I ti nejnaivnější občané, kteří věřili výmyslům Miloše Zemana a Tomio Okamury o blížících se hordách uprchlíků, mířících na české hranice, už na tuto hrozbu neslyší. Proto je třeba vymyslet dalšího strašáka, který pomůže nahnat obavy a získat tak politické body pro ty, kteří se tváří jako ochránci a spasitelé. Protože heslo „Soros“ na naše občany zatím stále tak nezabírá, vymysleli si nového arcilotra jménem Zdeněk Bakala.

Mluví o něm prezident, premiér v demisi i předseda extremistického hnutí SPD, a jak se zdá, funguje to na výbornou. Bakala samozřejmě není žádný anděl, ale to rozhodně není ten pravý důvod útoků na něj.

Když Miloše Zeman v inauguračním projevu chtěl útočit na novináře, spojil jejich práci právě s Bakalou, který vlastní vydavatelství Economia. Prezident tak mohl pošpinit rovnou několik titulů včetně Hospodářských novin, Respektu nebo serveru Aktuálně.cz. Novináře, působící v těchto médiích de facto obvinil, že berou „špinavé“ peníze a jejich práci nelze brát vážně a v žádném případě si nezaslouží, aby si jich někdo vážil.

Výraz „Bakalova média“ s chutí používá i Tomio Okamura, jenž v lítém boji proti médiím, která o něm informují bez příkras a pravdivě, hází špínu na všechny strany. Přidává se i Jaromír Soukup, snaže se občanům vnutit myšlenku, že jeho TV Barrandov nabízí objektivní a neovlivněné pořady, o čemž věrné diváky své stanice přesvědčuje ve všech pěti pořadech, které na své televizi „moderuje“.

Celá tato kompilace politiků a Soukupa tvoří jakýsi odboj proti muži, kterého zná většina lidí pouze z fotografií v novinách a vědí o něm, že „ukradl OKD, zneužil stát a někomu dluží byty“. Takový zloduch se dobře hodí do boje o hlasy voličů. Když už u nás neběhají tisíce imigrantů, ohrožující teroristickým útokem všechna naše města, Bakala zafungoval.

Český Soros je ideálním zosobněním toho, proti čemu se musíme bránit. Včetně novinářů, kteří „pro něj“ pracují. Málokomu dojde, že většina těchto žurnalistů Bakalu v životě neviděla, nemluvili s ním a určitě nepřijímají pokyny, které jim podnikatel ze svého zahraničního azylu diktuje.

Je jednodušší přijmout myšlenku, že existuje nepřítel státu, který se snaží rozvrátit českou vládu i demokratické fungování naší země. Přitom právě „Bakalovi“ novináři fungují úplně opačně. To však musí čtenář zhodnotit při osobní zkušenosti a nedat jen na zmatené výkřiky politiků, kteří se snaží najít někoho, proti komu nasměrují svůj hněv.