KOMENTÁŘ / V Seattlu se konal malý benefiční festival pojmenovaný „Palestina bude žít navěky“, jehož výtěžek putoval několika humanitárním organizacím pomáhajícím Palestincům v současném konfliktu. Záležitost, která by jinak měla maximálně lokální význam, zviditelnil americký rapper Macklemore, který je držitelem Grammy. Dav vedl při skandování vulgárního pokřiku „Fuck America!“. Na výběru prostředků na humanitární pomoc není samozřejmě nic špatného. Výbuch nenávisti vůči Spojeným státům ale ukazuje na hlubší problém v tom, jak zjednodušeně tito lidé vnímají svět.
Jde o podobně zajímavý fenomén, jakým je hnutí „Queers for Palestine“. To deklaruje podporu lidí příslušících k sexuálním menšinám palestinskému lidu. Potíž je ale v tom, že onen palestinský lid reprezentuje vláda vedená teroristickou organizací Hamás, která sexuální menšiny na území, které kontroluje, tvrdě potlačuje. Tak, jako se lze oprávněně obávat, co by se v Palestině „svobodné od řeky k moři“ stalo s Židy, se lze bát i o osud sexuálních menšin v oné nové krásné a svobodné zemi.
Nepochopení významu svobody
Potíž je totiž v tom, jak je slovíčko „svobodný“ v tomto kontextu zneužíváno. Palestina by sice po zničení Izraele prošla národním osvobozením, ale rozhodně by nebyla zemí svobodnou. Třeba na rozdíl od Ameriky, která přes všechny své chyby třeba umožňuje svým občanům, aby ji kritizovali, nadávali jí a i pálili její vlajku. Byť to poslední by Donald Trump prý rád změnil.
Určitá část mladých totiž veškerý složitý svět a jeho dějiny vykládá skrz koloniální prizma. Kolonialismus je ale samozřejmě a přirozeně něčím, co je dáváno za vinu výlučně bílým a západním (rozuměj kapitalistickým) zemím.
Třeba takový Sovětský svaz na anglicky psané wikipedii mezi největšími říšemi světové historie chybí, byť by rozlohou patřil na čtvrté místo hned za Ruskou carskou říši. Komunistický de iure svaz přece nemohl být žalářem národů. Vždyť třeba v ústavě z roku 1930 deklaroval rasovou a národnostní rovnost. A Amerika v té době lynčovala černochy.
Vyrovnání s dějinami a sebemrskačství
Spojené státy samozřejmě lidi tmavé barvy pleti zotročovaly a i po tom, co jim byla formálně přiznána svoboda, všelijak utiskovaly. Stejně tak historie zabírání území domorodým kmenům a jejich vysidlování do rezervací je něčím, na co by Amerika neměla být hrdá. Je přirozeně správné se k těmto temným kapitolám amerických dějin postavit čelem.
Zároveň je ale naprostou chybou sklouznost k sebemrskačství, které v důsledku vede ke schematickému vidění světa. Bílé, západní a kapitalistické státy nebyly zdaleka jediné v dějinách světa, které budovaly říše, zotročovaly, vyháněly a vyvražďovaly lidi jiných národů. Určitá část současné politické, ale i intelektuální levice se ale bohužel chová, jako by tomu tak bylo.
Pomoc Hamásu není pomocí Palestincům
Humanitární pomoc je v současné situaci nezbytná. Válka, kterou rozpoutal Hamás teroristickým útokem, od něhož uplyne brzy rok, dopadá na obyčejné obyvatele Gazy skutečně tvrdě. Zároveň se lze jistě bavit o tom, zda by Izrael mohl postupovat jinak a zajistit si bezpečnost způsobem, jenž by přinášel méně negativních následků pro civilní obyvatele.
Nicméně hlavní překážkou lepšího života Palestinců v Gaze je Hamás. Ten nedávno třeba zabil koordinátorku nadace HEAL Palestine, jež patří k těm, které festival v Seattlu podpořil. Důvodem bylo podle svědků to, že jim odmítla vydat peníze na pomoc.
Na rozdíl od Američanů si ale Palestinci nové vedení zvolit nemohou. Proti Hamásu nesmí ani protestovat. Mnozí jsou tak de facto rukojmími tohoto teroristického hnutí. Podobně je tomu v případě Hizballáhu v Libanonu. Ten de facto ovládá velkou část země, z níž si udělal odpaliště raket proti Izraeli, ale kdyby si mohli Libanonci svobodně vybrat, tak by se nejspíš nic takového nedělo.
Možná by tedy bylo dobré, aby ona svobodná Palestina začala osvobozením od tyranie teroristických hnutí, která část západní levice uhranula antikoloniální rétorikou natolik, že snad skutečně věří, že jedinou překážkou svobody je Izrael.