Podpora Putina se podle všech důvěryhodných průzkumů pohybuje okolo 80 %. Radostné zvolání „Krym je náš“ stále ovlivňuje vztah Rusů k vládci Kremlu víc než rostoucí ceny potravin. Státní propagandistická mašinerie funguje naprosto dokonale. „Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že při propadu cen ropy na světovém trhu cena benzinu u ruských pump roste. Večer jsem se podíval na zprávy, tam mi pomocí různých grafů a expertů vysvětlili, že je to zákonité, správné a že to tak musí být. Najednou mi to přišlo úplně logické,“ řekl mi včera jeden ruský známý. Je vlastně velmi nespravedlivé, že za mistra propagandy je dosud považován Goebbels. Ruské televizní zpravodajství let 2014-15 ho nepochybně překonalo. Nepředstavitelný stupeň indoktrinace ruského obyvatelstva přitom nesvědčí o nedostatečné inteligenci průměrného Rusa. Naučte se rusky, dívejte se týden na ruské zprávy a najednou uvidíte svět jinýma očima.
Šéfredaktorka zpravodajství televize NTV Tatiana Mitkova v rozhovoru pro ruský Forbes bez okolků přiznala, že chodí do Kremlu na pravidelné porady, a chodí tam ráda. „Kdo potřebuje nějakou radu, tak ji tam vždycky dostane. My potřebujeme vědět, jak se tam (v Kremlu) dívají na tu či onu událost. Diváci přece musí být informováni o názoru vedení státu.“ Ta samá Mitkova přitom v lednu 1991 odmítla přečíst oficiální prohlášení obhajující vojenský zásah proti demonstrantům ve Vilniusu. Kdeže loňské sněhy jsou… Vloni Mitkova dokonce vrátila litevské státní vyznamenání za tento čin.
Stejně jako propagandu dokázalo současné vedení Kremlu skvěle využít své zkušenosti z KGB ke kontrole novinářů. „V Turecku sedí ve vězení desítky novinářů. V Rusku nic takového není, přesto je v Turecku nesrovnatelně větší svoboda slova než v Rusku,“ říká opoziční novinář Andrej Soldatov. „Psychologové“ z Kremlu vědí, že kombinace zastrašovaní a vysokých platů pro poslušné zaručují nebývalou efektivitu. V televizních diskusích, které se mimochodem pro jistotu téměř nikdy nevysílají živě, se ale objevují i opoziční názory. Jako například „proč už jsme dávno neposlali výsadkáře do Kyjeva, aby odstranili místní banderovce a fašisty od moci?“, na což moderátor odpoví „uklidněte se, Rusko dodržuje mezinárodní právo, tohle přece nejde“. Pokud je do televize přece jen pozván člověk s prodemokratickými názory, tak zásadně ve formátu 6+1, tzn. šest zastánců Kremlu a jeden zástupce opozice, který je ve studiu překřičen a pořad vzápětí sestříhán tak, že opozičník vypadá jako nesvéprávný koktavý moula.
Opoziční média existují, jejich dosah je malý. Jediný nezávislý televizní kanál Dožď je nepřetržitě šikanován. Jednou ho odstřihnou od kabelových sítí a televize vysílá jen na internetu. Pak mu zakážou vysílat reklamu, pak se se televize musí ze dne na den vystěhovat a několik dní vysílá z bytu. V podstatě všechna opoziční média mají na svém kontě jednu výstrahu za porušení mediálního zákona. Druhá výstraha fakticky znamená zákaz činnosti. Ruský venkov, což jsou v místním chápání všechna sídla menší než milion obyvatel, má jen mizivou šanci uslyšet nebo číst něco jiného než státní propagandu.
Zdražení potravin a snížení životní úrovně nepochybně již velmi brzy změní náladu ruské společnosti. Stát ale přesvědčí většinu lidí, že za všechno může Západ a fašistická chunta v Kyjevě. Prázdné peněženky lehce můžou zmobilizovat podstatnou část nespokojených obyvatel ne proti vlastnímu vedení, ale proti cizím nepřátelům.
Kirill Ščelkov
redaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu
