KOMENTÁŘ / Rok 2024 byl rokem, kdy opět po letech padaly masky z obličejů – i z duší. Proč po letech? Nebyl k tomu vlastně příliš důvod, masky měly v poslední době spíše charakter komediální, v podobě otevřené snahy pobavit či přetvářky ukázat se lepším. Loni se ale něco přihodilo. A mnozí na české veřejné scéně brzy ukážou svou skutečnou tvář. Nakonec nejen u nás v Česku.
Nepochybně nás zkouší a zatěžuje válka. Za pár týdnů bude trvat tři roky. Podle odhadů padlo na bojišti možná až 150 tisíc lidí, třetina v napadené zemi. Společnost útočníka si ze smrti blízkých udělala sekundární zdroj příjmů, za kontrakt s armádou, za smrt na bojišti, případně z rabování. Ukrajina ustupuje a krvácí v obraně.
Patrioti pro Evropu?
Při aplausu pro přicházejícího prezidenta Volodymyra Zelenského v obnovené katedrále Notre-Dame musel i Donald Trump pochopit, kdo má morálně navrch. Putin to rozhodně není. To ovšem nebrání barbarovi v Kremlu, aby na Ukrajinu posílal Korejce, chemické zbraně a perské drony, směněné za jaderné know-how pro ajatolláhy. Nyní, kdy musel vzdát i obranu syrského řezníka a své vojenské základny ve Středozemí, nebere ohledy na nikoho, ani na své sympatizanty.
Ukrajincům pomáháme, ale ne dost a ne včas. Se závažnými omezeními, ve kterých se Amerika a Německo snaží, aby Rusko zcela neprohrálo. Jde také o strategickou rozvahu o Číně a jejím pozvolném ovládání Ruska. Přitom Rusko se zdálo natolik silné, že přece nemůže být poraženo. Této myšlence uvěřil třeba Viktor Orbán. Přistoupil na ni i současný slovenský vládní kabinet v čele s Robertem Ficem.
Nakonec shodil loni masku i Andrej Babiš a otevřeně se přihlásil k této protievropské spolupráci sdružené do frakce Patriotů pro Evropu v Evropském parlamentu. A nemylme se, Patrioti jsou nacionální protievropští politici, kteří se rozhodli ničit evropskou podporu Ukrajině a společný postup vůči Rusku, přestože je EU nenahraditelným základem bezpečnosti, prosperity a západní identity jejich zemí.
Odhození příliš těsné masky
Odhození prozápadní geopolitické masky v roce 35. výročí svržení komunismu bylo opravdu zvláštní. Nemohli již přetvářku vydržet, anebo je jim havlovská maska příliš těsná? Nejde o morálku, maska prostě přestala sedět. Přestala sedět na skryté vlastnické manipulace médii a impérium podniků, které za dobu pobytu majitele Babiše ve vrcholové politice zdvojnásobilo svou velikost. Zmizela i jakákoli potřeba formulace pozitivní politiky. Vžilo se házení blátem na vše, co se pojí s polistopadovým vývojem. „Listopad byla revoluce proti nám,“ podřekl se jeden z těch, kteří už nevydrželi dále předstírat, a zběhl k Putinovi.
Ano, rok 2024 byl rokem nástupu antisystémové ideologie vůči liberální demokracii, pro podstatnou část (nejen) našeho politického spektra. Antisystémové vůči pěstování právního státu jako rámce, ve kterém žije otevřená společnost prohlubující individuální svobody možná k hranici únosnosti definování vlastního genderu nebo vlastní identity.
Byl též rokem ubývání spojování společenského postavení s formálními znaky, jako vzdělání, kvalifikace a profese. Naopak nastal vzestup virtuálních realit sociálních sítí a názorově spřízněných společenských granulí, kde jsme ochotni zapomenout na svou faktickou pozici a podlehnout iluzím a obvinění liberálních poměrů ze složitosti světa a existence struktury společnosti.
Barbaři u bran Evropy
Jistě ani dnes nejsou všichni na tom tak, že mají zcela svobodnou volbu svých životů. Ovšem podporovat antisystémové strany, které plánují zničit jakoukoli volbu? Nebo dokonce kolaborují s nepřáteli západní civilizace, kteří neváhali zase po letech vsednout na své tanky a vyrazit na výlet do Evropy?
Jenže dnes výprava do Evropy nejede jen na tancích. Ty již vesměs rezaví zničené na pláních Ukrajiny. Nedávno tanková mocnost převrátila v Rumunsku výsledky prezidentských voleb během tří týdnů tak, že z neznámého protizápadního Georgesca se 4 % podpory vypěstovala na TikToku vítěze prvního kola voleb se 23 % hlasů. To vše za pouhých 380 tisíc USD pomocí několika set falešných účtů.
Ano, je nutné mluvit o vlivu závislosti našich společností na sociálních sítích a jejich manipulačním efektu. Jak jinak by Donald Trump měl mezi svými voliči 43 % imigrantů, 30 % zastánců svobody interrupcí a 31 % zastánců klimatické změny, kteří de facto všichni hlasovali proti svým zájmům? Podle výzkumu u nás (IPSOS, září 2024) používá sociální sítě jako zdroj informací alespoň několikrát týdně 77 % lidí, zatímco mimo sociální sítě pouze 15,4 %. Neboli sociální média mají vyšší sledovanost než televize. Podle stejných dat 60 % populace konzumuje regulérně řetězové maily, vesměs šířící dezinformace.
Možná právě tyto úspěchy sociálních médií jakožto nástroje nové distribuce moci ve společnosti jsou důvodem, proč tolik machrů shodilo masky demokratů a vrhlo se do ničení a diskreditace liberální demokracie všemi prostředky. A jak expanduje podíl nedůvěřivých, zejména mezi staršími lidmi a důchodci, kteří tráví na sociálních sítích nejvíce času, narůstá právě jejich přičiněním volební podpora antisystémových stran ANO, SPD a dalších.
Roste i popularita protievropské rétoriky, protože přece právě EU škodí tím, že podporuje bránící se Ukrajinu, tlačí témata kolem řešení klimatické změny a omezování karbonových emisí, od uhelných elektráren až ke spalovacím motorům. Antisystémové strany kašlou na budoucnost, mají to jako svůj program. I to je u nás polistopadové geopolitické novum. Maska mezigenerační odpovědnosti je v recyklačním kontejneru.
V čem Evropa zaostává
Nedávná Draghiho zpráva, která varuje Evropu před technologickým a inovativním zaostáváním vůči USA, přináší mezi mnoha daty poměrně jasnou indikaci, že k zaostávání Evropy došlo v období, kdy se EU rozšiřovala právě o naše země a postkomunistický region. To je jistě důvod, proč to Evropě ještě více „osladit“ diskreditací modernizačních a inovačních politik v oblasti nových technologií.
A dodejme, že při pohledu na náš stav z hlediska pozice našich univerzit ve světových žebříčcích nebo z hlediska naší zaostalosti v obnovitelných zdrojích, mikroenergetice a nových technologiích nám nechybí jen masivnější zapojení umělé inteligence do svého rozvoje, ale zapojení inteligence vůbec.
Nemluvě o výzkumu a jeho aplikacích, posilování výkonových kritérií na univerzitách a v základním výzkumu. Nadechněme se a zkusme pochopit, že Evropa potřebuje investovat do nejvyspělejších technologií, na rozdíl od časů, kdy investovala do těch nejzaostalejších. Nebojím se, že by toto antisystémové strany pochopily, ale bojím se, že se zaostalostí umí pracovat právě opačně – jejím prohlubováním.
Jak zastavit nápor barbarů?
České vládní strany, na rozdíl od stran antisystémových, musí dělat praktická exekutivní rozhodnutí, brzdit vzestup nákladů na důchody, dodávat zbraně a munici Ukrajině, která blokuje nápor ruských barbarů, spolupracovat na unijních politikách, rozšiřovat ústavní práva korespondenční volbou, regulovat eskalující konflikt zájmů oligarchy v politice a přitom doma odolávat populistickému dezinformačnímu náporu, který zdvihá opozice.
Vládní koalice měla samozřejmě dávno reformovat jednací řád sněmovny a zefektivnit práci parlamentu, namísto smrtícího koktejlu populismu a obstrukcí. Měla ostřeji postupovat v rozpočtových a správních reformách, od školství přes zdravotnictví až ke správní a samosprávní reorganizaci země.
Ani vláda není dost silná v racionálním a otevřeném přístupu k reformám a ustupuje zaostalosti nebo uhýbá populismu. Ke své škodě. Zdá se mi dokonce i naivní ve své naději, že reformy a nutné systémové změny lze dělat bezbolestně a bez rizikových experimentů, jako bylo stavební řízení a jako je nevyhnutelná digitalizace vůbec.
Demokracie jako bramborový salát?
Aktuálně jsme tudíž svědky odhazování demokratických a proevropských masek z tváří antisystémových vůdců, od Okamury přes Babiše až ke Klausovým vyznavačům karbonového skanzenu a popíračům vědy. Jak vypadá pád liberální demokracie a přechod moci do rukou neokomunistických primitivů, to můžeme vidět na Slovensku.
Jejich klonové se chystají k uchopení moci i v Česku. Čelit demagogii je v zájmu všech, kdo si uvědomují hodnotu liberální demokracie a západní geopolitiky. Na cestu k utváření otevřené společnosti jsme vstoupili před více než třemi desetiletími. Snad se nám nepřejedla jako loňský vánoční bramborový salát.