Kim Čong-un, vůdce Severní Koreje, a Vladimir Putin, vůdce Ruska. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Zatímco se zrychluje ruský postup v Donbasu, mimo pozornost hlavních médií Ukrajina přišla o polovinu území, které překvapivým útokem obsadila v ruské Kurské oblasti. Informace amerických zpravodajských služeb teď potvrzují přítomnost severokorejských vojáků právě v této části fronty.
Není pochyb, že původní plány počítaly s nasazením severokorejského kontingentu v oblasti okupovaného Donbasu. Zde také ukrajinské zdroje v říjnu ohlásily a jihokorejské připustily první severokorejské ztráty.
Nyní je však situace jiná. Kimovi „váleční otroci“ v počtu zhruba deseti tisíc jsou přítomni v Kurské oblasti, tedy na mezinárodně uznaném ruském území. A to s sebou nese pro Kreml, Pchjongjang i jejich západní napomahače či užitečné idioty samé výhody.
Nasazení mezinárodně sankcionovaných Severokorejců v Evropě by samozřejmě mělo být posledním budíčkem pro všechny západní „mírové spáče“. Oficiální sankce OSN proti vojenské spolupráci s KLDR jsou sice dávno porušovány obdobně jako řada jiných pravidel, která nikdo nevymáhá; dosud se tak ale dělo mimo evropské území.
Není pochyb o dlouholeté spolupráci mezi Severní Koreou a Íránem v oblasti vývoje balistických raket a o přinejmenším potenciální alianci obou darebáckých států při vývoji zbraní hromadného ničení. Jestliže však USA od Obamových dob usilovně mhouřily oči před íránskými zločiny a přečiny proti mezinárodním pravidlům, KLDR se tak říkajíc „vezla“.
Severokorejci pomohli též s vyzbrojováním armády Asadovy Sýrie před občanskou válkou i během ní, včetně dodávek ručních zbraní, protiletadlových prostředků, modernizace tankové techniky a „poradců“ z řad speciálních sil.
Jestliže však nevadila formálně zakázaná pomoc íránskému sponzorovi, proč by měl vadit syrský klient, kvůli jehož krutovládě zemřelo 600 000 lidí a rozsáhlé oblasti země byly „očištěny“ od sunnitských Arabů? Nebo kdo by řešil vojenskou spolupráci mezi KLDR a „prozápadní“ Etiopií? Koho to při sledování „úspěšných“ politik Baracka Obamy či Angely Merkelové sebeméně zajímalo?
Zelenskyj pomohl nepřátelům i „přátelům“
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 1. listopadu vystoupil s kritikou laxní západní reakce na přítomnost tisíců severokorejských vojáků v Evropě. Na jedné straně má Kyjev nesporně pravdu – nasazení Severokorejců na bojišti představuje vážné rozšíření konfliktu a definitivní zesměšnění „deeskalačních“ politik Bílého domu či Berlína, s nejrůznějšími „červenými čarami“, které si Západ výhradně sám uložil. Protistrana zjevně žádné červené čáry nemá a neuznává, což ovšem mělo být dávno jasné.
Na druhé straně ale musíme též konstatovat, že nekompetentní rozhodnutí Zelenského administrativy výrazně napomohla propagandistickému krytí eskalace ruské invaze.
Zelenského kancelář za cenu odvolání Valerije Zalužného z postu hlavního velitele „na sílu“ prosadila ofenzívní operaci v ruské Kurské oblasti. Zde bylo nasazeno až 30 000 ukrajinských vojáků, včetně nenahraditelných nových mobilních brigád se západní výzbrojí (pro kontext – Donbas brání zhruba 60 000 ukrajinských vojáků). Přitom se nepodařilo dosáhnout oslabení ruského postupu v Donbasu tím, že by Putin odsud stáhl útočící jednotky. Dokonce se nakonec ruský postup rekordně zrychlil.
Zatímco z politických důvodů pozdě vyhlášená ukrajinská mobilizace pokulhává, Zelenského kurské dobrodružství vedlo v kritickém okamžiku války k vyčerpání posledních záloh. Nyní se fronta v Donbasu de facto hroutí, přičemž právě zde chybí síly, které by mohly zpomalit nebo zastavit ruský postup. A od počátku bylo nesmírně pochybné, zda se okupované území v Kurské oblasti podaří udržet alespoň do konce roku, neřkuli do konce války.
Navíc Zelenského strategická chyba teď pomáhá Putinovi a jeho dobrovolným či faktickým spojencům na Západě i v propagandistické rovině.
„Severokorejci jen brání ruské území“
Putin a ti na Západě, kdo beztoho nemají v plánu usilovat o skutečné ukrajinské vítězství, dostali kvůli Zelenského umanutosti do ruky vítaný propagandistický klacek, kterým budou mlátit po hlavě údajné „alarmisty“. A tím je teze, že i když rezoluce OSN zakazují vojenskou spolupráci se severokorejským totalitním režimem, „koneckonců“ jeho vojáci Rusku „jen“ pomáhají vyhnat Ukrajince z okupovaného ruského území. A to prý není důvod k vážnému znepokojení. Jedná se přece o „obranu Ruska“. A pomoc s obranou vlastně Charta OSN povoluje…
Nejde zdaleka jen o to, co teď produkují samotné moskevské hnojomety. I když odcházející Biden a potenciálně nastupující Harrisová mohou být otevřeni přehodnocení neúspěšné ukrajinské politiky, na druhé straně izolacionista Trump, proruští Orbán s Ficem či sobečtí političtí rutinéři v Evropě, jejichž prototypem je zbabělec Scholz, budou argumentovat velmi podobně.
Zatímco Zelenskyj by rád využil severokorejské eskalace války k podpoření tlaku na přijetí Ukrajiny do NATO, sám pomohl odpůrcům vyrobit protiargumenty.
Severokorejský diktátor velmi stojí o to, aby před plánovaným konfliktem s Jižní Koreou jeho vojáci získali v Evropě bojové zkušenosti. Dokud Zelenskyj nenařídil útok u Kurska, jediný způsob, jakým toho mohlo být dosaženo, představovalo nasazení vojáků KLDR na okupovaném území Ukrajiny. A toto nasazení by se na mezinárodní scéně hájilo mnohem hůře, než když budou spojenci Moskvy bojovat na území, které mezinárodní společenství považuje za nesporně ruské.
Snad jedinou útěchou Zelenskému může být, že poslední volební kalkulace mírně favorizují Kamalu Harrisovou, zatímco v Berlíně stále více zpráv nasvědčuje předčasným volbám, které by přinesly sesazení Scholze.
Jestliže však zamýšleným cílem kurské ofenzívy mělo být „znovuzískání kontroly nad situací“, místo aby Ukrajina v defenzívě čekala na vyústění zahraničních politických procesů, které sotva dokáže ovlivnit, situace se nakonec ofenzívou ještě zhoršila.
Kyjevu teď nezbývá než čekat, zda americké a německé volby dopadnou v neprospěch jeho „takypřátel“ – a zda jejich případní následníci budou ochotni rychle jednat, aby zachránili hroutící se ukrajinskou východní frontu.
