Až patnáct tisíc lidí. Právě tolik obyvatel východního Německa uteklo ze své země na západ přes ambasádu Spolkové republiky Německo v Praze na konci srpna a později na podzim 1989. Davy uprchlíků se na velvyslanectví dostali, podařilo se jim opustit zemi a chvíli to dokonce vypadalo, že na místě způsobí humanitární katastrofu.

Takové množství lidí samozřejmě neodchází jen tak. Akci zapříčinily události v Maďarsku, kde byly zrušeny přísně střežené hranice s Rakouskem. Právě do Maďarska tedy východní Němci zamířili nejdříve a některým se podařilo dostat se na ambasádu v Budapešti, později ve Varšavě a právě také v Praze.

Vše začalo 19. srpna 1989, kdy na pražské ambasádě SRN byla více než stovka lidí, rychle ale přibývali další. Bydleli v budově, v přilehlé oranžerii a na místě poté vzniklo stanové městečko. Když byla budova uzavřena, další východní Němci přelézali plot.

Na jednáních, kterých se zúčastnil i sovětský ministr Eduard Ševarnadze, bylo rozhodnuto, že lidem bude umožněn odjezd. Přijely soupravy východoněmeckých drah a odvezly občany na západ – za svobodou.

Nebyl to ale poslední odjezd. Vzhledem k úspěchu akce se na ambasádu lidé uchylovali dál. Npříklad 3. října bylo na místě až pět tisíc lidí, o den později byli opět odváženi do SRN. Podle ČTK byla později zavedena vízová povinnost, za pár dní ale byla zrušena a tak se i v listopadu dostali další východní Němci z Československa na svobodu.