměr. Také země na severu Evropy ovšem znají „třicítky“, a proto zřizují čím dál více pláží u moře a jezer, vykoupat se lze dokonce i v centru Helsinek, Osla či Stockholmu.
Na severském slunci stejně jako na tom jižním dozrávají jahody i hrozny. Přesto na člověka působí více jako kamarád než zabiják.