Říkat, že za vším je třeba hledat ženu, není úplně přesné. Pokud jde o sympatickou Rusku, která vám dává najevo náklonnost a vy jste nějak významná osoba ze Západu, je třeba za tím hledat spíš KGB.
Sovětské zpravodajské služby totiž dokázaly šikovně využít prastaré lidské sklony. KGB nasazovala na objekty svého zájmu sexuálně atraktivní ženy, jejichž úkolem bylo svádět cizince. V KGB jim něžně říkali „vlaštovky“.
Operační technika, kterou vlaštovky používaly, se nazývala medová past a hodila se nejen pro nábor, ale také v případě, že bylo třeba určitou osobu ohrozit. Vlaštovkou se stávala krásná, okouzlující a inteligentní žena vybavená jazykovými dovednostmi. Vhodnými adeptkami byly divadelní a filmové herečky. Není ovšem pravda, že by v KGB bylo nějaké „vlaštovčí hnízdo“ jako zvláštní oddělení. Takové měla východoněmecká tajná služba Stasi.
V čem technika spočívala, si každý může snadno domyslet. Zdokumentování intimního kontaktu vyhlédnuté oběti s vlaštovkou se používalo k vydírání. Zveřejnění by znamenalo zkázu rodinného života i kariéry takového člověka. Pokud někdo takové věci provozoval v hotelovém pokoji, bylo to za přítomnosti skrytých kamer.
V knize „KGB – Poslední argument“ zmiňuje podplukovník Igor Atamanenko přednášku o „vlaštovkách“, která se konala na leningradské škole KGB. Generálmajor Leonid Kozlov tam mluvil o „konečné fázi“, když dotyčný už byl jaksi v nejlepším (aspoň si to myslel) a všechno bylo fotografováno nebo nahráváno na video.
Některé oběti těchto praktik jsou známé. Nábor francouzského velvyslance v Moskvě Maurice Dejeana (byl i velvyslancem v Praze) byl úplně jako z učebnice. Akce pod krycím názvem „Galant“ trvala tři roky a zapojila se do ní stovka operativců. KGB znala specifické vlastnosti francouzského padesátníka, věděla o jeho ješitnosti a pověsti záletníka, který nebyl proti tomu, aby se seznámil se zajímavými Moskvankami. KGB tedy nasadila Larisu Kronbergovou, méně známou sovětskou filmovou herečku, která měla posloužit jako návnada. Její filmová kariéra začala v roce 1954, rok předtím, než byla nasazena do akce na diplomata. (Hrála „charakterní a lyrické role“.)
Tak pak podle instrukcí KGB Francouze svedla. Všechno bylo ještě patřičně vylepšeno zvláštním divadelním efektem. Jistý bývalý kriminálník byl pověřen hrát roli manžela. Ten vpadl v kritické chvíli do bytu, vytáhl nahého velvyslance z postele, zbil ho a vyhrožoval velkým skandálem.
Vystrašený diplomat to všechno řekl generálu KGB Gribanovovi, kterého ovšem znal jako poradce vlády Gorbunova. Generál ochotně souhlasil, konflikt urovná a nic se nebude řešit na policii. Takhle ale vznikly „zvláštní vztahy“ mezi Dejanem a KGB, které tajné službě umožnily prostřednictvím velvyslance sdělovat nápady výhodné pro SSSR. Podle Igora Atamanenka se stalo právě na doporučení Dejeana, přítele francouzského prezidenta generála de Gaulla, že se Francie stáhla z NATO. Jiné prameny ale uvádějí, že všechno se kvůli přeběhnutí jednoho agenta KGB na Západ ještě docela včas provalilo a velvyslanec skončil. Poslední ponížení se mu dostalo od prezidenta, který na něj pohlédl ze své majestátní výšky a řekl: „Takže, Dejeane, ty ses prospal.“
Larisa Kronbergová zemřela v 88 letech v roce 2017. Dejean už v roce 1982.
Britský novinář Phillip Knightley, autor knihy „Druhá nejstarší profese – Špioni a špehování ve dvacátém století“, píše: „Každý Zápaďák, který přijde do Moskvy, ví, že se do jeho ložnice může dostat nějaká dívka, ale lidé se stále nechávají chytit… Myslím, že taková už je lidská povaha.“
