Donald Trump FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Fanoušci Donalda Trumpa nyní prožívají značné zadostiučinění. Konečně k němu budou moci opět vzhlížet do Bílého domu, což pozvedne jejich vlastní všední životy. Pokud jde o různé bývalé nebo méně významné politické veličiny, berou to jako potvrzení svého kursu. Nikdo z těch, kdo oslavují, nemá žádný problém s tím, že Trump se pokusil o volební podvod a udržet se u moci v rozporu s ústavou. To je jenom taková drobnost. Pokud na to někdo poukáže, dozvíme se, že „libtardi“ a „lepšolidi“ a „morální majáci“ kvičí. Zdá se, že místo nového světového řádu nastane spíše velký světový neřád, kdy podvod a lež budou normou.
Dalšího „malého vítězství Institutu Václava Klause“ se dočkal exprezident, po kterém se jeho instituce jmenuje. Ten rovněž nijak neprotestuje proti tomu, že se moci v Americe chopil podvodník, ale zkritizoval ekonoma a nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze. Ten si dovolil napsat cosi o nebezpečí Trumpovy a Muskovy ekonomiky, a pan profesor nesouhlasně podtrhuje a pozvedá obočí.
„Šokující – ale přímo symbolické – je jeho tvrzení, že ,síla Ameriky je ve vědě a technologii, kterou chtěla Harrisová podporovat a kterou chce Trump škrtat‘. Já jsem si vždycky – v souladu s ekonomickou vědou – myslel, že síla Ameriky je v její svobodě, v jejím spoléháním se na trh, v jejím nespoléhání se na stát a jeho byrokracii,“ soudí Klaus.
„Říci, že Trump ,obhajuje rentiérský kapitalismus, který je vhodný jen pro Muska a další bilionáře‘, není důstojné nositele Nobelovy ceny. To mají říkat hloupí pisálkové a naivní politici. Nikoli nobelista z newyorkské Kolumbijské university,“ dokončuje Klaus myšlenku. Že je Trumpova výhra dalším stadiem oligarchizace politiky, je ale fakt a Klaus s tím nic nenadělá.
Josef Mašín poctil v den inaugurace 20. ledna Parlamentní listy poskytnutím rozhovoru. Tomu také uchopení moci podvodníkem nevadí a chválí si, jak teď začnou rázné čistky.
„Z nejdůležitějších nových sekretářů jmenovaných Trumpem, kteří by mohli být nápomocni při očistě zkorumpované Bidenovy administrativy, je nutné jmenovat Petea Hegsetha za ministerstvo obrany, Pam Bondiovou za ministerstvo spravedlnosti, Kashe Patela za Federální úřad pro vyšetřování (FBI), Johna Ratcliffa za Ústřední zpravodajskou službu (CIA) a ředitelku národní rozvědky, bývalou demokratickou členku Kongresu a kandidátku na prezidentku za Demokratickou stranu Tulsi Gabbardovou,“ vyjmenovává Mašín kandidáty na vysoké funkce, kteří vzbuzují v soudných lidech dost hrůzu, a to nejen v táboře demokratů.
Historik Timothy Snyder porovnal Trumpovy nominace s těmi v minulosti za bývalých prezidentů, kdy byli kandidáti odmítnuti jako nezpůsobilí kvůli mnohem menším prohřeškům. Pete Hegseth má podle něj „nulové znalosti, zkušenosti nebo kvalifikaci pro řízení ministerstva obrany… Jeho programem, soudě podle jeho knih, je ignorovat zahraniční nepřátele, zpolitizovat ozbrojené síly a vést ,svatou válku‘ proti Američanům“. Krom toho je tu sukničkářství a nadměrné užívání alkoholu, „podplatil ženu, která podala policejní oznámení, v němž ho obvinila ze sexuálního napadení za okolností, které podle jejího vyjádření silně naznačují užití znásilňující drogy“.
Snyder dál upozorňuje, že Hegseth musel „kvůli nekompetentnosti a opilosti odstoupit z obou skupin na obranu práv, které vedl. Pravidelně musel být fyzicky odnášen z akcí, protože byl příliš opilý… V jednom případě mu museli zabránit, aby se připojil ke striptérkám na pódiu.“
„Projevoval také naprostou finanční a rozpočtovou neschopnost. V této souvislosti stojí za zmínku, že ministerstvo obrany má největší rozpočet ze všech vlád v historii,“ dodává historik.
Tulsi Gabbardová nemá žádnou kvalifikaci pro funkci ředitelky národních zpravodajských služeb. V zahraničí je známá jako stoupenkyně dvou nejnásilnějších diktátorů na světě, Bašára Asada a Vladimira Putina. Jako kongresmanka soustavně omlouvala Asada, jehož režim zabil něco kolem půl milionu lidí. Opakuje různá tvrzení ruské propagandy. Ruská média o Gabbardové mluví jako o „soudružce“ a „přítelkyni“ a „naší agentce“.
Pam Bondiová se snažila ospravedlnit Trumpův pokus o zvrácení výsledků voleb. Jako floridská generální prokurátorka přijímala luxusní výhody od příslušných stran v případech, které posuzovala. Ve funkci také nevedla řízení proti Trumpově univerzitě poté, co politická skupina, která ji podporovala, obdržela šek, nezákonný dar, od Trumpovy nadace podepsaný Trumpem. Jako lobbistka zastupovala ruského správce peněz odsouzeného v Kuvajtu a působila jako zástupkyně pro styk s veřejností katarské vlády.
Pak lze pokračovat, ale jako ukázka toho, kdo má podle Mašína být nápomocen „při očistě zkorumpované Bidenovy administrativy“, to snad stačí.
Josef Mašín ještě stačil poznamenat další pozoruhodnost: „Peníze přislíbené Kyjevu Bidenem, které Amerika nemá, jsou částí obnosu, který byl zahrnut do Bidenova rozpočtu a schválen i republikány. Amerika si je bude muset půjčit. Doufám, že Trump s Muskovou podporou bude vzdorovat nátlaku amerických oligarchů, i těch republikánských. Jsem si jist, že Trump upozorní Zelenského na skutečnost, že Amerika není připravena k financování další války mezi Ruskem a Ukrajinou.“
Na koni je pochopitelně i Daniel Sterzik, který píše pod jménem Vidlák. Jeho „myšlenky“ přinesl dezinformační web Prvnizpravy.cz. Vidlák se taky těší, s kým se za nových poměrů zatočí.
„Ono je to ještě mnohem horší, než si Český rozhlas myslí. Nejenom že si Trump tyto ,dezoláty‘ pozval na inauguraci, ale on je teď nejspíš bude podporovat, aby se ve svých domovinách chopili moci. Takže být Českým rozhlasem, začal bych rychle měnit rétoriku, protože by se za chvíli mohlo stát, že bude zrušen bez náhrady. Zatím jim, zdá se, nedochází, že už nejsou na delší straně páky, jako tomu bylo za Sorose a Bidena,“ blouzní osoba budící obvykle dojem, že píše z nějakého sklepení v Kremlu. Ale ne, tvoří tady za Rakušanovy cenzury a řádění plukovníka Foltýna, kdy je prý ohrožena svoboda slova.
Petr Hájek na svém Protiproudu pojal 19. ledna Trumpův nástup jaksi z duchovní stránky. Celý Západ považuje za velkou věznici a z tohoto hlediska je pro něj Trump součástí systému, jen snad takovou lepší.
„Zítra má nastoupit nový ředitel věznice. Už s předstihem proto začal velký úklid. Mafiáni se začínají tvářit jako oběti. Narychlo si ještě přikrádají, protože kdo ví, co se stane třeba v cele Česká republika na podzim. A poníženě slibují řediteli ještě vyšší desátky z krvavých daní. Bude mu to ale stačit? Bude ho to vůbec zajímat? Vlastně nikdo nic neví. Samé dohady. Jisté je pouze to, že v centrále nebude nic jako dosud,“ předvídá bývalý muž Klausova Hradu.
Motiv msty a čistek není pochopitelně blízký jen zdejším myslitelům, ale inspiraci mohou čerpat od svých zahraničních idolů, třeba Viktora Orbána.
„Když v roce 2016 poprvé vyhrál Donald Trump, demokraté utekli do Bruselu. Nyní se děje totéž: George Soros prohrál bitvu v Americe. Ameriku osvobodil Donald Trump. Proto nás Evropany nyní čekají velmi těžké časy a my máme jediný cíl: vytlačit je z Bruselu. Musíme je posadit na loď a poslat je domů do Ameriky. Pokud to neuděláme, pak se Brusel stane novým Washingtonem, pak se bude v Bruselu prosazovat politika amerických demokratů, a to je proti zájmům Evropanů a Maďarů,“ píše Orbán na svém Facebooku.
Není jasné, koho myslí tím „my“, kdo bude nějaké Američany „vytlačovat“ z Bruselu a posazovat je na loď. Zato nám vysvětluje, jak „poslanci Evropského parlamentu, bruselští úředníci, vážní činitelé, kteří mají přístup k Georgi Sorosovi, jsou podplaceni a pravidelně přijímají zástupce Sorosovy sítě“ a „tuto skandální situaci je třeba ukončit a hlavně finanční prostředky získané z Bruselu jednoduše vzít zpět“. Po tom volá Orbán, hlava maďarské kleptokracie.
Nakonec pak mezi explozemi infantilního i potměšilého trumpismu působí jako střízlivý myslitel Lubomír Zaorálek. „Trump s námi jedná jako s nesvéprávnými fracky. To si necháme líbit?“ ptá se místopředseda SOCDEM. Nejen to, některým se to v duchu zvláštního masochismu líbí, protože mají pocit, že jsou na správné straně a utrpí jakési „elity“, neomarxistické, levicové, woke a tak dále. Že z toho trumpovci nebudou nic mít, jen pocit, že sousedovi chcípla koza, jim nevadí.
V podstatě je to kriterium jednoduché. Pokud je někdo spokojen, že se hlavou velmoci stal člověk, který lhal o výsledku voleb a pokoušel se ho zvrátit, který si chtěl nechat dodatečně „najít“ hlasy a vyhrožoval kvůli tomu a který se celé hodiny nepokusil zastavit jím samotným poštvaný dav útočící na Kapitol, ať už nám nic nevykládá o demokracii a svobodě. Že je takových lidí dost, na věci nic nemění. Nechápou základní pravidlo demokracie nebo pro ně není důležité. Žádné klopotné vysvětlování typu „ano, ale“ nelze brát vážně.
