V našem mediálním prostoru už – s výjimkou kremlobotů v diskusích pod články – více méně nikdo nešíří nesmysly o tom, že Putinovy zákony proti neziskovým organizacím jsou jen kopií amerického zákona FARA.
Tématem jsem se podrobně zabýval v textech „Jan Schneider a ruské mýty o neziskovkách“ (a v následné polemice s Janem Schneiderem), „Manipulace Petra Žantovského o špionech“, „Vladimir Putin usvědčil ze lži sebe i své stoupence“ a „Kremelské ozvěny Petra Žantovského“. Nově se této problematice věnovali Miroslava Pavlíková a Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v případové studii „Komparace zákonů o zahraničních agentech: případ USA a RF“. Pro stručné připomenutí postačí ocitovat abstrakt studie, jejíž závěry se shodují s mými:
„Článek se zabývá zákonem o tzv. zahraničních agentech v Ruské federaci. Zákon je srovnáván s americkým zákonem FARA prostřednictvím přístupu „the most different”. Z výstupu komparace vyplývá, že oba zákony jsou v praxi diametrálně odlišné, přičemž ruská verze je používána k politickému tlaku, stigmatizaci a odvetným reakcím.“
Závěr tedy je jasný: každý, kdo hovoří o potřebě přijmout proti neziskovým organizacím obdobu amerického zákona FARA, aby musely oznamovat, od koho pobírají peníze a aby musely své materiály opatřovat pojmem „zahraniční agent“, nestydatě manipuluje. Americký zákon se vůbec neziskovými organizacemi nezabývá a hledí si politického lobbingu zejména ze strany států. Manipulativní i je použití pojmu „zahraniční agent“, protože v našem postsovětském kontextu budí konotace se špióny. Příznačně tento pojem používá Rusko.
Mimochodem, Česká republika má aktuálně zaregistrovaného pouze jediného zahraničního zástupce, totiž ministerstvo zahraničních věcí (do 31. 12. 2017 byla v přehledu vedena i kancelář prezidenta ČR, ačkoli by objektivně měla být evidována pod Ruskou federací).
Ukažme si na dvou aktuálních případech, jak ruský zákon opravdu funguje.
Saratovské sdružení diabetiků SROOBISD
Tato zcela dobrovolnická organizace byla založena koncem osmdesátých let. Pomáhala diabetikům v letech 2002–2012, když nebyl dostupný ani domácí, ani dovozový inzulin, v současnosti zajišťuje testovací proužky do glukometrů a opět řeší problémy s nedostatkem inzulínu a antidiabetik. Členové organizace pracují naprosto zdarma.
Organizaci vloni udal Nikita Smirnov, student medicíny, vedoucí studentského štábu na podporu Putina v Saratově. Ten poslal na prokuraturu podání, protože prý četl někde na internetu, že asociace pobírá peníze ze zahraničí.
„Expertem“, který pro soud vypracoval negativní hodnocení, byl doktor historických věd a člen strany Jednotné Rusko Ivan Konovalov. Uvedl údaje z nejmenované databáze, podle které organizace SROOIBSD v letech 2014–2016 obdržela od ruských „poboček zahraničních farmaceutických společností“ 645,5 tisíc rublů a vynaložila je na výstavy, soutěže a konference pro diabetiky.
Konovalov v posudku dále napsal: „Saratovská společenská organizace invalidů-diabetiků předává zahraničním partnerům informace o takzvaných „bolavých místech“ regionu, zejména v oblasti poskytování zdravotní péče obyvatelstvu. Tyto informace mohou být využity k podněcování protestních nálad ve společnosti.“
Týž Konovalov ostatně vypracoval i posudek na další organizace, které byly označeny jako „zahraniční agenti“. Byly to nezisková společnost „Socium“, která se zabývala bojem s infekcí HIV, sociologické „Centrum sociální politiky genderového výzkumu“ a ekologické sdružení „Partnerství pro rozvoj“. Všechny tyto organizace se musely samy rozpustit, protože se dostaly do extrémních finančních potíží a státní orgány s nimi odmítly spolupracovat.
Prokuratura podala žalobu, v polovině ledna začal soudní proces, který stále ještě probíhá. Při soudním jednání 28. dubna 2018 soudkyně vyloučila Konovalova jako znalce a pověřila vypracováním posudku znaleckou společnost. Expertiza má být hotova do 28. května. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že organizace je už půl roku zcela paralyzována.
Meziregionální odborový svaz Dělnická asociace (MPRA)
Petrohradský městský soud 10. ledna 2018 nařídil likvidaci nezávislých odborů MPRA, jedné z největších organizací na severozápadě Ruska, která od roku 2006 hájí zájmy především zaměstnanců v automobilovém průmyslu (mimo jiné ve společných závodech VW a Škody Auto v Kaluze a Nižním Novgorodě). Podnětem k zákazu byla prověrka městské prokuratury, která prohlásila, že odborový svaz MPRA provádí politickou činnost, sbírá podpisy s cílem změnit existující zákonodárství a je financován ze zahraničí.
Odborová organizace totiž získala finanční prostředky od mezinárodní odborové asociace IndustriALL Global Union a použila je na vzdělávání. Podle stejné logiky by tedy muselo být za „zahraniční agenty“ prohlášeno dalších devět ruských odborových organizací, které jsou rovněž členy této mezinárodní asociace.
Letošního 31. března napsal Alexej Etmanov v článku „Ruské odbory spadly pod zákona o zahraničních agentech“ na serveru Rambler.ru velmi výstižně: „Likvidace MPRA znovu demonstrovala univerzálnost zákona o zahraničních agentech, který je široce využíván k boji s občanskými sdruženími, která nejsou pod kontrolou státu. Díky svévolnému výkladu pojmů ‚politická činnost“ a ‚financování ze zahraničí‘ lze zákon využít prakticky proti kterékoli neziskové organizaci, od velkého dobročinného fondu, jako je třeba ‚Dynasty‘, po místní myslivecký a rybářský spolek.“
Shrnutí
Z obou těchto případů lze vyvodit jediný závěr – pokud u nás někdo volá po zákoně proti neziskovým organizací, údajně podle amerického vzoru, jedná zcela po vzoru Kremlu a chce u nás instalovat totální kontrolu celé společnosti. Je paradoxní, že nejvíce jej prosazuje právě Okamurova takzvaná Strana přímé demokracie, jejíž název je naprostým výsměchem, porovnáme-li jej se skutečným konáním tohoto podnikatelského projektu. Uvedené příklady z Ruska umožňují se stoprocentní jistotou předvídat, kam nás tento posluha Kremlu se svým protektorem na Hradě a dalšími ve skutečnosti hodlají zavést: do „ráje“ přímé demokracie s heslem „Shut up!“ na vstupní bráně.
