NÁZOR / Pokud si někdo zoufá nad stavem západní civilizace, možná už uvidí světélko na konci tunelu. Václav Klaus se stal jedním z patronů deklarace, která prý Evropu upozorňuje na její kořeny. Pokud se do té deklarace podíváme, není tam ale celkem nic jiného než obecné fráze, které si každý může nakonec vysvětlit po svém. Samotná Klausova praxe spíše ukazuje člověka, který má zálibu v autoritativních režimech, které na lidské svobody a rozvoj společnosti příliš nedbají.
Dalšími „patrony“ jsou profesor psychologie Jordan Peterson a argentinský prezident Javier Milei.
Co se v dokumentu dočteme?
„Jsme znepokojeni tím, jakým směrem se západní civilizace ubírá. Přestože v současné době působí mocné ideologicko-politické síly, které se chystají tuto civilizaci zevnitř zničit, jsme přesvědčeni, že mnohé z jejích výdobytků mají stále potenciál sloužit jako vodítko pro spravedlivou, mírovou a prosperující budoucnost celého lidstva,“ praví autoři.
„Myslitelé řeckého a římského starověku, stejně jako židovsko-křesťanské učení o stvoření člověka k obrazu Božímu a jeho sekularizace ve věku osvícenství, stanovili, že všichni lidé jsou obdařeni rozumem, a tudíž svobodní ve svém myšlení a jednání, a tudíž odpovědní za to, co dělají. Univerzální rozum je tím, co lidstvo spojuje a vede k uznání každé lidské bytosti jako individuální a jedinečné osoby s důstojností a nezadatelným právem na sebeurčení svého života. Naproti tomu identity založené na skupinové příslušnosti (rasové, genderové, náboženské či jiné) lidstvo rozdělují a vedou k potlačení individuální svobody a důstojnosti,“ píše se tam.
Pak jsou tam vyjmenovány „výdobytky“ západní civilizace: zrušení otroctví, vymýcení rasismu a kmenové příslušnosti, rozvoj vědy a právního státu, vytvoření svobodných trhů a nasazení kapitálu (kapitalismu), účinná ochrana před životními riziky. Podle autorů jen sociálně-ekonomický řád spontánně vyrůstající z individuálních svobod v právním státě přináší materiální pokrok a ochranu životního prostředí.
To je všechno hezké a celkem by s tím souhlasil zřejmě skoro každý. Jenže v tom je právě ten problém. Nedozvídáme se dále nic o praktických podrobnostech, jak by se taková společnost měla zařídit. V podstatě se jedná o takový kýč, který se bude líbit, je neškodný, každý si v něm najde potvrzení svých názorů.
Větší představu o konkrétním provádění bychom snad mohli získat, když se podíváme na sympatie k modelům společnosti, k jejichž vůdcům má Klaus zvláštní náklonnost. Byl to třeba jugoslávský prezident Slobodan Miloševič, který byl postaven před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) kvůli obviněním z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy.
Slabost má Klaus pro ruského vůdce Vladimira Putina, který by před mezinárodní tribunál na základě mezinárodního zatykače měl zamířit také. Blízký je mu maďarský premiér Viktor Orbán, který nastolil v Maďarsku zkorumpovaný režim kolaborující s putinovským Ruskem. Byl jedna ruka s bývalým slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem, který byl známý svým autoritativním přístupem, jenž zahrnoval centralizaci moci a potlačování opozice.
Exprezident dospěl tak hluboko, že volil SPD Tomia Okamury. Tento politický vůdce sice hlásá přímou demokracii, ale v jeho vlastním útvaru není vnitrostranická demokracie fakticky žádná. Klaus býval hostem německé politické strany AfD, jejíž poslanci přijímali od Ruska peníze v hotovosti, aby žalovali vlastní vládu, protože chtěli zabránit poskytování vojenské pomoci bránící se Ukrajině.
Klaus také varuje před „human-rightismem“, tedy ideologií, kterou si sám ve své mysli zkonstruoval, aby ji mohl potírat. Podle něj nahrazuje občanská práva pozitivními „lidskými“ právy, což podle něj potlačuje občanská práva. Vidí v tom činnost temných „globalistických“ sil. Pak samozřejmě nemá problém s obrovským porušováním lidských práv v Číně, protože obchod je na prvním místě a peníze nesmrdí. S Čínou samozřejmě obchoduje na světě skoro každý, jenom není jasné, proč by se to mělo ještě navíc doprovázet servilním postojem a podlézavosti.
Když si k obecným a líbivým frázím nějaké deklarace přidáme pohled na životní praxi Václava Klause, vidíme, že tady žádný zdroj živé vody pro obnovu Evropy a Západu skutečně nenajdeme. U lidí tohoto typu si nemůžeme být jistí, jestli by nás v nějakém v klíčovém okamžiku všechny neprodali, aby se nenarušilo obchodování, jejich vlastní pohodlí a neskonale vznešený obraz, který si vybudovali sami o sobě.
Spojení s Jordanem Petersonem, který se stal guruem mnoha konzervativců, je příznačné.
„Myšlenka, že jsme se ocitli v kulturní válce, se stala rétorickou samozřejmostí. Jak vážná je tato válka?“ položil si Peterson otázku. „Je natolik vážná, aby se zvýšila pravděpodobnost, že Rusko bude řekněme motivováno k invazi a potenciálnímu zneškodnění Ukrajiny jen proto, aby udrželo patologický Západ mimo tuto zemi, která je klíčovou součástí historicky ruské sféry vlivu?“ pokračoval dál.
Kdyby snad váhal, což se nezdá, Klaus mu to jistě vysvětlí. Podle exprezidenta za válku na Ukrajině mohou hlavně Spojené státy americké a Evropská unie. Jak jinak, když se ještě neobrodily dle Klausových představ.