O největší mediální pozornost se teď přetahuje potenciální rozpoutání válečného konfliktu vpádem ruských jednotek na ukrajinské území se situací okolo skartování dokumentu důležitého pro posouzení, zda se někteří lidé bez bezpečnostní prověrky mohli dostat k utajovaným materiálům a následně je předat k dispozici cizí moci. Ale ani tak bychom neměli přehlížet, co dalšího se na naší politické scéně děje. V posledních hodinách se uskutečnily třeba dvoje volby.
Pravda, nešlo o volby, které by jakkoliv pohnuly byť jen o milimetr kormidlem současné politiky. Nešlo ani o odložené volby komunální v některé ze zapadlých vísek. Své vedení si totiž vybíraly dvě strany, z nichž jedna získala v posledních parlamentních volbách důvěru 148 463 lidí, což jí nakonec přisoudilo 2,76 % v celkovém součtu, a ta druhá oslovila dokonce jen 53 343 osob. Tedy necelé procento všech voličů. Některé strany na tom sice byly ještě hůře, ale o těch není v médiích tolik slyšet.
Zelení ještě stále věří, že by někdy snad mohli navázat na úspěch z roku 2006, kdy je Martin Bursík dovedl do druhé Topolánkovy vlády. Jenže pak se kvůli vnitrostranickým konfliktům a sporům mezi levou a pravou frakcí uvnitř partaje strana rozhádala a její vliv postupně upadal. Prvně si došlápli na pomyslné dno poté, co si do čela zvolili zástupce oné radikální části ve svých řadách – Matěje Stropnického. Ten tehdy prokázal své politické schopnosti a dovedl je díky nijak neskrývanému levičáctví k výsledku 1,5 %, aby následně na funkci předsedy rezignoval a stranu opustil.
A teď si Zelení volili své předsednictvo znovu. Možná nikoho nepřekvapuje, že o funkci není příliš velký zájem, a tak se o ni ucházela jen dvojice, která stranu vedla od roku 2020. Magdalena Davis i Michal Berg své pozice tedy jasně obhájili. Podle následného prohlášení by chtěli patřit k ekologické i sociální opozici vůči současné vládě. Jenže k tomu si musejí najít nějakého partnera, aby jejich hlas byl vůbec slyšet. A Zelení, jak to vypadá, vsadili na již vyzkoušeného koně. Začali totiž sondovat kontakty na vedení současné šmardovské ČSSD. Vždyť k sobě mají blízko. Jejich expředseda se přece již loni stal poradcem ministryně Maláčové. I díky husté dvojce, jak se duo Maláčová–Stropnický samo tak trochu pubertálně nazvalo, se Stropnickému povedlo pohřbít naděje další politické strany. Že se však díky jeho mistrovství tradiční dlouholetá partaj bude muset zcela pakovat ze sněmovny, to zřejmě čekal málokdo.
Druhý volební svátek měli příznivci Trikolory, jak se strana již oficiálně jmenuje. Ta bude mít nadále ve svém čele Zuzanu Majerovou Zahradníkovou, která kdysi zasedala v poslanecké lavici za ODS, než spolu s Václavem Klausem juniorem, rovněž bývalým poslancem ODS, založili právě Trikoloru. Do té zpočátku vkládal jisté naděje na návrat do vysoké politiky i bývalý prezident Václav Klaus starší. Možná kvůli tomu junior před prvními volbami, jichž se Trikolora účastnila, fantazíroval o zisku 15,8 %. Šlo sice jen o volby komunální, ale rozdíl mezi nadějí a ziskem byl natolik markantní, že si Václav junior musel nutně vzpomenout na českého velikána Járu Cimrmana, jenž v anketě o největšího Čecha porazil i jeho ješitného otce. Cimrman byl autorem operety Proso, v jejíž předehře byla použita speciální metoda tzv. frustrační kompozice, která pracuje se střídáním fáze očekávání s fází zklamání. Nová fáze očekávání pak přišla v loňském volebním roce a byla tak velká, že sám zakladatel nevydržel napětí a před další fází zklamání raději v březnu prchnul z politiky a vzdal se možnosti kandidovat v říjnových volbách. Zřejmě dobře tušil, jak si strana povede, a chtěl se tak vyhnout ostudě a potupnému podtržení svého jména nesouhlasnou vlnovkou.
Nyní tedy funkci předsedkyně obhájila Majerová Zahradníková. Z místopředsednického křesla jí bude krýt záda „hudebník a publicista“ Petr Štěpánek, který se nejvíce proslavil svojí otočkou, kdy se tento zavilý kritik ANO, na jehož adresu nešetřil mnoha vulgárními výrazy, chtěl nechat touto partou nominovat do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a proto všechna svá kritická vyjádření proti Babišovu agrohnutí na sociálních sítích smazal. Teď se bude Štěpánek snažit k Trikoloře přitáhnout takové „osobnosti, jako jsou ekonomka Markéta Šichtařová, politolog Petr Robejšek nebo někdejší šéf vojenské rozvědky Andor Šándor“. Je to prý proto, aby byla strana schopna voličům nabídnout alternativu jak „ke stávající Fialově probruselské vládě, tak ke stávající Babišově probruselské opozici“.
Máme se tedy na chvostu příštího volebního pelotonu zase na co těšit.