V brněnské restauraci Bango se sešli tři přátelé s vášní pro gastronomii a rozhodli se kombinovat japonské jídlo s českou kuchyní. Z na první pohled šíleného nápadu vzniklo populární bistro, kam na jejich Bobíka, wonton knedlíčky a domácí dezerty mochi jezdí zvědaví gastronomičtí nadšenci z celé republiky. „Nemáme žádného investora. Na podzim jsme si jeden den vydělali peníze a z nich jsme platili nákup na další večer. Byl to trochu chaos, ale nejvíc nás to naučilo,“ říká majitelka Natálie Benk.

Natálie Benk, Josef Janečka a Anna Holešinská stojí za jedním z nejnovějších asijských bister, kde se vyplatí rezervovat místo. Jinak byste si tam totiž nesedli. V brněnské ulici Grohová se skrývá na první pohled nenápadná restaurace, na niž upozorňuje pouze modrý neonový nápis Bango. „Chtěla jsem něco úderného, proto Bango,“ vysvětluje majitelka Natálie Benk. Celý koncept vzešel právě od ní. Při práci v jiné brněnské restauraci narazila na Josefa, který se stal hlavou kuchyně. O bar se zase stará její kamarádka Anna. Natálie společně s Josefem vymýšlejí menu a přicházejí s neobvyklými kombinacemi.

Nápad na japonské bistro měla Natálie v hlavě už léta. „Moje první práce po škole byla v japonské restauraci, kde jsem si tuto kuchyni opravdu zamilovala,“ říká Natálie. Nejvíce se toho ale naučila během cestování po Singapuru. „Vlastně jsem tam tři měsíce jenom jedla. Hrozně mě to inspirovalo k otevření vlastního podniku,“ vzpomíná. Fúze asijských chutí s těmi českými vyplynula ze spolupráce mezi Natálií a Josefem. „Chtěla, abych všechno vařil striktně podle toho, jak to dělají v Japonsku. Já jsem zase spíše přemýšlel, jak se odlišit. Některé pokrmy vznikly docela vtipně,“ říká Josef. Například minulý podzim, těsně po otevření, experimentoval s ústřicemi. Obalil je v klasickém trojobalu, osmažil a přidal k nim japonskou tatarku. „Chutnalo to jako kapr s bramborovým salátem. Podobně zajímavá je i naše miso zelňačka, což je taková variace české zelné polívky s chutí Asie,“ říká Josef.

Princip jejich bistra stojí na sdílení jídla. Na menu najdete spoustu předkrmů, které označují jako malá jídla. Velká jídla, k nimž řadí ramen nebo udon nudle, podávají ve velikosti jedna a půl porce, tudíž jsou také vhodná ke sdílení. „Každý si samozřejmě může dát, co chce a jak se mu to líbí. Je to jen taková naše idea,“ tvrdí Natálie. Kuchařsko-kreativní dvojice je ve své práci spokojená. „Každý den se vzbudíme a můžeme si jít uvařit, co chceme, a to je super pocit,“ usmívá se Natálie. „Nebereme se moc vážně,“ říká Josef. Ze začátku využívali jen suroviny, které mohli rychle sehnat. Dnes, po téměř tři čtvrtě roce po otevření, si rádi počkají na speciální produkty z Japonska.

Ramen s bůčkem, Bobík a domácí mochi

Jídelní lístek je hluboce inspirovaný Japonskem, ale s použitím surovin, které jsou zrovna k dispozici. Meníčko pravidelně obměňují. Kdyby bylo podle Natálie, vařila by skoro každý týden něco jiného. „Lidé k nám ale přijíždějí z celého Česka a jsou pak zklamaní, když zrovna nemáme to, na co se těšili,“ komentuje. Jejím cílem je, aby lidem chutnalo na první dobrou a nemuseli přemýšlet o tom proč. „Když se vás kolegové v práci zeptají, kde jste byli o víkendu na večeři, chceme, abyste si byli schopni vzpomenout na všechno, co jste u nás jedli,“ doplňuje Josef.

Mezi největší přednosti Banga řadí hlavně autenticitu. „Vymýšlíme vlastní recepty a hodně experimentujeme,“ komentuje Natálie. Josef rád pracuje s masem a zapojuje do jeho zpracování oheň. Například korejskou polévku ramen, která se v Evropě těší velké popularitě, podávají s bůčkovou roládou pečenou na ohni. „Hodně si hrajeme s texturami, jak se žvýkavou, krémovou, tak s křupavou,“ dodává Josef. Natálie se zase vyžívá v pečení. Kvůli malému prostoru v kuchyni to ale není moc možné.

Dále čtěte

Z kanceláře ke kavárnám. Lukáš Žďárský proměňuje staré prostory ve vyhledávaná místa

Původně pracoval v kanceláři a jak sám říká, seděl za počítačem a nic z toho. Když měl příležitost zkusit vybudovat něco vlastního,…

Čím se ale Bango může pyšnit, je prvotřídní japonský dezert mochi. „Postup výroby nemůžu prozradit,“ směje se a dodává, že jsou to takové japonské svatební koláčky a vyžadují spoustu opatrnosti při přípravě. Příchutě často střídají. Teď v létě spolupracují s brněnskou zmrzlinárnou Ještě jednu. „Chodíme na samosběry ovoce, zavařujeme a i náplně tvořím z toho, co zrovna máme,“ objasňuje Natálie. Sice si mohou letecky objednat mango, ale to není jejich filosofie. Upřednostňují totiž lokální suroviny, které si sami zpracují. Výrobní tajemství měkkého polštářku s krémovou náplní si nechává pro sebe, ale prozrazuje, že se na podzim chystá otevřít Mochi by Bango, což bude taková japonská cukrárna.

Se sladkostmi se pojí i instagramový hit Banga, jímž se stal Bobík. „To byl hrozný boom japonského a korejského Instagramu,“ vysvětluje Josef. Třepavý kokosový dezert ve tvaru medvídka zalitý tmavým sirupem, který zanechává domácí tapiokové „bobky“, se ihned stal hitem nejen na sociálních sítích, ale i u zákazníků. „Na formičky z Hongkongu jsme čekali hrozně dlouho. Měl jsem strach, aby nás někdo nepředběhl,“ tvrdí Josef. Nakonec se jim to podařilo a stali se první restaurací v Česku, která k nám tento fenomén přinesla. Bobíků však podle Natálie bylo dost. „Chceme se soustředit na kvalitní jídlo, tohle byla spíš sranda, ale chytlo se to,“ pokračuje majitelka. Před Bobíkem měli Brumíka a nyní je čeká Pepík.

V Bangu se zaměřují na večeře a brunche. „Když jsme začínali v podobě různých pop-upů, dělali jsme jenom brunche. Dneska je necháváme na víkendy,“ říká Natálie. Jejich signature dish jsou mochi vafle z bezlepkové mouky. Křupavé těsto, které se ale zároveň táhne a vydrží ve stejné konzistenci několik hodin, láká každý víkend nové návštěvníky. Kromě klasických večeří pořádají i různé akce, jako jsou třeba večery s ochutnávkou vína. „Pokaždé tomu přizpůsobíme i menu. Zatím to děláme dost na punk a plánovat na čtrnáct dní dopředu pro nás není jednoduché,“ přiznává Josef.

Bistro je opravdu malinké a nejen konceptem vyrostlo ze svých prostor. „Občas nám chodí negativní recenze na interiér. Taky z něj nejsme nadšení, ale dělali jsme si všechno sami a na víc jsme ze začátku prostě neměli,“ vysvětluje Josef. Při rozhovoru sedíme v zadní místnůstce, kde se nachází zaoblený stůl složený z několika částí. „Říkáme mu Vráťa,“ směje se Josef. „Dlouho jsme si s ním hráli, než se přestal třepat. Chtěli jsme vyrobit stůl, kde budete sedět společně, ale zároveň vás oddělí kužely světla,“ říká Josef. Strávníkům se nápad zalíbil. „Prostě si vezmou židličku, sednou, kam chtějí, jako v Japonsku v bistru na ulici,“ dodává.

Kvůli stísněnému prostoru nemohou ani v kuchyni tvořit tak, jak by si představovali. „Momentálně hledáme nové místo. Toto bychom si ponechali a předělali ho na bar,“ uvažuje Natálie. „Byla by to taková první japonská izakaya v Brně,“ vtipkuje Josef. Natálie má už přesnější vizi. Chtěla by otevřít fúzi klasické české hospody s asijským barem. „Dost už bylo nivových koulí,“ směje se.