Václav Klaus je v útocích na liberální demokracii pilný a důsledný. Kromě projevu na konferenci pořádané Českým rozhlasem stačil ještě mluvit na semináři v pražském Obecním domě. Tam představil svou novou knihu Třicet let cesty ke svobodě, ale i zpět a pokračoval v šíření svých klišé.
Nic nového se od exprezidenta a Zemanem čerstvě vyznamenaného laureáta už asi nedovíme. Přidává však na seznam údajných nepřátel svobody další jména.
Tak jsme se třeba dozvěděli: „Zásadní úkol naší doby je ubránit parlamentní demokracii před Milionem chvilek a podobnými zhoubnými jevy a udržet národní stát.“
Odhalil, že tu existují „druhá nebezpečí“ ohrožující celou západní civilizaci: „Je to pseudoliberální uvažování progresivistů, agresivní rovnostářství, agresivní zelenost a multikulturální posedlost evropských elit, která má za cíl rozbití evropských států, kultury a civilizace.“
Profesor Klaus je tady stejně myšlenkově bohatý jako gymnazista Ovčáček. Tedy vůbec.
Už na konferenci pořádané Českým rozhlasem naznačil, v čem je tady na Východě jakási naše vyvolenost: „Prožitek komunismu nás vybavil zvýšenou mírou senzitivity na nejrůznější prvky oslabování svobody, demokracie, volného trhu a národní suverenity ve srovnání s tím, jak to cítí země západní a jižní Evropy, které komunismem neprošly.“
Abychom se více zastavili aspoň u jednoho tvrzení, je opravdu pozoruhodné, když se podíváme na naši současnou situaci, tvrdit, že máme nějakou zvýšenou citlivost na oslabování svobody. Desítky procent lidí u nás mají tuto citlivost dost sníženou, a to včetně samotného Klause.
Zvýšenou citlivost v této otázce rozhodně neprojevuje on sám, který podrobuje zdrcující kritice západní země, zatímco řádění současných režimů v Rusku a Číně u něj emoce příliš nevyvolává. Protože tamní situace je poměrně dost známá, musí samozřejmě občas utrousit něco o tom, že to tam jistě neodpovídá našim standardům, ale jinak je jeho náklonnost k autoritářům dost zjevná.
Skutečný stoupenec svobody nejezdí na ostrov Rhodos, kde setkání užitečných idiotů pořádá agent KGB Jakunin. Ten Jakunin, který je bývalým šéfem ruských státních železnic a je blízký spolupracovník Vladimira Putina. Jakuninovo jméno se nachází také na sankčním seznamu USA a Austrálie. Stoupenec svobody se zastává pronásledovaných demokratů v Rusku a Číně a na dalších místech a protestuje, když se cizí mocnosti pokoušejí pronikat do institucí naší země. Jenže místo toho se za suverenitu bojuje proti zlé Evropské unii. Stoupenec svobody si nepřevezme od Putina Puškinovu cenu, protože brát si metály od autoritáře pronásledujícího vlastní občany je svrchovaně trapné.
Václav Klaus je také jedním z produktů globalizace, kterou jinak tolik kritizuje. Je jedním z létajících profesorů, kteří se přemísťují po planetě mezi klimatizovanými sály, odkud pronášejí svá kázání o úpadku tradičních hodnot, křísí nacionalismus 19. století a s dojetím brání tradiční rodinu, především ovšem slovně. Koalici uzavřou tihle lidé s kýmkoli, pokud s nimi bude sdílet boj proti otevřené společnosti. Budou se odvolávat na lid, kterým ve skutečnosti pohrdají, a bojovat proti elitářům, kterými jsou ve skutečnosti oni.
Mesiášský komplex, to je hrozná věc. Úplně to lidskou osobnost zdevastuje a promění jedince v tragikomickou figuru.
