Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ANALÝZA / Napůl kandidující nezávislý kandidát na prezidenta Robert Kennedy ml. a syn republikánského kandidáta na prezidenta Donalda Trumpa, kterého ten první podpořil, napsali názorový článek pro významný server The Hill. V něm vyzývají k jednání s Ruskem na základě jeho požadavků vůči Ukrajině v zájmu toho, aby se zabránilo třetí světové válce, která by byla nejspíš jaderná. Krom podléhání ruskému strašení je na něm zajímavá ještě naprosto obrácená analogie s karibskou krizí, kterou strýc Roberta Kennedyho řešil.
Čas od času se podobné argumenty objeví. S Ruskem bychom přeci měli jednat, protože to je jaderná velmoc, a pokud se rozzlobí, tak válka na Ukrajině skončí jaderným konfliktem. O tom, proč je tato pravděpodobnost naprosto mizivá, pokud by nedošlo k existenčnímu ohrožení Moskvy, jsme už psali. Ona apokalypsa měla ostatně nastat už několikrát a často byly hrozby zjevně absurdní.
Jaderné velmoci musí jednat
Začněme ale tou jedinou částí, která je v článku obou autorů pravdivá. Jaderné mocnosti by spolu nikdy neměly vést přímou válku a v případě, že to reálně hrozí, měly by spolu jednat. Také to, že Rusko své červené linie stanovilo už několikrát, ale nikdy na jejich porušení nereagovalo, neznamená, že je nemá vůbec.
Jenže to je asi tak všechno, co se autorům dá uznat. Když totiž například tvrdí, že přeci Rusko své požadavky dalo najevo jasně hned na začátku, jedná se o zjevnou lež. Putinovi nikdy zdaleko nešlo jen o neutralitu Ukrajiny. Před invazí měl požadavky na stažení NATO z celého východního křídla a dodnes podmiňuje už jen započetí mírových jednání splněním svých územních nároků.
Karibská krize jako poučení
Autoři článku argumentují výrokem Johna Fitzgeralda Kennedyho o tom, že jaderné velmoci nesmí být postaveny před volbu mezi ostudnou porážkou a jadernou válkou. Jenže tento výrok, který Kennedy pronesl v kontextu karibské krize, je naprosto vytržený z kontextu. V roce 1962 šlo o rozmístění jaderných hlavic na Kubě v bezprostřední blízkosti Spojených států amerických.
Na Ukrajině nikdy nikdo žádné jaderné zbraně rozmísťovat nechtěl a oněch asi šest tisíc vojáků, které NATO rozmístilo na východním křídle po okupaci Krymu a spuštění války na Donbase v roce 2014, by Moskvu opravdu nedobylo. V roce 1962 to byla naopak Amerika, která rozkázala zdrženlivost.
Ovládnout Kubu, ovládnout Ukrajinu
Kennedyho jeho generálové tlačili k tomu, aby situace využil a vyřešil „kubánský problém“ jednou provždy. Jinými slovy chtěli využít rozmisťování jaderných zbraní na Kubě jako záminky pro spuštění invaze a změnu režimu na ostrově na takový, který by byl vůči Washingtonu vstřícný. Kennedy to ke své cti tehdy odmítl. Řešil jen bezprostřední ohrožení. Natolik mu šlo právě o něj, že se zavázal, že Spojené státy se nikdy Kubu vojensky ovládnout nepokusí.
Putin ale činí pravý opak. Na Ukrajině nikdo nic, co by ani zdánlivě mohlo ohrožovat Rusko, nerozmisťoval. Rusko přesto spustilo svou agresivní válku, která nemá absolutně co dělat s jeho bezpečností. Pokud chceme používat analogii karibské krize, pak je Rusko tím, kdo by se měl vzdát plánů na ovládnutí Ukrajiny silou stejně, jako se Spojené státy vzdaly plánů na ovládnutí Kuby.
Provokovat ruského medvěda
Kennedy a Trump ml. ve svém článku tvrdí, že si v případě Ruska pleteme zdrženlivost a slabost. To, že Rusko doposud nenaplnilo své hrozby, podle nich je výrazem jeho umírněnosti. To je ovšem interpretace, která dává smysl, jen pokud budeme naprosto ignorovat jak způsob, jakým Rusko na Ukrajině válku vede, tak způsob, jakým už skoro tři roky jadernými zbraněmi hrozí.
Moskva používá harašení jadernými zbraněmi právě proto, že si dobře uvědomuje, že tím na Západě posiluje tu část politického spektra, která není otevřeně proruská, ale mluví o racionální deeskalaci. Je naprosto pochopitelné, že mnozí můžou takové stanovisko zastávat z důvodu upřímných obav. Nicméně jazyk použitý v jiných částech článku odhaluje, že Kennedy a Trump ml. prostě jedou v linii ruské propagandy.
Řečnicky se ptají, zda Spojené státy natolik stojí o ukrajinské nerostné suroviny, či o globální dominanci, že jsou ochotné tolik riskovat. To je narativ naprosto beze změny převzatý z Moskvy. Je vlastně dobře, že ten článek autoři napsali, protože je aspoň jasné, na co se v případě Trumpova vítězství připravit.
