Slovenský prezident nahrál video, v němž se postavil před občany Slovenské republiky a jasně jim sdělil, že navzdory náladám, které jsou ostře proti uprchlíkům, on podporuje vládu v plnění spojeneckých závazků vůči Evropské unii. Zdůraznil, že Slovensko má povinnost pomoci zejména Rakousku, kterému je třeba v návalu uprchlíků odlehčit. O uprchlících řekl, že jsou v těžké situaci a že jsou to lidé, kterým je třeba pomoci. Podívejte se na celé Kiskovo video:
A zde přinášíme přepis Kiskova projevu v češtině:
„Minulý týden se v obci Gabčíkovo konalo místní referendum o dočasném umístění utečenců v zařízení na území obce. Skončilo nepřekvapivě jednoznačným zamítavým výsledkem. Myslím, že se moc nespletu, když řeknu, že v této době by podobné referendum skončilo s podobným výsledem v kterékoliv jiné obci nebo městě na Slovensku. Takové jsou převládající nálady. Obavy a strach, přesvědčení, že nás se to netýká, argument, že máme i bez toho dost vlastních starostí a problémů.
Je zodpovědností vlády, jak bude v této věci dále postupovat. Ale chci říct úplně jasně, že v plnění závazků, které naše vláda v této věci převzala, má moji plnou podporu. Slovensko by nemělo být na konci států Evropské unie v počtu utečenců, které jsme ochotni přijmout. V případě utečenců, které vláda plánuje umístit v Gabčíkovu, jde navíc o dočasný pobyt a jde o symbolickou pomoc našemu partnerovi a sousedovi, Rakousku, které pomáhá, tak jako to dělá poslední desetiletí a kam se i od nás v minulosti uchýlily desetitisíce lidí.
Myslím, že výsledek referenda, který by byl podobný kdekoliv na Slovensku, je důsledkem mnohých chyb, které se staly. I v naší domácí debatě na Slovensku. A myslím, že je nejvyšší čas, abychom se všichni lidé zodpovědní za řízení státu – i ti, kteří se o řízení státu budou zanedlouho ucházet ve volbách – jasně řekli slovenské veřejnosti: Budeme státem, který postaví na své hranici zeď, a budeme teoretizovat o tom, co by měli udělat jiní? Anebo se budeme na společných rozhodnutích i podílet a vezmeme na sebe i část své zodpovědnosti za naši Evropu při ochraně hranic Evropy, ale i tady uvnitř Evropské unie, kde se už utečenci uchýlili v ohrožení holého života?
Přestaňme vyvolávat dojem, že to, co můžeme udělat a co se od Slovenska jako od partnera v Evropské unii očekává, tedy aktuální pomoc s malou částí utečenců a dočasně několika stovkami přemístěnými z Rakouska, že tím se na Slovensko valí bezpečnostní, kulturní nebo sociální katastrofa. Protože to není pravda. Nemá smysl, abychom se obraceli na lidi, kteří vyvolávají strach záměrně. Protože i takoví jsou, není jich málo a ve svobodné zemi a v éře internetu mají dostatek možností šířit obavy, strach i nenávist. Oni nejsou proti utečencům. Strach a nenávist je jejich program. A je čas mezi tímto programem strachu a nenávisti a všemi ostatními udělat jasnou čáru.
Na druhé straně neodsuzujme, prosím, lidi, kteří mají jen obavy z neznámého. Mnohokrát jsou jejich jedinou informací výroky, mnohokrát výroky právě politiků, o utečencích jako o utajených teroristech. Anebo, tak jako v Gabčíkovu, lidi nemají dost informací a nikdo s nimi seriózně nemluví.
Dokážu pochopit i to, že si v takové atmosféře lidi, kterým se u nás těžko žije, řeknou, že my tady máme jiné starosti a nepotřebujeme další. Ale většina z těch, kteří k této věci mluví v parlamentu nebo v médiích, a to především politiků, velmi dobře ví, že přijetím svého malého dílu utečenců a dočasnou pomocí Rakousku neohrožujeme naši zem, ani naši bezpečnost. Že mezi tisíci lidmi z jiných kultur a jiných etnik, kteří přišli na Slovensko v průběhu posledních 25 let a dnes tady žijí a pracují, není ani vyšší kriminalita, ani jiné ohrožení. A to, o čem mluvíme dnes v souvislosti s úlohou Slovenska v této utečenecké krizi, jsme schopni zvládnout.
Na Slovensku jsou ale samozřejmě i lidé, kteří chtějí pomoct jiným lidem při jejich útěku od jisté smrti anebo každodenního násilí. Myslím, že rozumem si uvědomují, že nepomůžou každému. Není to možné. Ale srdcem jsou přesvědčení, že když můžou pomoct aspoň někomu, jsou připraveni to udělat. Chci jim poděkovat. Protože takový rozum a takové srdce je něco, co ke Slovensku patří a co naší zemi prospívá.“
Poznámka editora Svobodného fóra:
Jako český občan se cítím zahanben srovnáním postojů a výroků českého prezidenta Miloše Zemana s postoji slovenského prezidenta Andreje Kisky ke stejnému tématu. Je jasné, že uprchlíci představují vážný problém. To ale neznamená, že máme zrazovat naše principy, naše spojence v Evropské unii a že máme v důsledku zradit i étos, na němž stojí celý polistopadový vývoj naší země.
Jsem přesvědčený, že státník nemá chodit na ulici, aby si poslechl, co má říkat národu. Zodpovědností skutečného státníka je, aby uměl lidem říci i to, co jim není příjemné. Protože v té chvíli skutečně naplňuje svoji vedoucí roli a ukazuje, že umí dostát své zodpovědnosti za stát a za cestu, kterou se ubírá společnost. Moc bych si přál, aby naším prezidentem nebyl vulgární a populistický Miloš Zeman, ale aby jím byl Andrej Kiska. Kiskovo prohlášení naplňuje moje představy o státníkovi, jak jsem si je tvořil kupříkladu při četbě knihy Johna Fitzgeralda Kennedyho Profily odvahy. Kennedy zdůrazňuje, že úkolem státníka je jít pro podstatnou věc i proti vůli a tlaku veřejnosti. V té chvíli je totiž skutečným státníkem.
Pavel Šafr
[ctete]15123[/ctete]
