Home Credit Petra Kellnera úspěšně podniká v Číně. Tam mají různá specifika, jak z některých stran slyšíme. Jedním z těch specifik je i to, že v Home Creditu budou mít základní organizaci komunistické strany. Pochopitelně čínské komunistické strany.
Podnikat s Číňany nebo v Číně znamená nutně spolupracovat s tamním komunistickým represivním režimem, jinak by to soudruzi nepovolili. Kapitalismus tam zavedli a pouštějí si tam i zahraniční podnikatele, ale všechno musí být pod kontrolou. Čína je stát, kde mají vedoucí úlohu komunistické strany, a ta chce prosadit svůj model na úkor demokracie a stávajícího mezinárodního uspořádání. Jak to funguje, píše na Sinopsis.cz sinoložka Olga Lomová:
„K upevňování mocenského monopolu používá komunistická strana různé prostředky: v krizových okamžicích sahá k hrubé síle, většinou se však snaží o ‚ideovou práci‘. Ještě před tím, než se chopila moci a založila ČLR, vytvořila propracovaný systém výchovy a získávání spojenců prostřednictvím propagace všeho druhu.“
A protože v Číně vládnou komunisté, jde se na to po stranické linii.
„Úspěch KS Číny je založen na vytvoření husté sítě základních organizací pevně řízených na principu ‚demokratického centralismu‘. Ty mají za úkol nejen sdružovat členy strany a být platformou jejich politické práce a politických školení, ale zároveň hrají celospolečenskou roli a de facto řídí, vychovávají a kontrolují celou společnost. Na tom nic nezměnila ani liberalizace trhu a všudypřítomný konzumerismus každodenního života. V Číně se podařilo zachovat starý leninský systém státostrany převzatý ze Sovětského svazu a zároveň tvořivě reagovat na měnící se situaci. Místo aby v prostředí tržního hospodářství ztratila vliv, daří se jí naopak infiltrovat soukromou sféru a deformovat její nezávislou podstatu. Podle čínského Zákona o podnicích mají dnes soukromé firmy za povinnost zakládat organizace komunistické strany, a ty dokonce mají právo zasahovat do rozhodování managementu.“
To poslední se týká i Kellnerova Home Creditu. Zákon je zákon a komunistický zákon je víc než Starý zákon a Nový zákon dohromady, protože Marx, Lenin, Konfucius a Si Ťin-pching jsou víc než Mojžíš a Ježíš.
„Od roku 2015 se zakládání organizací komunistické strany uvnitř soukromých podniků stále víc týká i zahraničních firem. Ty jsou ze zákona povinné; pokud o to požádají minimálně tři zaměstnanci, firma musí umožnit založení komunistické buňky na své půdě a musí také vytvořit podmínky pro její činnost.“
A o založení komunistické buňky aspoň tři zaměstnanci požádají, to si pište.
Jde přece jen o zdravé podnikání
Pak jsou s tím problémy, takže Evropská obchodní komora v Číně vydala v listopadu 2017 prohlášení, ve kterém kritizovala prosazování vlivu komunistické strany v podnicích se zahraniční účastí. Čínské zastoupení německého průmyslu a obchodu už odmítlo zasahování stranických organizací do vnitřních záležitostí zahraničních firem a pohrozilo jejich odchodem z čínského trhu.
Číňané to vidí pochopitelně úplně jinak. „Čínský provládní bulvár Global Times komentoval protesty ze strany zahraničních podnikatelských kruhů v Číně za pomoci argumentů převzatých od organizačního oddělení ústředního výboru KS Číny takto: ‚Stranické organizace umožňují zahraničním firmám lépe porozumět čínskému prostředí, usnadňují jim komunikaci s čínskými úřady a vůbec prospívají zdravému rozvoji podnikání‘.“
A tím se dostáváme k Home Creditu. Jak píše Sinopsis.cz: „Počátkem ledna letošního roku se objevila zpráva, že se v budově integrovaných stranických výborů situované v supermoderní TEDA Modern Service District uvnitř zvláštní ekonomické zóny přístavního města Tiencin otevřely nové prostory, v nichž bude působit základní organizace KS Číny Home Credit China. Během ceremoniálu otevření stranických prostor předseda ZO HC ujistil přítomné soudruhy z vyšších míst, že Home Credit coby zahraniční firma ‚přikládá budování stranické organizace velkou váhu a dává tím najevo, že je rozhodnuta pevně zakořenit v Číně a v Tiencinu‘. Ze zprávy se také dovídáme, že v Home Creditu dnes již působí šest poboček komunistické organizace se dvěma sty jedenácti členy, kteří ‚pod vedením svého tajemníka pevně chovají v srdci původní ideu komunismu a jsou si vědomi svého poslání, a proto každý na své pozici usilovně pracuje, aby byl příkladem ostatním‘.“
Určitě se dočkáme nějakého vysvětlení, že v zahraničních firmách působících v Číně mají stranické organizace jen sledovat dodržování čínských zákonů, „organizovat volnočasové aktivity“ a „zprostředkovat komunikaci čínských zaměstnanců s managementem“.
Tady nepůjde jen o výlety
K tomu sinoložka Olga Lomová dodává: „Pokud známe posedlost generálního tajemníka Si Ťin-pchinga ‚komplexní kontrolou a řízením‘ všeho, je těžké si představit, že prosazuje rozšíření komunistických buněk do zahraničních firem jen proto, aby členové KS mezi zaměstnanci měli s kým jezdit na výlety.“
Jak jsme viděli nedávno, neomezuje se snaha o prosazování čínského vlivu jen na území Číny, ať už si velikost jejího území vyložíme jakkoli. U nás se Home Credit snažil zapůsobit ve směru „nečernobílého“ vnímání Číny, a tak usiloval o „spolupráci“ s Karlovou univerzitou, posílal vedení Filozofické fakulty a rektoru UK Zimovi dopisy temného obsahu a vyhrožoval serveru Sinopsis předžalobní výzvou.
Kellnerovi lidé si už našli spolupracovníky, na které by se dala vztáhnout slova písně Michaela Kocába, že „prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají“. Takže bývalý šéfredaktor Respektu Vladimír Mlynář nám vykládá, jak nemáme Čínu vidět černobíle, expremiér Nečas blekotá o „dalajlamismu a pussyriotismu“, Zemanův tlumočník zakládá projekt Sinoskop a prezident Zeman se vrací z Číny Kellnerovým soukromým letadlem. Zemanův bezprověrkový kancléř Mynář sviští v době koronaviru letadlem do Číny vyjednávat s tamními papaláši (nevíme o čem), aniž o tom předem ví premiér, vláda a ministerstvo zahraničí. Proč by měli něco vědět, dočtou se to v novinách, ne?
Už můžeme jen nostalgicky vzpomínat na Havlovy výroky o „temných slušovických žilkách“. Jsme dál. Místo toho máme hebké hedvábné oprátky Made in China.
