Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela oznámil, že si Česká republika prostřednictvím polostátní společnosti ČEZ pronajala v Nizozemsku terminály na zkapalnělý plyn, tzv. LNG. Je to věc, která o třetinu sníží českou závislost na ruském plynu a tuto zimu by zajistila zásoby až do března, tedy o dva měsíce déle, než by vystačily ty původní. Rozhodně je to krok, který zaslouží ocenění. Zároveň také ale ukazuje zásadní nedostatky vlády a to, v čem Andreji Babišovi skutečně ani omylem nestačí: v důkladné komunikaci toho, co se povedlo.
Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby někdo z kabinetu Andreje Babiše v době, kdy je Česko ohroženo nedostatkem plynu a řeší zvyšující se ceny energií, něco podobného dokázal zařídit? Tak předně – Babiš by národu sdělil, že ON osobně zajistil zásoby plynu na dva měsíce navzdory zlé opozici. Prohlásil by, že má telefon na nizozemského premiéra, kterému napsal smsku a tím celý kontrakt vznikl.
Následovala by dvouhodinová tisková konference, na níž by se bil v prsa Babiš i někdejší dvojministr Karel Havlíček, až by divák získal dojem, že naši superhrdinové by nejspíš pro ty zásoby plynu obětovali své životy. Jelikož Babiš přestal chodit do debat s oponenty, dá se očekávat, že by byl hostem Událostí na České televizi, kde by své úspěchy, a to včetně těch domnělých, znovu důkladně odprezentoval. Každou hodinu bychom z veřejnoprávních médií slyšeli zprávu, že Babiš zajistil Česku plyn.
Pak tu máme sociální sítě. Marek Prchal by s Babišem jistě natočil mimořádné Čau lidi o Babišovi, zachránci našich topení a vařičů. Přečetli bychom si dopis osmdesátileté paní Dagmar z Unhoště, která panu Babišovi děkuje, protože kvůli válečným štváčům sice měla obavy, že jí bude v lednu zima, ale nyní ví, že si zatopí, a může si tedy dál radostně užívat důchodu, který jí pan Babiš zároveň zvýšil.
Hlavní článek Mladé fronty DNES by hlásal: „Konec paniky. Babiš zajistil další zásoby plynu“. Lidové noviny by se přidaly titulkem: „Babišův plán pro Česko. Plyn bude“. Martin Zvěřina by v Lidovkách napsal na titulní stranu sloupek nazvaný „Babiš jako vyjednavač“, načež by se šéfredaktor Jaroslav Plesl nebál velkých slov a titulek hlavního komentáře jeho novin by zněl: „Státník Babiš. Plynu díky němu bude dost“. A nakonec by se ozval někdejší šéfredaktor Lidových novin István Léko s textem „Nejlepší premiér všech dob. Babiš nás zachránil před krizí“.
Ano, samozřejmě, že je dobře, že vláda Petra Fialy není přehlídkou šaškujících žvanilů. Protože, řekněme si upřímně, kdyby Babiš v této chvíli vládl, nejen že bychom nepomáhali Ukrajině, ale nikdo z jeho týmu by žádný plyn nezajistil. Viděli jsme, co se tu dva roky dělo během pandemie covidu-19. I tak by ale bylo dobře si říct, že pokud se nikdo nebude snažit lidem říkat také dobré zprávy, ekonomická krize se bude prohlubovat, protože tím hlavním, co ji ovlivňuje, jsou dojmy a atmosféra. Obyvatelstvo nutně potřebuje slyšet dobré zprávy. Musí být hlasité, třebaže přiměřené reálnému stavu.
Když ministr zařídí zásoby plynu na další dva měsíce a podaří se mu tak snížit naši závislost na teroristickém režimu Vladimira Putina o třetinu, neměla by to být věc, kterou budou všichni členové vlády s nadšením komunikovat všude, kde mohou? Když už nevědí, že politici potřebují důsledné a profesionální PR, tak třeba proto, aby se podařilo některé občany uklidnit?
Dobrých zpráv je v dnešní době málo. Pokud je vláda nedokáže využít, neměla by se divit, pokud se Babišovi s jeho komunikační silou opřenou o mediální impérium a velký tým marketingových expertů podaří prosadit, že za něj bylo přece líp. I když je to vzhledem ke srovnávání nesrovnatelného absurdní nesmysl.