Už to bude téměř rok, co na Slovensku nastoupila nová vláda po letité hegemonii Roberta Fica a jeho Smeru-sociální demokracie. Mocenský pád Fica se dal očekávat, ale naprostým šokem se stal vítěz únorových parlamentních voleb, širokospektrální populistické hnutí Obyčejní lidé Igora Matoviče. To se ještě pár týdnů před volbami potácelo na hraně pětiprocentní zvolitelnosti.

Skvělou kombinací sebeprezentace hlavního a prostořekého bojovníka proti korupci, masovým sdílením videí o zahraničních cestách po stopách Ficovy oligarchie a pokojným, ale přímočarým vystupováním v klíčových televizních předvolebních diskusích nastřádal v posledních dnech kampaně 25 procent odevzdaných hlasů ve volbách. Na hraně propasti se tak nečekaně ocitl exprezident Andrej Kiska a jeho last minute volební strana Za ľudí, který se víceméně už viděl ve funkci premiéra. Úplně pohořely centristická liberální koalice PS-Spolu a křesťanští demokraté KDH. Tihle všichni Matoviče vnímali jen jako užitečného šaška a komedianta, jenže všechno bylo posléze jinak.

Krátký střih a jsme v březnu 2021. Igor Matovič vítá se svým ministrem zdravotnictví na košickém letišti první škatule s ruskou vakcínou Sputnik V, prezidentka Zuzana Čaputová a dvě koaliční strany SaS a Za ľudí žádají otevřeně přinejmenším rekonstrukci vládního kabinetu, kdysi nepoužitelná opozice (Smer a Hlas Petra Pellegriniho) sbírá na sociálních sítích za potlesku i bývalých voličů vládní koalice podpisy pro předčasné volby. Pro úplnost, vládní koalice má v parlamentě ještě stále ústavní většinu, jenomže nejmenší vládní strana Za ľudí se bez otce zakladatele Kisky neřízeně rozpadá a opouštějí ji další a další poslanci.

Jeden muž proti všem

Co se to na tom Slovensku vlastně vůbec stalo a dnes děje? Když Slováky vystrašila neznámá pandemie na jaře 2020, poslouchali autoritu státu a seděli doma, dodržovali opatření a šili roušky. Když prvotní šok, strach a rostoucí čísla infikovaných oslabily, lidé si začali více všímat rozporu mezi tím, co mají dělat oni a co bohorovně dělají někteří vládní politici, třeba veřejnými a otravnými hádkami premiéra Matoviče a vicepremiéra Sulíka o (ne)otvíraní země na Facebooku (koho by měla přece zaujímat nějaká Koaliční rada nebo vláda?!), chaosem v opatřeních a intuitivním řízením pandemie.

Vidíme tak klíčový faktor současného problému vládní koalice a tím není nikdo jiný než klíčový manažer (ne)zvládání pandemie, premiér a šéf nejsilnější vládní strany OĽANO, který má v parlamentě 53 poslanců. Igora Matoviče totiž boj s pandemií plně a po právu pohltil, protože se mohl postavit do první linie (tak jak to vždycky v opozici dělal proti režimu Roberta Fica). Zpočátku bylo jeho výhodou, že bojoval proti tajemnému a abstraktnímu nepříteli, jenomže s přibývajícím časem a pochybnostmi se černý seznam kromě covidu začal plnit novými konkrétními jmény. Sulík, „múdrosráči“ (bratislavská kavárna), vybraní vědci, novináři, prezidentka, primátoři, starostové a tak dále.

Kdo je vlastně Igor Matovič

Sečteno a podtrženo, každý, kdo neprojevil správnou míru loajality (přesněji servilnosti) v očích premiéra, jenž se raketovou rychlostí sžil s rolí zachránce před „hnusobou“, jak covid familiárně nazval, schytal nakladačku na sociální síti Igora Matoviče. Svět permanentního konfliktu v kombinaci s tragickými výsledky mrtvých a infikovaných, nová a nová opatření, kterým téměř nikdo nerozumí a ještě méně lidí je dodržuje, přirozeně vedly k obrovské společenské frustraci a negativní emoci, která si našla společného jmenovatele v Igorovi Matovičovi. On sám je mistrem politické a marketingové zkratky, intuice, vizualizace, silné emoce, nic mu však není vzdálenější než nudná slova jako systém, předvídatelnost, koncept, nebo (proboha) strategie. Vždy je to černá nebo bílá, vždy je to na život a na smrt, vždy to musí zasáhnout lidi na první signální a je úplně jedno, co na to řekne nějaké NATO, USA, EU nebo Rusko a Čína.

Matovič je prostě ideální opoziční politik a lídr na destrukci vládního nepřítele, nejhorší vládní kandidát na stavitele a manažera sjednocování a společného postupu. Proto lidi rušil, fascinoval a bavil v opozici, proto ho jako (ne)premiéra mají plné zuby už víceméně všichni ti, kteří nejsou na něm politicky a existenčně závislí. Struktura jeho osobnosti mu však nedovoluje to vidět a rozlišit. Proto každý problém s pandemií překrývá novými a novými „geniálními“ tahy jako celoplošné testovaní obyvatel, masový nákup ruských vakcín Sputnik nebo nejnovější „zázračný“ tah s podporou rodin a rození dětí.

Klíč k třinácté komnatě

Igor Matovič se stal prvním politikem, který dokázal po dlouhých 14 letech porazit Roberta Fica a Smer-SD v parlamentních volbách. Byl to on, kdo dokázal napravo a nalevo spojit lidi, kandidáty a konzervativní či liberální voliče pod jediným praporem boje proti korupci a mafii. Bez něj by to nešlo a nevyšlo, to je a zůstane jeho nehynoucí zásluhou, rovněž odblokování policie a soudů, jež si konečně začaly dělat svoji práci, vyšetřovat, stíhat a zavírat desítky nedotknutelných „našich“ lidí z temné éry sociální demokracie a jistot pro vyvolené.

Jenže: Robert Fico potřeboval předlouhá léta, aby proti sobě spojil demokratickou opozici a většinu lidí, kteří konečně odmítli jeho oligarchický systém moci, prolezlý korupci a klientelismem, a udělali z něj řadového opozičního politika s 80procentní nedůvěryhodností. Igoru Matovičovi na blbou náladu, naštvání lidí a katastrofální ztrátu důvěry stačil necelý rok. Tímhle tempem a způsoby dláždí cestu k návratu Fica a jeho klonu Pellegriniho z třinácté komnaty dříve, než si naši opoziční sociální demokraté mohli představovat v nejtajnějších snech. Umění vyhrávat už Matovič předvedl, patří k němu i umění odejít v pravý nebo poslední čas. Je to on a jen on, kdo drží klíče k třinácté komnatě…