Drtivá většina Rusů vám dnes řekne, že nevědí o nikom, kdo by mohl Putina nahradit ve funkci prezidenta. Zajímavé je, že tento názor sdílí i velká část příznivců opozice. Po 15 letech Putinovy vlády se Rusové nemohou zbavit pocitu, že mezi téměř 150 miliony obyvatel jejich země se nenajde nikdo, kdo je Putinovi roven. Současná 85% podpora Putina je víc vyjádřením jeho osobní popularity než vyjádření naprostého souhlasu s jeho politikou. Existuje v Rusku kult osobnosti?
V Rusku nevisí na každém rohu obrovské portréty prezidenta, Vladimira Vladimiroviče neoslovují „náš vůdce“, média neoslavují prezidentovu neomylnost. Putinova popularita byla vždycky vysoká od samého začátku. Už v roce 2000 se v obchodech se suvenýry okolo Kremlu objevily kraslice s portrétem Putina. Už před 10-12 lety to někteří západní žurnalisté interpretovali jako příznaky kultu osobnosti a nechtěli slyšet o tom, že výrobek prodávaný pod názvem Putinova malovaná vejce Rusové opravdu nepřijímají jako sakrální předmět. Stejně jako bylo nesmyslné považovat za projev kultu osobnosti dnes již světově známý popěvek „Chtěla bych takového jako Putin, aby nepil a aby mě nebil“. Mimochodem, dívčí skupina, která se tímto hitem proslavila, se jmenovala Zpívající sborem, což byla narážka na první verzi Putinova svazu mládeže pod názvem Jdoucí spolu. Dnes se to ani nechce věřit, ale Komsomolská pravda tehdy zveřejnila anekdotu o tom, že moskevské prostitutky na Putinovu počest založily hnutí Ležící vedle, a bulvární Express Gazeta dokonce psala o tom, že ruský prezident má v posteli tolik energie jako jaderná elektrárna. To byly ještě dozvuky svobodných 90. let. Pak legrace skončila. Později ruská média pravidelně publikovala důkazy o tom, že Putin je „pořádný chlap“, nepřekonatelným opusem tohoto žánru byl Putin letící oblohou máchající přilepenými křídly, aby ukázal tažným jeřábům cestu na jih.
Během své prezidentské a premiérské kariéry Putin s převahou vyhrál každé volby. Jeho poradci již před 15 lety vymysleli zdánlivě absurdní předvolební strategii. Putin se nikdy neúčastní žádných předvolebních debat. V Evropě nebo v Americe si takovou taktiku asi nedovedeme představit, ale v Rusku bezvadně funguje. Tento přístup pomohl vytvořit ve veřejnosti dojem, že Putin je mimo konkurenci. Prostě Putin je jenom jeden, a ten nemá čas na diskuse s nějakými trpaslíky. Opozice má do televize minimální přístup, prezidentovi podřízení snad záměrně vždy působí bezbarvým dojmem. Putin nemá konkurenci a tečka. Putinova pozice je neotřesitelná, i když se nejedná o kult osobnosti stalinského nebo Kim Ir-senova typu.
V Rusku však dnes mají jiný kult. Kult ruského národa. Denně slyšíte, že ruský národ je poslední nadějí lidstva tváří v tvář kulturně a morálně degenerované Gayropě (běžně používané synonymum slova Evropa). Dále, že ruský národ je statečný a neporazitelný a poradí si s fašismem i sankcemi. Tyto teze o vyvolenosti jednoho národa vyvolávají strašné vzpomínky na evropskou minulost. Bylo by snad lepší, kdyby si místo toho kultu Rusové pěstovali starý a prověřený kult osobnosti.
