Václav Klaus na Národní třídě FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Prezident Václav Klaus se 17. listopadu hezky zviditelnil. Zneužil výročí, kdy padl komunismus, k sebeprezentaci, která jej dostane do všech médií. Přišel do davu – v době epidemie – bez nařízené roušky přes ústa a nos. Pan prezident již, kromě ekonomie, vynikl jako ekolog a klimatolog, když ve svých klimatologických úvahách volně citoval zcela nezávislé vědecké zdroje americké fosilní lobby. Nyní se zdá, že se vydává také na dráhu virologa. Má k tomu ještě lepší teoretický background než k úvahám o klimatu, tam měl alespoň fosilní propagandu. Ve svých úvahách o koronaviru se bohužel opírá jen o své fantazie, a postupuje osvědčenou metodou: Vymyslím si nesmyslný výrok, někomu ho vložím do úst, pak jej vyvrátím, a budu za frajera. A 17. listopadu svou novou virologickou kariéru zahájil mocným činem.
Institut Václava Klause vydal další ze svých revolučních publikací, které znamenají v bědné pustině české vědy svítící maják racia, moderního poznání a skutečného vhledu. Newsletter IVK, říjen 2020, klenot moderní virologie, epidemiologie a následně i epidemiologické sociologie nese hrdý název „COVID-19: pouhá nemoc nebo instrument k přeměně společnosti?“ s podtitulem „Strach mlčící většiny a agresivita radikální levice formují společenskou atmosféru.“ A na Národní třídě pak stanoviska v eseji vyjádřená shrnul Klaus procházkou bez roušky. Podívejme se, co o covidu vlastně napsal – čistě z metodického hlediska. (více zde)
„Většina zpráv je málo relevantních. Počet nakažených za jeden konkrétní den např. v Rusku může sice vypadat hrozivě, ale když toto číslo vydělíme čtrnácti, je to daleko méně než v České republice, která má 14x méně obyvatel.“
Ano, pro čtenáře Protiproudu je jistě objevná myšlenka, že existují absolutní a relativní čísla, ale jak solidnější média, tak každý alespoň trochu informačně zběhlý občan sleduje v době, kdy koronavirovou epidemií žije celá společnost, nějaký relevantní zdroj. Já například worldmeters.info. Cituji z názvů kolonek na serveru k uváděným číslům: Případů na milion. Úmrtí na milion. Testů na milion. Míněn milion obyvatel. Klausovo konstatování platí pro fekální zdroje informací, především pro nejhloupější bulvární servery. Jinak je Klausovo prohlášení zásadně nepravdivé. Včetně dovětku: „Toto nepřepočítávání dat jsme sice připomínali od prvního dne, ale moc se to – zejména v České televizi – nezměnilo.“ Opět nepravda. Už druhý odkaz na serverech ČT, který mi na příslušnou otázku nalezl Google, praví: „Podle údajů deníku The New York Times (NYT) je Česká republika podle počtu úmrtí na 100 tisíc obyvatel za uplynulý týden už na druhém místě ve světě za malou Andorrou.“ A s relativními čísly, „na milion“ nebo „na sto tisíc“, pracuje i (omlouvám se všem vynechaným) Český rozhlas, Aktuálně.cz, idnes.cz, Seznamzprávy.cz, Deník.cz, České noviny a pro televizní diváky kromě televize veřejnoprávní i Nova a Prima. Pan prezident si vymyslel zavrženíhodný čin, uvádění matoucích čísel, přisoudil jej v rozporu s realitou svým nepřátelům, a pak je za něj odsoudil. Dost dobrý. (více zde)
„Své si v tom odehrává i medicínský svět. I ten se dělí na své „aktivisty“ a na své na zemi stojící praktiky. Ti první se strašně rychle stali veřejnými celebritami, libují si v tom a bubnují na poplach. Normální doktoři trpělivě pracují s pacienty, ale zlobí je to,“ pokračuje pan prezident Klaus.
Pan prezident nikoho nejmenuje – ale první začal skutečně hlasitě, argumentovaně a vysoce kompetentně bubnovat na poplach profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jaroslav Flegr. Moc mě mrzí, že se pan prezident Klaus dozvěděl o existenci profesora Flegra až nyní. Pan profesor je jedním z nejznámějších českých přírodovědců ve světě, má za sebou stovky odborných publikací a desítky knih, včetně popularizačních, a je autorem největšího výzkumu sexuálního chování lidí na planetě (vzorek přes 60 000 respondentů). Celorepublikově nejznámější projekt občanské vědy, kde se mohou lidé zapojovat do důležitého vědeckého výzkumu, je Flegrův projekt Pokusní králíci. Pracuje v něm s desetitisíci respondentů, a má dnes asi vůbec největší skupiny zkoumaných osob ze všech vědců v ČR. Jeho objevy jsou natolik fascinující, že jako jediný Čech obdržel Ig Nobelovu cenu, jedno z reálně nejvyšších vědeckých ocenění. „Cenu za objev, který nejprve rozesměje, a pak přinutí k hlubokému zamyšlení“ – v konkrétním případě pak za objev změny chování lidí, kteří trpí toxoplazmózou, a vysoký podíl nákazy toxoplazmózou u chovatelů koček. Že se s existencí profesora Flegra seznámil pan prezident až díky koronaviru, svědčí o naprosté ignoranci Václava Klause v oblasti přírodních věd, a potvrzuje, že by jako ekonom a prognostik měl k problémům typu epidemie či globální oteplení hlasitě mlčet.
„Zdá se, že všichni dříve či později skončíme v karanténě, která je triumfálně označována za chytrou,“ dí dále Václav Klaus. A říká to jako výhružku nějakou totalitou. Skutečnost je taková, že možná skutečně budeme v karanténě všichni, ovšem z důvodů epidemiologických – a nebude to mít s žádnou totalitou nic společného. Jen málokdo by si dovolil tvrdit, že Izrael není demokratická země, která hrozí totalitou podobně jako Babišova vláda. Přesto Izrael nařídil celoplošnou karanténu, když denní přírůstky nemocných byly pět až šest tisíc. Ještě před pár dny byly denní přírůstky v ČR vyšší. Takže celoplošná karanténa z protiepidemických důvodů skutečně hrozila – ovšem ne z důvodů totalitních, ale hygienických. Je samozřejmě – jak opakovaně ve svých textech připomínám – nutné bedlivě hlídat, aby se po skončení epidemie všechny typy monitoringu zrušily. To Klaus ve svém textu nezmínil ani jednou. Ale plošná karanténa sama o sobě není v době explozivního růstu epidemie absolutně nic špatného.
„Tato pandemie ukázala, že i nemoci podléhají módě. Jiné nemoci než covid jako by v roce 2020 přestaly existovat, diagnostikuje a „léčí se“ pouze covid, i když na něj žádné přímé léky neexistují. Až do posledních týdnů umírali u nás na covid jeden až dva lidé denně (a to velmi často jen „ve spojitosti s covidem“) při průměrném denním dlouhodobém počtu úmrtí v České republice zhruba tří set lidí – jejich smrt však nikoho veřejně netrápí.“ Zde jde o nepřijatelnou a zákeřnou metodickou manipulaci, pan prezident sice znepokojeně uvádí, že denně u nás umře asi tři sta lidí, ale zapomněl připomenout, že to jinak nejde. Člověk totiž není nesmrtelný, a umřeme všichni. Jinak bychom se zde hromadili. Byť ekonom, pan prezident si zřejmě nespočítal, že těch tři sta smrtí denně na deset milionů obyvatel je číslo, které se označuje slovy „přirozená úmrtnost“. A to, že denně skončí životy asi tří set lidí, odpovídá počtu obyvatel naší země a průměrnému věku lidského života. Kolem tří set se v desetimilionové populaci pohybuje číslo označující počet přirozených smrtí. A trápit se tím, že lidské životy přirozeně končí? Či se tím, že je člověk smrtelný, trápit veřejně, jak píše Václav Klaus? A co takhle demonstraci proti smrti, pane prezidente?
Že přes léto u nás umírali na covid jeden až dva lidé denně, už panu prezidentovi bohužel zcela neúprosně vyvrátil čas. Kdyby platilo to, co Klaus napsal, byl by dnes počet zemřelých na covid cca 500 lidí. V realitě je dnes mrtvých na covid celkem 6 416. A dalo se to předpokládat i v říjnu či koncem září, kdy Klaus svůj text psal. U nás skutečně díky jednomu z nejtvrdších lockdownů v Evropě měli zdravotníci v průběhu jarní vlny velmi dobré výsledky, naše země dokázala epidemii zvládat (byť za cenu děsivých ekonomických ztrát) na jedničku. Ale čísla z jiných a blízkých zemí byla alarmující. Argument „nemoc nás nemusí zajímat, protože na ni hodně umírají jen Belgičané a Italové“ je v epidemicky zcela sjednocené Evropě směšný. A bylo to vidět na křivkách úmrtnosti – třeba Euromomo – už od jara. (více zde)
Abych nekřivdil: Klausova stať také varuje před IT špehováním občanů vyvolaným epidemií. Je naprosto legitimní znovu a znovu klást požadavek, aby veškeré e-roušky a všechny podobné aplikace, které jsem si já osobně kvůli epidemii instaloval hned, jak to šlo, byly vypnuty a jejich data smazána ihned, jak to epidemická situace umožní. Klaus však – neurčitě, ale o to temněji – zavrhuje trasování jako celek. Přitom v určitých fázích epidemie je vysoce přínosné a myslím, že za tu ztrátu soukromí stojí. Bohužel to důležité a zásadní – že je potřeba tlačit na stát, aby tento monitoring okamžitě po skončení epidemie zrušil – v Klausově textu výslovně nezazní ani jednou.
Klaus nadále psal: „Na základě pozorného sledování i medicínských dat sdílíme názor, že tato nemoc nemá hrůzné projevy velkých pandemií minulosti a že se tato nemoc drtivé většině našich spoluobčanů nezdá být fatálně nebezpečná.“ V tuto chvíli je výsledkem epidemie covid na planetě celkem 1 334 715 mrtvých. Pokud to panu prezidentovi přijde málo… Ale pokud mluví o tom, že covid v 21. století nevylidnil celá města jako mory ve 14. či 15. století, tak si zřejmě nevšiml, že hygienické standardy společnosti a lékařská věda 14. a 21. století se prostě nedají srovnávat. A jaké výsledky by měla epidemie covid třeba v době Karla IV., či dýmějový mor dnes, to můžeme jen odhadovat.
„Při jiných epidemiích – s vyšší smrtností a těžším průběhem – vyhledávají léčení pouze skutečně nemocní, zatímco zbytek společnosti zůstává v klidu.“ Ano – a na jiných planetách jistě zůstávají jiní obyvatelé při epidemiích klidní i tehdy, kdy jsou nemocní oni sami. Zde pan prezident prostě plácá, pouští argumentační pšouky. Žádná jiná smrtící pandemie v době srovnatelné s postmoderní globální civilizací dneška neproběhla. Poslední pandemie – španělské chřipky před sto lety – probíhala ve světě bez televize, bez internetu a bez globalizace. Takže kromě nemocných zůstávala většina společnosti v klidu prostě proto, že o epidemii nevěděli.
„Zajímá nás, proč v případě této nemoci zdraví lidé akceptují zjevně nesmyslné zdravotní procedury, jako je neustálé preventivní testování nebo – spíše symbolické než opravdu funkční – nošení roušek.“ Protirouškový aktivismus je přesně to pravé, po čem volá hlas lidu. Když vás chytnou bez roušky, tak se vám toho až zas tak moc nestane – ale máte bez ní identitu STATEČNÝ DISIDENT, a ti, co jsou navíc i členy protirouškových skupin na facebooku, si pravděpodobně připadají i jako půlhavel či čtvrtchartista. Skutečnost je taková, že užívání roušek je proti šíření epidemie zcela zásadní. Ale říkají to břídilové, třeba klinika Mayo, WHO, Centers for Disease Control and Prevention, prestižní medicínský časopis Lancet, či Britská královská akademie. To jsou ovšem proti Václavu Klausovi úplní pitomci. Rozcestník informací těch pomýlených hlupáků z univerzit, co si myslí, že přes hadr vykašlete méně slin, než když kašlete s nezakrytými ústy, je zde.
„Zjevná nepřesvědčivost a do očí bijící podivnost vysvětlení vzniku pandemie, která přicházejí z oficiálních zdrojů (nemluvme o nepřesvědčivosti politiků, kteří nám to „vysvětlují“), vedou k explozi nejrůznějších konspiračních teorií.“ Pan prezident bohužel neví, že „soužití“ koronavirů s netopýry je v centru zájmu vědy již léta. Že netopýři mají své možná v medicíně využitelné mechanismy, kterými jejich organismus brání vzniku cytokinové bouře – přehnané autoimunitní reakce, tak přehnané obrany organismu, že nakonec ten organismus zabije. A pan prezident ani neví, že koronaviry žijí s netopýry miliony let. I když o tom píše i vědecký bulvár. Takže pokud považuje pan prezident původ viru v nedovařeném netopýru za nepřesvědčivý, ať si do Číny zajede nějakého hodně koronavirem zasaženého sníst za syrova. (více zde)
Přišel 17. listopad. Pan prezident přišel na Národní třídu. Roušku měl nasazenou jen na bradě. „Občané naší země, kteří by měli slavit, prožívají dnešní výročí zastrašeni, znejistěni, izolováni, omezeni ve veškerém svém konání. Mnozí se zakrytými obličeji,“ řekl. K tomu, že neměl roušku přes ústa a nos, dodal, že není možné přijímat bez diskuse veškeré chaotické vládní příkazy a zákazy. „To mohou udělat jenom lidi, kteří se bojí svobody,“ uvedl dle zpráv Seznamu. Jako by Václav Klaus najednou začal horovat pro svobodu nakazit cizí lidi nemocí, která je může zabít. To není svoboda – to je bezohlednost. Ale popravdě si nemyslím, že by se Klaus stal vážně míněným hlasatelem občanské bezohlednosti. Jeho koronavirové angažmá – ať už jeho esej, tak především vystoupení bez roušky 17. listopadu, které bude ve všech televizích – jsou podle mého názoru jen pokusem stárnoucího ješity zviditelnit se v době, kdy nějaký dědek, co byl před mnoha a mnoha lety prezidentem, zajímá veřejnost stále méně a méně.
