Bývalý prezident Václav Klaus dlouhodobě napadá ODS, že nemá s jejími původními ideály nic společného a už není pravicovou stranou. Programové dokumenty z počátku devadesátých let však hovoří o něčem jiném, a kritice z ústupu od pravicových hodnot čelil i on sám.
[ctete postid=“239734″ title=“Pokrytecká hra. Faltýnkův skandál odhaluje rozkol v ANO, vinu má i Ťok“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/03/Faltýnek-mýto-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér Babiš je v posledních dnech velmi nervózní. Jeho slibům nenahrává zhoršující “ permalink=“https://forum24.cz/pokrytecka-hra-faltynkuv-skandal-odhaluje-rozkol-v-ano-vinu-ma-i-tok/“]239734[/ctete]
Klaus v reakci na výzvu, aby jeho syn opustil poslanecký klub, nařknul ODS, že je dnes jinou stranou, která by se měla přejmenovat. „Tito lidé nemají s původní ODS nic společného. S jejími ideály se rozešli už dávno, nebo je nikdy nesdíleli. Charakterizuje je nadbíhání politické korektnosti a pravdě a lásce,“ uvedl.
Osobní útok
V rozhovoru pro Blesk (19. 3. 2019), tedy už po juniorově vyloučení, šel ještě dál. Osobně zaútočil na předsedu Petra Fialu, že se nikdy neměl stát předsedou ODS, protože ji údajně zavlekl do „evropského liberálního stylu“, který neodpovídá původním hodnotám, na kterých ODS vznikla.
Realita je ovšem opačná. Při prostudování programů z devadesátých let nelze tvrdit, že ODS ustupuje od základních programových pilířů z té doby, založených na čtyřech Poběbradských artikulech (soukromí je nedotknutelné, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných). Taktéž nelze doložit, že dnes nadbíhá politické korektnosti, tím méně různým levicovým konceptům tzv. sociálního liberalismu, založeným na genderu, různých kvótách a pozitivní diskriminaci.
Koaliční kompromisy
Samozřejmě je vždycky možné Klausovým následovníkům vyčítat různé koaliční kompromisy, ale s těmi se ve svých vládách potýkal i on sám, zejména s KDU-ČSL Josefa Luxe. I Václav Klaus tehdy čelil vnitřní kritice, že příliš ustupuje od pravicového programu a odmítá dokončit potřebné reformy.
Stačí připomenout veřejné výhrady tehdejšího místopředsedy ODS Miroslava Macka, kritizujícího „bankovní socialismus“ a neochotu dokončit privatizaci.
„Formálně se od proklamovaných zásad neustupovalo, každodenní řešení však trpěla stále většími kompromisy. Připočteme-li k tomu přehnanou obavu o sociální smír, pod jehož praporem transformace ztrácela směr v bludišti sociálních ústupků, vznikl zákonitě dnešní stav,“ prohlašoval Macek v září 1997, když prezentoval svůj kritický materiál Krize důvěry. Kritika zprava však zaznívala už několik let předtím.
Bylo by však nefér Václavu Klausovi a jeho spolupracovníkům upřít zásadní podíl na tehdejší přeměně komunistického režimu a totálně postátněné ekonomiky v demokratickou společnost, založenou na tradičních principech parlamentní demokracie a tržní ekonomiky, a na snaze o začlenění do západních struktur. Alternativou bylo pokračování jakéhosi „perestrojkového socialismu s lidskou tváří“ s nejasným zahraničně-bezpečnostním ukotvením. V čem je tedy dnes největší a nepřiznaný kámen úrazu?
Vyloučení Němcové by nevadilo?
„On vždycky hrál na Evropu,“ pokračuje Václav Klaus v kritice Petra Fialy v rozhovoru pro Blesk, kde mimochodem přiznal, že proti vyloučení Miroslavy Němcové by nevystupoval. Protože patří k výrazným oponentům jeho spřízněnce Miloše Zemana? Jiný racionální důvod neexistuje.
Vše nasvědčuje tomu, že hlavním dělícím kritériem mezi ODS a oběma Klausy je vztah k Západu a speciálně k Evropské unii. Klausové dnes považují Západ za totální říši zla, zatímco Rusko pro ně nepředstavuje žádné hrozby, a to ani po anexi Krymu. Chtějí oslabit spojenecké pozice České republiky v rámci NATO („nepoklonkujme Americe“) a vystoupit z EU.
Pokud je tedy řeč o původních ideálech, na kterých ODS vznikla, je to v jejich přímém protikladu. Stačí citovat z programových dokumentů z počátku devadesátých let.
Volební program 1992
„Naše společnost dospěla k velmi závažnému okamžiku, kdy padne rozhodnutí o tom, zda se naše země znovu a definitivně stane součástí Západu, kam patřila po staletí, či zda zůstaneme na další dlouhá léta součástí Východu,“ apeluje Václav Klaus v prvním volebním programu ODS z roku 1992.
„ODS je strana konzervativní (a liberální ve smyslu uznání suverenity jedince, ochrany jeho práv a svobod) a pravicová. Hlásí se k parlamentní demokracii a k občanskému principu. Proti ,třetí cestě‘ mezi komunismem a demokracií staví návrat k osvědčeným hodnotám evropské politiky. Proti appeasementu, smiřování s komunistickou minulostí staví energickou politiku definitivního rozchodu a očisty,“ pokračuje program.
[ctete postid=“240084″ title=“Národní investiční plán za 3,5 bilionu? Jen chiméra. Nic jsem neslíbil, otáčí Babiš“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/03/Babiš-plán-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér Babiš představil loni na podzim megalomanský Národní investiční plán, “ permalink=“https://forum24.cz/narodni-investicni-plan-za-35-bilionu-jen-chimera-nic-jsem-neslibil-otaci-babis/“]240084[/ctete]
Dnes Václav Klaus hovoří o prázdném antikomunismu, přičemž vyrovnání s totalitní minulostí bylo sice nikoli dominantním, ale vždy významným tématem občanských demokratů. Počínaje přijetím lustračního zákona, konče vznikem (dnes levicí paralyzovaného) Ústavu pro studium totalitních režimů, zpřístupňujícího svazky Státní bezpečnosti.
„Naším hlavním zahraničně politickým cílem je zapojit Československo do západního světa, a zejména západní Evropy jako její integrální součást. Jen tak získáme dlouhodobé mezinárodně politické záruky naší svobody a suverenity a potřebný prostor pro ekonomickou prosperitu.“
Ačkoli je skutečností, že se Západ mění a není žádoucí nekritický pohled na vše, co se v tomto prostoru odehrává, žádný z těchto dokumentů neobsahuje opuštění západních struktur, ale realistický, nikoli naivní přístup k integraci. Ostatně Václav Klaus podal v roce 1996 žádost o vstup do EU a nakonec, byť s výhradami, ratifikoval i spornou Lisabonskou smlouvu, stejně jako všech 27 zemí EU včetně Velké Británie.
„ODS bude prosazovat vytvoření takových mezinárodně politických podmínek, které nám otevřou cestu do Severoatlantického spojenectví. Co nejrychlejší uzavření obranného a vojenského spojenectví se západoevropskými státy je jedním z nejdůležitějších cílů zahraniční politiky ODS.“
ODS považovala rychlé začlenění České republiky do NATO za úspěch. Chápala Severoatlantickou alianci jako významný faktor posilující naši příslušnost k svobodnému světu. Silně vždy podporovala trvalou americkou přítomnost v Evropě, a to i v podobě umístění protiraketového radaru.
S tím se nijak neslučuje současný postoj obou Klausů naše spojenecké závazky oslabit jednostranným vystoupením z klíčových vojenských misí NATO, což je v přímém protikladu s programovými principy ODS.
To vše nasvědčuje tomu, že tento spor Václava Klause se všemi jeho nástupci je do značné míry umělý a odráží dva odlišné koncepty vidění světa, přičemž pohled ODS se od původních ideálů z devadesátých let neodchyluje.